Autorka magazínu Stern, Sophie Albers Ben Chamo, přišla s obhajobou rozhodnutí o vydání justici německého satirika Jana Böhmermanna, která vyšla pod titulem „Proč je Merkelová chytřejší než ostatní„. Historií případu jsem se zabýval zde (jak vše vzniklo) a zde (pokračování kauzy).

Poté, co kancléřka umožnila stíhání Jana Böhmermanna, se proti tomuto rozhodnutí vzedmula velká vlna kritiky. Přitom Merkelová projevila především jedno: prozíravost. Kancléřka udělala vše pro to, aby turecký prezident Erdogan nemohl zastaralý paragraf o „urážce majestátu“ zneužít k politické demonstraci moci.

Pokud bychom vycházeli ze vznětlivých reakcí nejen na sociálních médiích, bylo rozhodnutí Merkelové, povolit stíhání Jana Böhmermanna podle paragrafu 103 německého trestní zákoníku kvůli urážce zástupce cizího státu (tedy Recepa Tayyipa Erdoğana) velkou chybou: většina Němců podle průzkumů veřejného mínění s vydáním nesouhlasí. Vládní koaliční partner, sociálně-demokratická SPD, se od tohoto rozhodnutí také distancuje. Komik Oliver Kalkofe „se stydí“ za nedůslednost a pokrytectví kancléřky a dokonce už vidí přicházet její konec. Sahra Wagenknechtová, šéfka frakce Levice, nazývá rozhodnutí „nesnesitelným ohnutím hřbetu“. Alternativa pro Německo (AfD) se raduje z nečekané „volební pomoci“. A uživatelé Twitteru označují své zklamané tweety hashtagem „nenimojekanclerka“ (nichtmeinekanzlerin).

Rozhodnutí Merkelové ale chybné nebylo. Bylo znamením síly právního státu. Teď se zhluboka nadechněte a přečtěte si tento tweet, který i bez pěny u huby udeřil hřebíček na hlavičku:

Ihr denkt also, dass Merkel die Gewaltenteilung hätte missachten sollen, um gegen Erdogans Missachtung der Gewaltenteilung zu protestieren?

— Sascha Lobo (@saschalobo) April 15, 2016

(„Vy si tedy myslíte, že Merkelová měla ignorovat dělbu moci, aby tak protestovala proti Erdoganově ignoraci dělby moci?“) Autorem je Sasha Lobo, německý blogger, reklamní textař, novinář a knižní autor.

Fungující právní stát

A to není zdaleka všechno. Neboť při vší složitosti případu Markelová opět dokazuje větší prozíravost a odbornost než všichni ostatní. K tomu je třeba si přečíst poslední 3 věty jejího vysvětlení k udělení svolení s vyšetřováním Böhmermanna na základě paragrafu 103, o jejichž důsledcích se zřejmě zatím ještě moc nepřemýšlelo:

„Také bych vás ráda informovala, že nezávisle na tomto konkrétním procesu zastává Spolková vláda názor, že paragraf 103 je jako norma pro ochranu osobní cti v budoucnu zbytečný. Proto předložíme návrh na jeho zrušení. Návrh zákona má být schválen ještě v tomto volebním období a vstoupí v platnost rokem 2018.“

Pro kauzu Böhmermann má toto oznámení dva důsledky: právní expert a novinář Heribert Prantl v deníku Süddeutsche Zeitung uvádí: „Bylo by do jisté míry zvláštní, kdyby soudci museli vycházet ze zákona, ke kterému se zákonodárce v době rozhodnutí soudu už prakticky nehlásí.“ Proto je také v zákonech zapracována zmínka o retroaktivitě. O ní se dočteme hned v úvodu zákoníku, kde paragraf 2 v odstavci 3 říká: „Jsou-li právní předpisy, které platily v době dokončení trestného činu, změněny před vyřčením rozsudku, použije se mírnější zákon.“

„Mírnější zákon“, ve zde uvedeném smyslu, je také „žádný zákon“, říká Prantl. „Pokud je nějaký paragraf vyškrtnut bez náhrady, nemůže podle něj být obžalovaný odsouzen.“ Pokud tedy bude zákon před posledním rozhodnutím soudu – a ředitel ZDF Thomas Bellut prohlásil, že s Böhmermannem projde všemi instancemi – zrušen, nemůže být Böhmermann na jeho základě odsouzen.

Suverénní kancléřka

Koneckonců můžeme poznámku Merkelové také chápat jako vzkaz zákonodárců příslušným soudcům, že jim na procesu nezáleží. Tím se kancléřka suverénním způsobem zbavila kauzy uraženého státníka. Předala případ justici a zároveň udělala vše pro to, aby Erdogan nemohl zneužít zastaralý paragraf o „urážce majestátu“ pro svou politickou demonstraci moci. Proces na základě paragrafu 103 „nějak, někde, někdy“ (narážka na Böhmermannovu parodii písně, kterou vše začalo) v příštích letech najede na písek.

Zbývá Erdoganova civilní žaloba kvůli nactiutrhání – s kterou politika stejně nemá nic společného, neboť tohoto právního prostředku může využít každá soukromá osoba. Je otevřené, jak takový proces skončí, právní experti se však shodují, že nelze počítat s větším trestem, než s malou pokutou. Pokud vůbec.

Na konci tedy bude případ Erdogan proti Böhmermannovi poučením pro tureckého prezidenta.