O generačním konfliktu se v české politice hovoří docela často. Nejčastěji se zmiňují dvě politická uskupení, která mají své voliče z velké části vyprofilované podle věku. Na jedné straně je to hnutí ANO, o kterém se říká, že ho volí senioři. A pak Piráti, o kterých se pro změnu traduje, že je volí mladí lidé. Pnutí mezi generacemi a jeho politické dopady se přesto přeceňují. V české společnosti se vyskytují mnohá jiná štěpení, která jsou daleko významnější. Mezigenerační konflikt se u nás vytváří uměle, ovšem zčásti pak žije vlastním životem. Ve výsledku je však škodlivý, a pokud z něj někdo těží, je to premiér Andrej Babiš a jeho hnutí.
Štěpení v politice mezi mladými a starými a generační konflikty nejsou něčím neobvyklým. Čas od času nabývají na síle a na významu a mohou významněji zasáhnout do politického dění, a někdy dokonce mohou sehrát i pozitivní roli a přispět k žádoucí generační výměně.
Přesto v běžné situaci, a stejně tak ani v dnešní době, není takové dělení přiliš vítané. Mnohem podstatnější by měla být jiná témata a hodnotové střety. Konflikt mezi generacemi bývá zástupný a většinou jen zamlžuje to skutečně zásadní a důležité.
Martin Schmarcz ve svém nedávném komentáři s návzem „Válka ‚starých‘ s ‚mladými‘? Bez mezigenerační solidarity bude naše země rozbitá“ pro portál Info.cz napsal: „Hlavní střet se odehrává mezi dvěma ‚novými‘ (či aktivistickými, nebo protestními) stranami, z nichž jedna se opírá o seniory (ANO) a druhá o jejich vnuky (Piráti).“
Ale je to opravdu tak, že ústřední politický zápas dnes probíhá mezi Piráty a hnutím ANO, tedy mezi generací nejmladší a nejstarší? A o co v tom konfliktu jde? O peníze a přerozdělování? O vzájemné animozity, hluboké nepochopení a neschopnost si pozorumět a o kulturní zápolení, které vychází z generačních rozdílů? A nebo nic takového nepozorujeme z jednoduchého důvodu, protože se to v této podobě zkrátka neděje?
Válka mezi generacemi
Schmarcz už delší dobu varuje před fatálním rozštěpením naší společnosti na „mladé“ a „staré“. V komentáři z tohoto týdne s názvem „Kdo prodá rodinu za šest tisícovek aneb Kolik stojí mezigenerační solidarita?“ pak píše: „Že se u nás ‚staří‘ s ‚mladými‘ moc nemusejí a že válka generací neblaze ovlivňuje volební výsledky, to už vidíme nějaký čas.“
Skutečně mezi generacemi panuje válka? A co víc ovlivňuje volební výsledky? Není to tak, že lidé, kteří volili hnutí ANO či Piráty, to učinili z celé řady různých důvodů? Některé mají povahu ekonomickou. Část voličů dala hlas té které straně, protože se zklamali v jiných. Další zkrátka hledali něco nového, atd.
Nevolili však tahle uskupení kvůli tomu, že by cítili averzi nebo jakékoli negativní emoce vůči té či oné jiné generaci. Jejich volba jednoduše neměla povahu generační války. Na druhou stranu Martin Schmarcz má pravdu v tom, že se u nás napětí mezi generacemi jednáním a konkrétními kroky některých politiků vytváří a dále prohlubuje, ale není to tak, že by přímo ovlivňovalo volební chování.
Jeho dopad na voliče může být až druhotný a nepřímý, a to především v případě seniorů, kteří volí hnutí ANO. Ti se mohou zatvrdit a čím více se jim spílá, že se Andrejem Babišem nechávají uplatit vyššími důchody či rouškovným, tím spíše mu svůj hlas můžou hodit.
Další věc je, zda opravdu celá záležitost došla tak daleko, že se mladé a staré podařilo poštvat proti sobě natolik, že jsou vůči sobě navzájem negativně naladěni. Doufám, že do této fáze jsme se ještě nedostali a že nadávání na drzé a sobecké mladé a na důchodce, kteří nám projídají budoucnost, zůstává stále jen v abstraktní rovině a spíše ojedinělé a dál nezašlo.
