Co nám dalo prvních sto dní Petra Pavla v prezidentském úřadu? V prvé řadě mimořádnou úlevu, kterou s sebou po deseti devastujících letech prezidentství Miloše Zemana jeho nástupce přinesl. Třeba už tím, že zbavil většinu občanů ČR studu za osobu, která je reprezentuje, pocitu hanby, s nímž každý večer usínali a ráno vstávali.

Toto apriorní konstatování je třeba mít neustále na mysli. Přesto bychom neměli připustit, aby se Zeman a jeho působení na Hradě stalo všeobecným měřítkem pro hodnocení Petra Pavla a vlastně i všech jeho nástupců. Plnění základních pracovních povinností, slušné a civilizované chování, lpění na demokratických pravidlech, ústavním pořádku a západní zahraničněpolitické orientaci země by mělo být pro českého prezidenta samozřejmostí, nikoli nadstandardním (ve své podstatě dokonce překvapivým) bonusem, který zasluhuje zvláštní ocenění, či dokonce nadšený obdiv.

Sám Petr Pavel se tohoto rozdělení – na základní povinnosti a cosi nadstandardního, osobitého, co může být vkladem toho kterého prezidenta – dotkl, když minulý týden hovořil o úkolech, jejichž splnění si v prvních sto dnech úřadování předsevzal. „Měl jsem také oprávněný pocit, že ve výkonu prezidentské funkce je co dohánět. Během mandátu mého předchůdce jsme totiž viděli, že když prezident nechce anebo nemůže, tak nemusí plnit ani to základní, co veřejnost od hlavy státu očekává. Proto jsem si na první tři měsíce stanovil seznam naprosto konkrétních úkolů. Některé souvisely s tím, co bych chtěl do úřadu přinést já, jiné byly tím elementárním, co je s prezidentem a výkonem jeho funkce spojené,“ uvedl na setkání se zástupci médií.

Obnova základních povinností

Mezi základní povinnosti prezidenta, které se podařilo Petru Pavlovi během sta dnů obnovit, nepochybně patří:

– Jasná západní zahraničně-politická orientace země. Odklon od Zemanem okázale demonstrovaných sympatií k asijským totalitním a autoritářským vládcům, jež nebyly ani tak projevem „ekonomické diplomacie“, jak to Zeman donekonečna omílal, jako spíš vyústěním devótního a místy až perverzního obdivu k jejich moci, způsobu myšlení a řízení společnosti.

– Respekt k pracovní náplni prezidenta, jejímž odrazem je…