
Donald Trump FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0

Po 100 dnech prezidentování Donalda Trumpa je jasné, že jeho první funkční období a první pokus o zavedení autoritářské vlády byly jen zkouškou, napsal šéfredaktor amerického týdeníku The New Yorker David Remnick v textu, v němž hodnotí prvních sto dní Donalda Trumpa v Bílém domě během jeho druhého mandátu.
Ve středu 30. dubna uplyne sto dní od chvíle, kdy se Donald Trump po svém inauguračním ceremoniálu 20. ledna 2025 opět stal prezidentem Spojených států amerických. V USA jde o poměrně sledovanou záležitost v případě každého zvoleného prezidenta. V případě Donalda Trumpa je jeho sto dnů ještě sledovanější záležitostí kvůli způsobům, jakými začal vládnout.
Podle autora textu předvedlo sto dní Trumpova prezidentství, jak demoralizující se tato administrativa ukázala pro každého občana, pro kterého je důležitý osud liberální demokracie. „Jak rétorikou, tak činy Donald Trump podkopal právní stát, globální bezpečnost, občanská práva, vědu a rozdíl mezi faktem a jeho opakem,“ konstatuje The New Yorker, podle kterého Trump nikdy „neskrýval své motivy ani charakter“.
Článek se vrací k prvnímu Trumpovu prezidentství, během kterého se „demagog a fantasta“ například snažil zakázat vstup do USA cestujícím z převážně muslimských zemí či chtěl „zrušit a nahradit“ zákon o dostupné péči.
„Mediálně opilý Trump tweetoval na adresu Kim Čong-una, Hillary Clintonové a Arnolda Schwarzeneggera, zatímco nenávistně přepínal mezi CNN a MSNBC. Jmenoval Michaela Flynna, oblíbence QAnon, svým poradcem pro národní bezpečnost – dokud ho bohužel nemusel tři týdny po funkčním období vyhodit. Pobavil tím, že si znepřátelil blízké evropské spojence a prohlásil NATO za zastaralé,“ shrnul Trumpovo první funkční období The New Yorker, který dodává, že sice bylo ještě mnohem více chaotických rozhodnutí, ale šlo jen o první „pokus o autoritářské prvenství, překotnou zkoušku“.
Hnacím motorem je pomsta
Během druhého prezidentství se Donald Trump „rozhodl být ještě víc sám sebou“ a zůstal „věren svému dominantnímu zdroji inspirace – pomstě“.
Sto dní Trumpova vládnutí je podle The New Yorkeru záznamem „ohromujícího, ale předvídatelného neúspěchu“. Autor vypočítává, že Trump si bez zjevného účelu „odcizil Evropu, Japonsko, Mexiko a Kanadu, podkopal NATO a dal ještě jasněji najevo svou náklonnost k Vladimiru Putinovi“. K tomu je podle článku nutno ještě připočítat chaos, který nastolil ve vládních agenturách Elon Musk.
„Trump se zjevným potěšením deportoval více než dvě stě lidí (téměř všichni bez záznamu v trestním rejstříku) do salvadorského gulagu. Svými tarifními návrhy se mu podařilo bleskově destabilizovat globální ekonomiku, možná nejhorším vlastním gólem v historii,“ připomíná článek další důsledky Trumpova chování.
Zapomenout se podle autora textu nesmí, že „v rámci své odvetné kampaně vedl zastrašovací válku proti desítkám vědeckých, komerčních a právních institucí. Někteří, jako Columbia University, Amazon, a Paul, Weiss, ustoupili a zvolili cestu poslušnosti před zásadou. Shari Redstoneová z Paramount by raději zlikvidovala nezávislost 60 Minutes, nejrespektovanějšího investigativního kanálu v televizi, než aby odolávala absurdním útokům Trumpa a jeho právníků.“
Charakteristický pro Trumpův přístup k politice je podle magazínu přístup k řešení ruské agrese proti Ukrajině. „Trump jednal s morálním hrdinou jako s nevděčným darebákem a se sadistickým diktátorem jako se spřízněnou duší,“ připomíná Trumpův postoj k Volodymyru Zelenskému a Vladimiru Putinovi The New Yorker.