S blížícím se výročím založení Československa položil deník FORUM 24 známým osobnostem tyto dvě otázky: Vzbuzuje ve vás stoleté výročí založení Československa pocit hrdosti? Jak vidíte budoucnost českého státu v příštích dvaceti letech? Tentokrát odpověděl svým textem Jan Hrušínský.

Začalo to destrukcí. Bouráním Rakouska-Uherska. Jak známo, Čehona byl občan pilný. Hrdě nosil na klopě vyznamenání od stařičkého císaře pána, které dostal za svoji ochotu a loajálnost ke státnímu zřízení. K mocnářství. Miloval hřejivý pocit důležitosti, který se s medailí dostavil. Prototyp ochotného a všehoschopného člověka, který ještě ráno 28. října 1918 bránil monarchii. Pohoršoval ho hluk padajících státních znaků, které neukáznění Češi nadšeně strhávali z fasád domů po celé zemi.

Čehona zbožňoval pořádek a vydal se jej do ulic bránit. Když zjistil, že Rakousko padlo a nic z něj už nekouká, opatrně sňal z kabátu medaili za zásluhy a vrátil se domů jako československý vlastenec. Horlivě odstraňoval mariánské sloupy i sochy maršálka Radeckého, vypořádal se s Ferdinandovými třídami i mosty Františka Josefa a ochotně plival na všechno, co připomínalo nenáviděný žalář národů. Rakousko. Tři sta let v něm trpěl! 

[ctete postid=“217824″ title=“Babišovi kmotři v akci: Miliardářská rodina Vařeků připravila Františka Kajgra o firmu. Teď získala jeho dům“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/1StvX2eL-385×230.jpeg“ excerpt=“Vydraženo. Majetek bývalého majitele pneuservisu Františka Kajgra z Dobříše získali v “ permalink=“http://forum24.cz/babisovi-kmotri-v-akci-miliardarska-rodina-vareku-pripravila-frantiska-kajgra-o-firmu-a-ted-ziskala-jeho-dum/“]217824[/ctete]

Pilného občana Čehonu hrál v roce 1938 v Osvobozeném divadle můj dědeček, herec Rudolf Böhm-Hrušínský. Tatínek mého slavného tatínka. Voskovec a Werich do hry Pěst na oko využili verš z rakousko-uherské hymny: „Čeho nabyl občan pilný?“ a Čehona byl na světě. Jenže to už zbýval jen necelý rok do chvíle, kdy československé (nikoli nacistické, ale československé) úřady odebraly v listopadu 1938 Jiřímu Voskovcovi licenci k provozování divadla a milované Osvobozené divadlo bylo zlikvidováno. Československými úřady. Voskovec a Werich museli emigrovat do USA.

Po vzoru sousední německé říše začali Čehonovi zčista jasna vadit Židé. Najednou se všude roztahovali. Ve Vlajce psali, že jsou nečistí. A parazitují prý na lidech. Tak s nimi Čehona zatočil. Milovaný Hugo Hass vyletěl na hodinu z Národního divadla a tisíce dalších, neznámých lidí, museli opustit svá zaměstnání, živnosti i domovy. Aby nepohoršovali. Na pár dní se mobilizovalo na obranu mladé vlasti. Aby se neřeklo. Mezitím se pan Čehona naučil zdvihat pravici, aby pozdravil nový pořádek. Německy ještě trochu uměl a na donášení do Pečkárny přece také nic špatného není. To dělal už za starého Rakouska. Hitlerův Wehrmacht a Stalinova Rudá armáda přepadli Polsko a začala II. světová válka. 

Ani ta netrvala věčně. Nové pořádky minuly, gestapo i Hitler byli v pekle a Čehona s nadšením vítal Voskovce a Wericha, dr. Beneše a především Stalinovu Rudou armádu. A za ní armádu NKVD. Ukázalo se, že všechno dobré, co na světě bylo, zařídil Sovětský svaz a bylo třeba se s tím smířit. Soudruh Čehona dostal legitimaci KSČ a místo kamarádů z Pečkárny měl náhle plno soudruhů u Státní bezpečnosti. Mezi našinci! Mezi Čechy a Slováky. Ostatně s mnohými se znal už z protektorátu. A zase začal nový život.

Voskovec znovu emigroval do USA a místo tisícileté říše tu bylo přátelství na věčné časy, tentokrát se Sovětským svazem. Ale jak víme, i ty věčné časy utekly docela rychle. Pár procesů a poprav v padesátých letech (Čehona ochotně dosvědčil nebo mlčky souhlasil), sovětská okupace v šedesátých letech (Čehona chtěl socialismus s lidskou tváří, ale rozmyslel si to), normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech – a věčné časy byly pryč. 

Čehona se hned v listopadu 1989, ještě jako obětavý agent StB, přihlásil k sametové revoluci a jako jeden z prvních lidí v ČSSR začal podnikat. A dařilo se mu. Svoboda byla tak krásná! A kapitalismus! Tolik přátel v nejvyšších kruzích! Jen ten Havel, kdyby neotravoval s těmi svými pravdami. A těch státních peněz, co všude najednou bylo! Jen je podojit. A Čehona dojil a dojil. Trochu mu chybělo staré dobré donášení, ale věřil, že i to se podaří znovu zavést. A podařilo se.

Havel je sice stále živý, i když už dávno umřel. No vážně! Každou chvíli mu někde na světě odhalí bustu, náměstí či ulici, letiště či lavičku. Ale na Čehonu nemá. Ten se totiž přátelí s prezidenty, co přišli po Havlovi, a zdá se, že čas donášení a malého náckovství je zpátky. Současný prezident otočil kormidlem prudce na východ. Do Ruska a do Číny. Jeden prezidentův poradce je opravdový Číňan, sice trestně stíhaný, ale Číňan, a všichni ostatní zemanovci jsou skoro Rusové. Čehonovi z čista jasna začali vadit muslimové, uprchlíci ze Sýrie i malí sirotci, kterých se do Čech prý valí stovky milionů. Říkal to prezident, tak je to pravda. V Parlamentních listech psali, že uprchlíci jsou nečistí. A parazitují na nás, na lidech. Tak s nimi Čehona zatočí. Jako s Židy za protektorátu. Ostatně čas nových pořádků je tu. Čas pilných občanů Čehonů.

Jsou zkrátka mezi námi už sto let. Nezničitelnost a přizpůsobivost pilných občanů je třeba ocenit. Pilný občan Čehona dostane 28. října 2018 na Hradě od pana prezidenta státní medaili, jako od císaře pána. Ke sto letům Čehony. Pan prezident mu ji za zásluhy připne na klopu a Čehona ji nesundá, dokud se poměry u nás nezmění a z cesty na východ se nevrátíme znovu na cestu k západním demokraciím. Už aby to bylo. Tak to slavné jubileum pěkně oslavme.