Předseda ANO po volbách tvrdil, že se stáhne do ústraní. Vyzýval k zapomenutí na Babiše, ale dlouho mu to nevydrželo. Rozdává rozhovory, v nichž napadá média, SPD a ČSSD, a koalici vyhrožuje nevídanými obstrukcemi. Jako premiér populisticky devastoval veřejné finance a v tomto trendu ještě přitvrzuje.
Andrej Babiš jen velmi těžko vstřebává zdrcující porážku v prezidentských volbách. Tím spíše, když musí sledovat vstřícné setkání prezidenta Petra Pavla na mnichovské konferenci s „přítelem“ Emmanuelem Macronem, přičemž francouzský prezident tuto schůzku na rozdíl od předvolební akce šéfa ANO publikoval na sociálních sítích. I další Pavlovy schůzky dávají tušit, že jeho zvolení bylo v Evropě přijato s úlevou.
Kampaň pokračuje
Babišovi nezbývá nic jiného než se zaměřit na domácí scénu. V tomto ohledu se od něj nedá očekávat nic nového. Bude pokračovat v ještě agresivnější předvolební linii.
Prohlašuje sice, že se chce mediálně upozadit, ale zatím se mu to moc nedaří. O tom svědčí aktuální rozhovory v Právu a Mladé frontě DNES. Stále z nich čiší neskrývaná zatrpklost. Jsou smutným pokračováním názorových obratů, lží, sebechvály a absurdit.
Andrej Babiš nedávno hovořil o tom, že hlavními tvářemi ANO budou Alena Schillerová a Karel Havlíček. On sám se chce věnovat výjezdům do regionů a „konečně“ se věnovat dobudování struktur hnutí. Jinými slovy vyčistit jej od neposlušných oponentů, kteří neuctívají jeho kult osobnosti. K tomu se nyní schyluje na Ostravsku.
Dnes nenechává nikoho na pochybách, kdo je v hnutí neomezeným pánem. „Já jsem předseda, hlavní tvář,“ utnul veškeré dohady, zda v hnutí ANO vládne triumvirát na způsob ČSSD před volbami v roce 2017. Následuje série bizarních výroků.
Ve sněmovně se mi líbí
„Nová lež, kterou všichni opakujete, že jsem prohrál třikrát volby,“ rozčiluje se Babiš, ačkoli v posledním roce a čtvrt prohrál sněmovní, senátní a prezidentské volby.
Znovu odmítl spekulace, že chystá odchod ze sněmovny. „Proč bych odcházel? Mně se tam líbí. Nikdo tam nechodí. Vždycky naběhnou, když se hlasuje a kliká, aby měli účast, jinak jsou někde pryč,“ říká poslanec s nejnižší účastí při hlasování sněmovny (13 procent), který se nikdy netajil averzí vůči parlamentu a odmítá pracovat ve výborech.
Babiš ani nyní nevynechal příležitost kopnout si do Okamury, na jehož voliče má políčeno. „SPD pro voliče nikdy nic neudělala a neprosadila, je to podnikatelský projekt pana předsedy. Jeden Úsvit už vytuneloval. SPD nechce být ve vládě, nikdy nebude, chtějí jen inkasovat peníze v opozici,“ opakuje v rozhovorech.
Hlavním terčem bude vláda, jež se pokouší aspoň zčásti napravit zděděnou destrukci veřejných financí, komplikovanou dopady válečného konfliktu. Babiš avizuje, že bude torpédovat veškeré úsporné kroky včetně důchodové reformy, kterou sám ignoroval.
„Musejí počítat se zablokovanou sněmovnou a obstrukcemi, které ještě nezažili. Stejně jako s jinými asociálními zákony nebo zvyšováním daní. Ze života ve sněmovně budou mít peklo. Já bych důchodový věk naopak snižoval,“ naznačil strategii opoziční lídr, jenž si ještě nedávno hrál na nekonfliktního otce vlasti.
Otočili to proti mně
Nejabsurdnější jsou však pasáže, kdy se Babiš snaží vyvinit z volebního propadáku. „Nedělal jsem vyhrocenou kampaň. To je jedna ze lží médií. Dělal jsem kontaktní kampaň. Vláda a pan Pavel mluvili o válce, já o míru, ale média to celé otočila proti mně,“ reagoval na námitku, že negativní kampaní rozděloval společnost.
