Skalní dóm na Chrámové hoře v Jeruzalémě FOTO: Berthold Werner / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Berthold Werner / Wikimedia Commons / Public Domain
ESEJ / Dostihla nás taková kombinace zlých událostí, ale i výroků, že je těžké neztratit naději. Obávám se, že náš svět nezadržitelně směřuje k nesmírnému výbuchu násilí, jaký nikdo z nás nezažil. Prst na spoušti dnes drží senilní autokrati, šílenci, jurodiví tlučhubové, sobečtí kariéristé, psychopati a také nekompetentní hlupáci. Kde tedy najít naději?
V dobách, které mne deptají, se obracím ke zkušenosti a radě moudrých předků. V situaci, kdy nelze nevidět, že náš svět je nemocný, se můžeme zamyslet nad pradávným konceptem judaismu zvaným tikun olam. Tato slova lze přeložit jako oprava, náprava, léčení nebo obnova světa.
Tikun olam čili léčení světa
V klasické rabínské literatuře se sousloví tikun olam vztahuje především k nápravě pokaženého společenského řádu. Nejstarší známé užití této formule nacházíme již v Talmudu, kde se jím myslí změna nebo úprava zákona tak, aby společnost dobře fungovala, aby byla dodržována spravedlnost, sociální smír, vymahatelnost práva a prosperita.
Zákon tedy má sloužit člověku a komunitě a tikun olam znamenal novelizaci jeho výkladu tak, aby byl stále prospěšný i v měnících se podmínkách. V době, kdy bylo toto pravidlo uplatněno, šlo o úpravu manželského práva, ale také například o pravidla vlastnictví otroků, tedy v zásadě o legalistické záležitosti, z nichž mnohé se nás již netýkají, princip však zůstává.
V náboženské souvislosti se objevuje pojem tikun olam zejména v každodenní modlitbě zvané podle prvního slova Alejnu (Nám přísluší vychvalovat Pána veškerenstva…), ta do dnešních dnů zachovává další velmi starou rovinu představ o uzdravení světa, které spočívá ve vymýcení modlářství. Modlitba Alejnu pochází ze starověku a asi od 12. století je součástí liturgie. Zde se říká: „Proto doufáme v Tebe, Hospodine, Bože náš, že spatříme brzy nádheru všemocnosti Tvé, že sprovodíš ohavnosti ze země a všecky modly úplně vyhubíš; že upevněn bude svět panováním Všemohoucího.“
Tento koncept spočívá ve víře, že až lidé na konci času přestanou uctívat falešné idoly, bude svět napraven a uzdraven. Pokud tedy všichni lidé světa opustí nicotné bohy a uznají jediného Boha, svět bude napraven. Mezi moderními liberálními židovskými hnutími je běžné modernější chápání této modlitby, totiž že sdílíme partnerství s Bohem a máme podnikat kroky ke zlepšení stavu světa a k pomoci druhým, což je zároveň pravým uctíváním a oslavou Boha.
Třetí uplatnění ideje tikun olam pochází zejména z prostředí galilejského městečka Safedu ze 16. století, z luriánské kabaly. Lidé vyznávající tuto nauku věří, že prostřednictvím modliteb a rituálů konaných s pravou intencí a niterným zaujetím dochází k vysvobozování jisker božího světla uvězněných v porušeném světě.
Tento úkol spočívá pouze na lidech, nemohou ho konat ani nejmoudřejší, nejsilnější a nejvznešenější andělé, protože k jeho konání je potřeba svobodná vůle a schopnost rozeznávat dobro a zlo. Vida, když člověk v ráji okusil ovoce stromu poznání dobrého a zlého, nemusíme hned myslet na sex nebo na definitivní, ba dokonce dědičný hřích. Stvořitel se podle mystiků sám dobrovolně a z lásky stáhl z absolutní existence, kterou bezezbytku vyplňoval, tím vytvořil časoprostor a mohl stvořit náš svět. Člověk je jeho obrazem také v tom, že je vyzýván, aby dokončil dílo stvoření. Hospodin jako by záměrně nechal cosi nedokončeného, nedokonalého a říká: „Tak se človíčku, můj spolupracovníku a příteli, čiň, ať si také užiješ radost Tvůrce.“
Čtvrté užití konceptu tikun olam spadá do moderní doby. Různé mystické nebo teologické důrazy ustoupily ve prospěch sekularizované etiky. Mezi některými hnutími judaismu, zvláště po osvícenství, se koncept tikun olam začal zaměřovat na snahu o sociální spravedlnost nebo o „nastolení božích hodnot po celém světě“ na základě myšlenky, že „Židé nesou odpovědnost nejen za své vlastní morální, duchovní a materiální blaho, ale také za blaho společnosti jako celku“.
Tyto důrazy, které lze stavět na ryze sekulárním postoji, mohou též navazovat na kabalistickou tradici: generace, která se vzpamatovává z tragédie šoa, chápe v novém kontextu kabalistický obraz rozbitého vesmíru, v jehož troskách jsou uvězněny jiskry božího světla. A rovněž jak mystika, tak novodobé etické chápání tikun olam zdůrazňují roli individuální lidské odpovědnosti a jednání.
