Již je prakticky jasné, že evropský úřad OLAF potvrdil postup české policie při vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Vyplývá to ze shody tří zdrojů:
Jednak ze sdělení Evropské komise o vyjmutí projektu z evropského financování a dále z vyjádření šéfky rozpočtového výboru Evropského parlamentu Ingeborg Grässleové, že čeští daňoví poplatníci musejí náklady na dotaci uhradit ve stoprocentní výši. Poslankyně naznačila, že podvod by byl i tématem pro evropského žalobce, který bude ale zaveden až od roku 2020.
Třetím zdrojem je předseda poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek, který oznámil, že zprávu OLAF četl a že se v ní jasně mluví o kriminálním činu a o nutnosti stoprocentní korekce rozhodnutí o přidělení dotace.
[ctete postid=“175157″ title=“Miroslav Kalousek: Celá Evropská unie ví, že se český premiér snažil ukrást 50 milionů“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/10/Screenshot-2017-10-18-21.53.47-385×230.png“ excerpt=“Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek na svém twitterovém účtu v úterý “ permalink=“http://forum24.cz/miroslav-kalousek-cela-evropska-unie-vi-ze-se-cesky-premier-snazil-ukrast-50-milionu/“]175157[/ctete]
Nepřímým důkazem, že zpráva OLAF dává za pravdu české policii, je skutečnost, že celý vládní aparát České republiky zprávu utajuje způsobem, že se vlastně jedná o státní tajemství.
Je to naprosto absurdní, neboť zprávu OLAF nemá k dispozici jen Evropská komise a české vládní úřady, nýbrž i všech 28 členských států Evropské unie.
Státní zastupitelství v Praze nedoporučilo zveřejňování zprávy s tím, že by mohlo narušit vyšetřování trestného činu. Pravděpodobnější ale je, že se orgány činné v trestním řízení obávají mediálního hanobení ze strany premiéra a dalšího nátlaku.
Podstata podvodu je zřetelná: Společnost s názvem „Farma Čapí hnízdo“ předstírala malý podnik, který má právo získat dotaci, ale ve skutečnosti byla součástí finančního impéria Agrofert podnikatele a dnes premiéra Andreje Babiše. Jako taková neměla na dotaci nárok. Policie stíhá jedemáct lidí.
Věc se tedy již dostatečně vyjasnila. Jakkoli se veřejnoprávní média z opatrnosti a média českých oligarchů a oficiálního mainstreamu tváří, jako by šlo o nejasný a komplikovaný proces, v němž není jasná pravda, tak v čele české vlády stojí trestně stíhaná osoba, která má ohromnou moc různými způsoby mařit vyšetřování a pomocí nevídané mediální moci neustále zakrývat podstatu věci.
Převládající mediální výstupy nyní nejsou, že předseda vlády zjevně spáchal dotační podvod, nýbrž že Agrofert, který dříve patřil (!) Andreji Babišovi, podal na OLAF žalobu k Evropskému soudnímu dvoru a také poslal stížnost evropskému ombudsmanovi pro nestandardní vyšetřování. Cílem takového významového posunu je opět znejasnit situaci a oddalovat celou věc do ztracena.
Stojíme na křižovatce.
Část veřejnosti volá po tom, aby se demokratické strany vzdaly svého názoru, že trestně stíhaný člověk nemůže stát v čele vlády. Prý by pak mohly Babiše lépe kontrolovat. Přitom bývá ignorován fakt, že Babiš neprojevil žádný faktický zájem o koaliční vládnutí, pokud v to nepočítáme divadelní etudy na sociálních sítích.
Pak je tu ta část veřejnosti, která se drží pravidla platného ještě nedávno, že při vážném podezření nemůže politik vykonávat státní funkci. Po celé demokratické období naší historie politici odstupovali při mnohem slabších podezřeních a mnohem menších průšvizích, protože na straně veřejnosti stála svobodná média.
Média, která dosud stojí na straně veřejnosti, jsou ale v menšině. Většina médií je buď přímo na straně Babiše, a nebo se snaží lavírovat a balancovat, jako by mělo prostě jen každý svou pravdu.
Pravda je ale jenom jedna.
U soudu neplatí, že pachatel má svou pravdu a soud má zase svou pravdu a jedeme dál. Soud je civilizačním nástrojem k nastolení spravedlnosti, což předpokládá snahu o poznání pravdy o skutcích obžalovaného.
Jak může ale soud bez obav a nátlaku hledat pravdu u držitele politické moci?
Jak mohou orgány činné v trestním řízení zjišťovat skutkovou podstatu činů předsedy vlády?
Tento rozpor je zásadní. A proto nemohou demokratické strany vstoupit do vlády s Andrejem Babišem, i kdyby ten už vyměkl tak, že by do případné koalice šel.
V opačném případě budou spolu s Babišem spolupracovat na potlačení právního procesu hledání spravedlnosti.
Babiš může být předsedou legitimní a ústavní vlády jedině za předpokladu ohnutí právního pořádku v České republice.
A to tu chce kdo? Kromě Babiše a jeho hnutí…
Může někdo říci: My do toho jdeme? Babiš bude premiér a my budeme hlídat, aby ho policie mohla vyšetřovat.
Takovou prolhanou komedii snad nechceme.
A nebo snad někdo řekne rovnou: My do toho s panem Babišem jdeme a policii ho nevydáme, aby tu byl klid? A stíhání těch dalších deseti lidí následně nějak vyšumí.
Před reprezentací českého národa a jeho justičními i policejními orgány stojí taková zkouška, že to nemá obdoby. Jak tito lidé uspějí, když oligarchové už klekli na média, část žurnalistické obce podlehla demoralizaci a veřejnost nemá až na výjimky téměř komunikační nástroje, jimiž by dodala inkriminovaným lidem v jejich zkoušce tolik potřebnou odvahu?
Jednak musíme každý hledat odvahu v sobě a jednak je tu ještě jedna těžko pominutelná věc: Kauza Čapí hnízdo je evropským problémem. Proto ji nejde tak dobře zamést pod koberec. A nejedná se zdaleka jen o nějaký dílčí přešlap. Jde o fundamentální otázku existence právního státu.