„Média jsou přímo odpovědná za rozdělenou a rozeštvanou společnost. Ta míra obsesivní nenávisti, že ze mě novináři udělali zosobněné zlo, je výsledkem dlouholeté práce řady novinářů, kteří v prezidentské volbě selhali na plné čáře,“ stěžoval si.
Na média hází i vyvolání diplomatické roztržky s Polskem a Pobaltím. „Byla to past a nesmysl. Redaktor si vymyslel hypoteticky, že Rusko napadne členský stát NATO, což by znamenalo třetí světovou válku, to se nestane. Všichni vědí, že jsem to tak nemyslel,“ reagoval Babiš, jenže o tom se dá pochybovat.
Na rozdíl od svého podporovatele Miloše Zemana si nemyslí, že si za porážku může hlavně sám. Přiznává sice dílčí chyby, ale podle něj byly vynucené vypjatou atmosférou vůči jeho osobě.
Mohou za to ostatní
Babiš teorii údajného spiknutí všech médií paradoxně rozvíjel i ve vstřícně vedeném rozhovoru pro Mladou frontu DNES. V čem vidí novinářské pochybení?
„Chtěl jsem samozřejmě vyhrát a dělali jsme pro to všechno, ale proti médiím nemůžete vyhrát, když systematicky lžou, manipulují, vytrhávají výroky z kontextu a podprahově působí na lidi titulky nebo ošklivými fotografiemi,“ vyjmenoval problémy.
Tyto stížnosti přiživovali někteří pozorovatelé typu profesora Jana Jiráka popisující atmosféru, v níž byl Babiš údajně znevýhodňován. Kandidát ANO byl prý v debatách častěji přerušován a Pavel nebyl dostatečně kriticky konfrontován se svojí minulostí.
To je ovšem další nepravda. Babiš se před prvním kolem debatám cíleně vyhýbal. Zúčastnil se jediné na Nově, jejíž dramaturgie mu vytvořila dostatečný prostor pro osobní prezentaci podle jeho gusta. Pokud byl před druhým kolem konfrontován s nepříjemnými otázkami znovu s výjimkou nejsledovanější Novy, když neustále odbíhal od témat, nese odpovědnost za celkové vyznění jen on sám.
Také neplatí, že generál Pavel nebyl dostatečně konfrontován se svojí minulostí – na rozdíl od agenta StB Bureše. Nikdo se ho neptal na jeho působení v Maroku, tedy ve sféře vlivu KGB, na pozici důkladně prověřené nomenklaturní elity s mnohem pestřejší normalizační minulostí.
Babišovi navíc nahrávala masivně medializovaná energetická krize, což je živná půda pro obchodníky se strachem a populisty všeho druhu. Kandidát ANO této situace bohatě využíval v kampani, což vyvrcholilo hlasováním o nedůvěře vládě.
Třetina trhu
Mediální magnát pomíjí, že vlastní třetinu mediálního trhu. Jeho investigativní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny se nikdy nevěnovaly jeho sporné minulosti ani současnosti, ale mnohdy posloužily jako zbraň, často s využitím nelegálních úniků ze živých policejních spisů.
Terčem organizovaných kampaní či kauz nebyli jen představitelé koaliční ČSSD (Sobotka, Chovanec, Němeček), ale i vlastní zavržení ministři (Prachař, Válková, Šlechtová). Soustředěným útokům se nevyhnuli policejní představitelé, kteří Babišovi stáli v cestě (policejní prezident Tuhý, šéf GIBS Murín, vyšetřovatel Čapího hnízda Nevtípil), nebo byznysová konkurence (Oleo Chemical).
Proto jsou Babišovy výmluvy na spiknutí médií nehorázné. Nikdy nepřizná, že jeho převažující negativní vnímání v populaci je hlavně dílem jeho kontroverzní a polarizující osobnosti. Nyní dává najevo, že se s ním musí nadále zásadně počítat. Představa „zapomeňte na Babiše“ je potom jen z kategorie jeho zbožných přání.