Pomohou nám staré tradice i dnes?
Během dlouhé historie interpretací tikun olam se objevily a vykládaly právní důrazy, byly vznášeny teologické argumenty, vládlo vášnivé eschatologické zaujetí, mystické přesvědčení o jednotě kosmu a člověka, který je mikrokosmem a má možnost zasahovat do vesmírných procesů.
Mně osobně je blízký názor významného filosofa z 12. století, vědce a komentátora Bible Majmonida. Tento výjimečný racionalista viděl tikun olam jako myšlenku, která plně zahrnuje všechny zmíněné dimenze: „Prostřednictvím moudrosti, kterou je Tóra, a povznesením charakteru, které zahrnuje skutky laskavosti a dodržování Tóry, člověk neustále přináší tikun olam – zlepšování světa a řád do reality.“
Majmonides sice učil, že tikun olam má své zdroje ve více hodnotách, ale zvláště si vážil spravedlnosti: „Každý soudce, který posuzuje pravdu až do kořenů, byť jen na jednu hodinu, koná k dokonalé nápravě celého světa a způsobí, že Šechina (Boží přítomnost) spočívá na Izraeli.“ Na příkladu spravedlivého soudce ukazuje tento učenecvýznam i toho nejmenšího skutku, pokud je konán s nejvyšším nasazením. Pokud by byť jen jediný soudce jednu jedinou hodinu svého konání přispěl spravedlnosti, vykonal skutek tikun olam a jeho dosah je tak nesmírný, že přijde samotný Bůh.
Na obyčejné, neokázalé odvaze, čestnosti, pravdivosti a oddanosti věci stojí svět. V Tóře je psáno: „Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě“ (Leviticus 19, 15). Jistě si dokážeme představit, o kolik méně utrpení, obav a bolesti by dnes bylo na světě, kdyby se soudci tímto příkazem řídili. Příklad soudce můžeme uplatnit i na jiná povolání a poslání. Jak nevzpomenout na T. G. Masaryka: „Svět stál a stojí na práci, ne na náladě, svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou.“
Modlářství není uctívání hliněných pajduláků
Zatímco každodenní drobná práce na zlepšení života a světa je zásada nám srozumitelná, jak máme rozumět výkladu modlitby Alejnu, kde se vyléčení světa spojuje s vymýcením falešných bohů? Můžeme k této otázce přistoupit tak, že ji přeformulujeme a aktualizujeme. Mnohé prvky liturgie jsou dnes vykládány jako výzva k univerzalismu a spravedlnosti pro celé lidstvo, to jsou myšlenky běžné v židovské liturgii.
V modlitební knize Amerického konzervativního hnutí je tato pasáž rozvedena: „Ať občané všech ras a vyznání utvoří společné pouto v opravdové harmonii, aby zahnali veškerou nenávist a fanatismus“ a jinde: „sjednotit všechny lidi v míru a svobodě a pomoci jim naplnit vizi našeho proroka: ‚Národ nepozvedne meč proti národu, ani nezažije válku.‘“ V liberálních hnutích judaismu, zejména ve Spojených státech, je tento důraz zakotven v myšlence jednat soucitně se všemi lidmi, jako například v modlitební knize New Union z roku 1975: „Ty, Pane, jsi nás naučil podpírat padající, uzdravovat nemocné, osvobozovat zajatce, utěšovat všechny, kteří trpí bolestí.“
Můžeme však na chvíli setrvat u původního přání, aby byly ze země vykořeněny modly. Jsou to velmi archaická slova a dnes nohou pohoršovat jakousi arogancí: přísluší nám snad vnucovat lidem svou víru a zavrhovat to, co je jim drahé?
Preferuji jiný výklad: modlami se dnes již nemyslí různá božstva jiných náboženských kultur, nebo figurky Ganéši se sloní hlavou na krbové římse. Takové idoly jsou neškodné a nerozkládají náš svět. Skutečnými modlami, které nás nejen bytostně ohrožují, ale jsou zákeřné v tom, že se jim klaní i mnoho našich spoluobčanů, kteří se formálně hlásí k některému z monoteistických náboženství, nebo k ateismu, může být národ, stát, jeho symboly, ortodoxie v nejširším smyslu slova, pravicová či levicová ideologie, politická strana, charismatický šéf a podobné idoly včetně virtuální existence, která nahrazuje autentický život.
Čirým modlářstvím je nekritická důvěra v nějakého mediálního mesiáše nebo láska k politickému vůdci. Jde mi mráz po zádech, když pozoruji, mnohdy u vzdělaných lidí, u duchovních, učitelů a také u přátel, zahleděnost v toho či onoho mocipána, jemuž by byli schopni odpustit i vraždu vlastní babičky a jemuž věří každý slib a kdejaký nejapný blábol. Stavět si na oltáře obrazy mediálních celebrit a státníků nebo se plazit u nohou velebených papalášů, to je skutečné modlářství, to je reálná idolatrie, která ničí náš svět. Náprava a uzdravení světa znamená přestat se klanět falešným bohům, novodobým cézarům.
