Máme obhajovat diktátory, protože to byli „naši“ diktátoři? „Trujillo je parchant,… ale náš parchant,“ řekl americký politik Cordell Hull o dominikánském diktátorovi. Zajímavé rozlišení. Ne že by na tom něco nebylo. Některé cesty vedou doprava, doleva a třetí není. Někam odbočit musíte. Takhle bohužel vypadají dějiny. Nemusíme se do nich aktivně cpát, ale žít v nich musíme. Vyberte si, když není z čeho a máte na to pár hodin. Emil Hácha by mohl vyprávět.
25. listopadu uplyne sto let od narození jiného diktátora, než byl Trujillo, Augusta Pinocheta.
Jak ČTK k výročí připomíná: „Zachránili jsme zemi před komunismem,“ zdůvodnil Pinochet puč, jímž 11. září 1973 svrhl prezidenta Salvadora Allendeho. Poté rozpustil parlament, zakázal politické strany, zavedl cenzuru. „Každý, kdo se slovem nebo skutkem postaví na odpor armádě plnící své povinnosti, bude na místě zastřelen,“ zněl pokyn vládní junty, v jejímž čele stál tehdy vrchní velitel armády Pinochet. S těmito funkcemi se ale nespokojil – v červnu 1974 se prohlásil nejvyšším vůdcem státu a v prosinci téhož roku se stal prezidentem. Kromě 3000 mrtvých nebo zmizelých během jeho vlády skončily další desetitisíce ve vězení nebo v exilu.
Jak řekl Pinochetův nástupce v prezidentské funkci Patricio Aylwin, sebelepšími hospodářskými výsledky se nedají ospravedlnit vraždy. Proti Pinochetovi, od jehož narození uplyne 25. listopadu 100 let, byla vznesena četná obvinění, spravedlnost ale na něj byla krátká. Zemřel v prosinci 2006 ve věku jedenadevadesáti let. Za své krvavé činy nebyl Pinochet nikdy potrestán.
Abychom byli spravedliví, což je pro nás lacinější záležitost než pro obyvatele Chile, Pinochet zřejmě zemi zachránil před ekonomickým zhroucením.
Jak agentury připomínají: „V roce 1973 překročila inflace 500 procent a kritický byl i nedostatek potravin. Řada států uvalila na Chile hospodářské embargo v reakci na znárodnění podniků, v nichž měly velký podíl zahraniční společnosti. Země byla zmítána vlnou stávek a nespokojenost rostla i v armádě…“
Přestát se mu za pomoci týmu vynikajících ekonomů podařilo i hospodářskou recesi následující po druhém ‚ropném šoku‘ v roce 1979. Pinochetův následovník v úřadě prezidenta Patricio Aylwin později prohlásil: ‚Chilská diktatura byla ze všech vojenských režimů na kontinentě nejbrutálnější, avšak v ekonomické sféře nejefektivnější.‘ Nicméně dodal, že ‚obdobné reformy by provedla jakákoli demokratická vláda, kdyby ovšem byla u moci‘.
Kdo je pamětník, ví, jak otravná byla komunistická propaganda ohledně Chile. Sovětský svaz podporoval své parchanty, jako byl třeba Castro, a Pinochet byl cizí parchant. Měli jsme tedy neustále v televizi různé chilské opozičníky, občas oblečené v různých domorodých hábitech, které lze lidsky pochopit, ale protože jsme sami žili v diktatuře, úplně jsme se nad nimi nedokázali dojmout.
Disident Václav Benda se kdysi vyslovil, že by Pinocheta rád pozval na oběd. Ekonomické úspěchy země chválil i Valtr Komárek. Je zajímavé, že z pokusu Pinocheta zatknout a soudit nebyl úplně nadšený ani Fidel Castro. (Prostě věděl, že kolega je kolega a na každého může dojít.)
Stoupenci chilského diktátora dost přehlížejí všechny ty mrtvé a mučené a vyhnané. Také to, že pro mnoho lidí z armády se diktatura stala zdrojem koryt. Tak to dopadne vždycky, když se společnost „očišťuje“ pod vedením plukovníků a generálů.
Realita nám říká, že když jsou dva parchanti, máme si vybrat toho našeho. Z dlouhodobého hlediska ale platí, že je dobré se parchanta zbavit, jakmile je to možné, a začít trochu normálně žít. Pinochet na sebe vzal nějaký úděl a je možné, že to udělal z přesvědčení. K údělu také patří, že za něj neseme odpovědnost a nečekáme medaile.
Jaruzelski je polský parchant, Husák je náš parchant. Možná zabránili nejhoršímu, Bůh ví. Rozhodně nezabránili zlému. Ale to už jsou dějiny, je příjemnější si o nich číst, než je prožívat. Důležité je, aby se k moci už nedostali žádní parchanti, ani naši, ani cizí. Chce to jen myslet předem.
A rodí se nám dnes noví parchanti jako červi na hnoji. Často cituji Gogola: „Budou-li koryta, i svině budou.“
Tak to si pište.