Štefánia Lorándová zemřela 26. října 2012. Když jsem ji kdysi poprvé navštívil, bylo jí devadesát, bydlela v nejvyšším patře jednoho starého vinohradského činžáku a skoro nikdo za ní nechodil. Její dávnou minulost zpravidla znali jen lidé, kteří se profesně zabývali tématem holocaustu, a staří známí, kterých už moc nezbývalo. Byla to žena neobvykle statečná a obětavá, prodloužila život mnoha uprchlíkům před nacismem – a je pravděpodobné, že mnohé z nich zachránila.

Štefánia pocházela ze Slovenska. Narodila se v Košicích 22. listopadu 1919, do zámožné židovské rodiny. S ironickým úsměvem říkala: „Byli jsme to, čemu se říká ´lepší lidé´.“ Lorándovi žili v Michalovcích, otec Ludvík pracoval jako ředitel elektrárny a parního mlýna, matka Margita zůstávala doma s dětmi, Štefánií a její sestrou Magdalenou. Ludvík měl v Michalovcích spousty příbuzných, na rozdíl od své ženy pocházel z prostředí hluboce věřících Židů.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM se zastal ministryně obrany Jany Černochové

Nový Týdeník FORUM se zastal ministryně obrany Jany Černochové. Poté, co se na sociálních sítích ostře, nepietně vyjádřila ke smrti…

Lorándovi měli košer domácnost, Ludvík pravidelně chodil do synagogy. Roku 1928 však náhle zemřel, bylo mu 43 let. Matka se na naléhání sourozenců přestěhovala s dětmi do Žiliny a brzy se přiklonila k liberálnímu způsobu života – příkazy, vyplývající z víry, přestala dodržovat.

Hnutí mladých sionistů

Štefánia, hezká vysoká dívka s výjimečným jazykovým nadáním, studovala gymnázium, ale už v šestnácti letech nastoupila jako úřednice v žilinské Legiobance, maturitu dodělala soukromě. A v bance zůstala až do svých devatenácti – přesně do té doby, kdy vznikl Slovenský štát, kdy nacistické Německo okupovalo zbytek Československa, a Židům začaly nejhorší časy.

Štefánia tehdy patřila k výrazně levicovému hnutí mladých sionistů Hašomer Hacair (Mladý strážce). Nejdřív se spolu s přáteli připravovala na přestěhování do Palestiny, ale po anšlusu a především po rozpadu Československa pochopili, že se to může podařit nejvýš jednotlivcům. Začali se soustředit spíš na záchranu svých bližních, nejdřív uprchlíků z Rakouska.

Dále čtěte

Temná postava československých dějin. Před 112 lety se narodil justiční vrah

18. srpna 1910 se narodila jedna z nejtemnějších postav v našich dějinách. Justiční vrah, lhář, zloděj, populista, iniciátor vzniku Pomocných…

Když v roce 1942 zahájily slovenské úřady deportace Židů, rozhodli se lidé z Hašomeru, že se pokusí dostat co nejvíc lidí do Maďarska, kde byla snesitelnější situace než na Slovensku. Štefánii vyslali do Budapešti, aby tam, stejně jako další „agenti“, připravovala pro uprchlíky zázemí. Hranice překročila tajně v doprovodu pašeráků 9. března 1942.

„Margitiny“ úkoly

V Maďarsku, v Budapešti, žila Štefánia pod falešným jménem Margita Demeterová. Měla tři hlavní povinnosti: zajišťovat pro uprchlíky doklady, ubytování a peníze. Pomáhalo jí, že uměla několik jazyků (maďarsky, slovensky, německy), navíc nevypadala jako Židovka.

Podařilo se jí tedy oklamat maďarské úředníky a získávat od nich rodné listy se jmény skutečných osob. Vydávala se za Maďarku, byla neodbytná, vynalézavá, vymýšlela si věrohodná zdůvodnění, nakonec dokázala získávat i policejní přihlášky k pobytu. Všechny dokumenty posléze pozměňovala (zaměňovala a přepisovala písmena ve jménech) a desítkám lidí tak zajistila novou identitu. Peníze obstarávala s pomocí židovské organizace JOINT.

Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.