Týká se nás nějak to, co se děje v Turecku? Jak dopadly tamní volby? Pro mnoho lidí není nic nudnějšího než zahraniční zprávy. Důležité je přece to, co se děje doma. Tahle představa trvá přesně do chvíle, než se „venku“ stane něco, co ovlivní i každodenní život u nás. Za Rakouska-Uherska jsme byli tak velký stát, že jsme sami byli zahraničí. Před válkou nás zajímalo Německo, dneska Rusko, aspoň ty, kteří vnímají, že jsme země v nejlepším případě střední velikosti a hráči na hřišti kolem nás by nás měli zajímat.

Bývalý izraelský prezident Šimon Peres na výroční konferenci Annual Herzliya Conference konané pod heslem „Izrael na turbulentním Blízkém východě“ řekl, že je šťastný, jak turecké volby dopadly. „Erdogan chtěl proměnit Turecko v Írán a na Blízkém východě už není místo pro žádný druhý Írán.“

Turecko je daleko, Írán ještě dál. Turecko je ovšem členem NATO, stejně jako my. Zároveň je to jediná země NATO, která je převážně muslimská. Pokud by byla nejen islámská, ale navíc ještě islamistická, těžko dohlédnout, co by se stalo.

Hodně mladíků

Autor, které s oblibou citujeme, Jan Keller se v Právu opět zamýšlí nad uprchlíky z Afriky. Doslova ve svém článku z 2. 6. píše: „Jen o víkendu se v Evropě vylodilo dalších pět tisíc uprchlíků. Na fotografiích ze záchranných člunů nevidíme plačící matky s dětmi prchající ze Sýrie, nýbrž usmívající se mladé muže ve věku kolem dvaceti let. Tady začínají otazníky. (…) Podle údajů z otevřených zdrojů převáží organizovaný zločin běžence do Evropy za poměrně vysoké částky. Cena jízdenky na kradenou loď se šplhá v přepočtu ke sto tisícům korun. Tyto částky platí lidé, kteří nemají střechu nad hlavou a strádají hladem. Jsou známy případy, kdy se v extrémně chudých zemích složí celé příbuzenstvo na to, aby několik členů rodiny mohlo z bědných poměrů uniknout, začít nový život a otevřít cestu dalším. Poslat však jako předvoj dvacetileté mladíky je poněkud nezvyklé.“

V tom má samozřejmě Keller pravdu. Všelijaké islamistické síly by promeškaly příležitost, kdyby nepropašovaly do Evropy své lidi, kteří se tu budou hodit. Argumentovat ale tím, že na fotografiích nejsou ženy a děti, které jsou zase na jiných fotkách, je takové dost demagogické. Keller nám taky představuje myšlenku, že za rozvrat Afriky mohou USA a Velká Británie, které teď nechtějí mít s imigranty nic společného. Tedy že bída je jakýsi dovozní artikl, za který místní nemohou.

Rusko pomůže

Objevují se hlasy, že islamismu je třeba čelit ve spolupráci s Ruskem. Zatím ale nikdo neřekl, v čem by ta spolupráce měla spočívat.

Benjamin Kuras ve svém článku na Svobodném fóru píše: „Viděl někdo v poslední době nějaké Rusy, jak někomu uřezávají hlavu, polévají ho benzinem a zaživa pálí, usekávají mu ruce, házejí homosexuály ze třetího poschodí na dlažbu…“ Atd.

Ne, takové Rusy třeba u nás nikdo skutečně neviděl. (Jinde ale dost podobné zažili.) Stejně jako tady ale nikdo neviděl islamisty, kteří homosexuály shazují ze třetího poschodí.

Evropa už ale viděla zavražděné novináře, kteří byli proti kremelské vládě. Zastřeleného opozičního politika v Moskvě. Jednoho muže zavražděného poloniem ve Velké Británii. Zažíváme ruskou špionáž a činnost všelijakých profesionálních trollů otravujících a ovlivňujících internet. Jsme nedlouho po invazi Ruska na Ukrajinu.

Jak by nám Rusko mohlo pomoci? Zbraněmi? Dají nám exkluzivní informace? To sotva. Naposledy nám pomáhali od Hitlera, toho nás skutečně zbavili. Načež nám dovezli Stalina a později Brežněva. Se spoluprací s Moskvou na zlepšování světa máme velké zkušenosti.

Stejně se to musíme naučit

Ve srovnání s tím vším je Islámský stát přece jen dost abstraktní záležitost. Imigrace převážně muslimských běženců je už mnohem konkrétnější. Zatím to ale vypadá, že ji sotva někdo zastaví. Je to asi jako globální oteplování, které – pokud existuje – se nedá nijak zastavit, protože většina světa na nějaká opatření kašle. Můžeme jen čelit následkům a vyšlo by to nakonec nejspíš levněji. Přesuny obyvatel můžeme nějak násilně (jak jinak) omezit, ale nezastavíme je úplně. Spíše je třeba vymyslet, co udělat s lidmi, kteří už tady jsou a budou. Zatím to s imigrací nedopadlo dobře. Demokracie ale mají tu vlastnost, že bývají poněkud pomalé. Proto mají diktatury z počátku navrch, než se demokracie zmobilizují. V minulém století to také vypadalo, že prohnilé a změkčilé demokracie ve válce s různými nadlidmi prohrají a dopadlo to úplně jinak.

Teď máme zkušenost s tím, jak to dopadne, když se nechá druhá generace příchozích zdegenerovat a stane se z ní sub-nekultura v ghettech. Když to víme, nemusíme chybu opakovat, leda bychom byli nepoučitelní.

Fakt je, že poučovat Evropu o integraci, když jsme od války nevyřešili integraci Romů, je trochu problém. To by byl aspoň jeden z věcných argumentů proti přijímání uprchlíků. Podívejte se, vy tam v Bruselu, nedokážeme to ani s vlastními, jak bychom mohli zvládnout něco, co se nepovedlo ani ve Francii a Anglii? Jsme nad lepší?

Jenomže nám nic jiného nezbude. Možná se podaří ten příval zbrzdit nebo omezit, ale nevyhneme se mu. Stejně potřebujeme zvládnout umění zapojení příchozích do naší společnosti a jejich asimilaci. To není žádná abstraktní záležitost. Kromě hodně policistů budeme potřebovat taky dost lidí, co umí arabsky, a potom studenty rozličných oborů, kterými pohrdá pan prezident, třeba kulturní antropology.

Jeden se jen diví, že nás Miloš Zeman před současnými problémy nevaroval, když je ten prognostik. Mohli jsme se chystat.