Chraňme pomáhající instituce
Ne nadarmo současní bohové, diktátoři a autokraté nenávidí instituce občasné společnosti, a ne nadarmo historik a myslitel Timothy Snyder vyzývá, abychom o své instituce pečovali. Mnoho moudrých lidí si začalo všímat starodávného konceptu tikun olam a apelovali na jeho využití v moderní době. Základem této filosofie jsou individuální činy, ale je též třeba budovat instituce, které umožní mnohem efektivněji konat činy tikun olam, násobit sílu a dosah práce jednotlivců.
Diskuse o tikun olam v Talmudu poukazují na důležitost vytváření systémových změn prostřednictvím zákona. To platí i dnes, kvalitní zákony jsou obrannou hrází proti zvůli, chaosu a krutosti. Současná aplikace konceptu tikun olam by se měla zaměřit na systémové a strukturální změny společnosti ve prospěch posílení spravedlnosti a bezpečí.
Jak levicově, tak liberálně orientované organizace začaly výrazně vstupovat do hlavního proudu židovského života v USA v 70. a 80. letech a explicitně se opíraly o koncept tikun olam. Tato fráze byla od té doby přijata mnohými organizacemi a znamená cokoli od přímé služby v rámci komunity po obecně zaměřenou filantropii. Mordecai Waxman použil frázi tikun olam v projevu během návštěvy papeže Jana Pavla II. ve Spojených státech v září 1987. Nyní tento koncept díky sociálním sítím pronikl do širšího povědomí. Na internetu je jeho oblíbeným symbolem zeměkoule buď ve formě spojených rukou, nebo stylizovaná jako trpící pacient.
Většina Židů, a to i sekulárních, věnuje část svého příjmu charitativním institucím nebo lidem v nouzi. Filantropické společnosti a spolky jsou účinným nástrojem při konání tikun olam a existuje mnoho organizací, které se věnují nápravě světa. Jewish Federations of North America, která je jednou z deseti nejvýznamnějších charitativních organizací na světě, považuje tikun olam za jeden ze tří hlavních principů, jimiž se řídí. Podobně American Jewish World Service podporuje organizace přinášející humanitární pomoc v Africe, Asii a Americe.
Tyto organizace nahrazují funkce silného sociálního státu, ale také mohou konat v rámci drobné pomoci, malými dary a službami umožňují přímou interakci mezi dárci a příjemci. Některé organizace se specializují na ochranu životního prostředí a přírody, na specifickou oblast tikun olam, protože v dnešní době nově chápeme poslání Bible, aby byl člověk hospodářem a správcem stvořeného světa.
Pěstovat přátelství, sdružovat se a mluvit spolu
Jestliže se stalo zvykem mezi nezodpovědnými lidmi pomlouvat tzv. neziskovky, zejména pomáhající organizace, jestliže se mocní vysmívají iniciativám k ochraně planety, pak jsme svědky nevědomého, ale zákeřného útoku na principy tikun olam. Náš svět více než kdykoliv během posledních osmdesáti let je nemocný. Starodávná myšlenka, že svět je třeba léčit a že je to úkol každého člověka, je nyní zvláště aktuální. Několik myšlenkových proudů a dávných tradic je do jisté míry třeba přenést do naší bolavé současnosti, nebo se jimi inspirovat:
Ochrana práva, ustavování rozumných a funkčních zákonů, spravedlivé soudy, soudci, kteří se nebojí mocných a nenechají se podplatit oligarchy. Ustavit právní společnost je dokonce jedna ze základních etických povinností, které podle judaismu vedou ke spáse nejen Židy, ale každého jinověrce.
Světu by pomohlo ke zdraví zavrhnout každou podobu kultu osobnosti, lehkověrné přejímání lživých ideologií a „zpráv“, které je podporují, nedělat si modlu z národa, strany, státu a církve. Uvědomit si individuální odpovědnost za stav světa. Nečekat, že věci napraví někdo tam někde, někdo mocný, chytrý, dobře placený. Každý člověk má nejen možnost, ale i povinnost napravovat svět, tedy také já.
A nakonec bychom měli chránit své instituce, pěstovat přátelství, sdružovat se a mluvit spolu. Spojovat síly k obraně toho, co je nám drahé. Buďme k sobě laskaví, hledejme to, co nás spojuje, nepřistupujme na hru s kulturními válkami a stranickými kláními, neživme malicherné spory, obnovujme a budujme solidaritu a přátelství, pomáhejme si.
Přichází opravdu těžká doba, ale je na každém z nás, jak se k této výzvě postavíme. Možná máme pocit, že jsme naprosto bezmocní, příliš mocné síly zla se valí na naše domovy a neumíme je zastavit, ale nikdo nám nevezme svobodu, jak se svým životem a svědomím naložíme. Pamatujme na starou moudrost: každý z nás, každý člověk se narodil z určitého důvodu. Stvořitel potřebuje právě jeho, protože ten jeden konkrétní člověk má jedinečný a jen sobě přisouzený úkol, aby spolupracoval na krásném díle stvoření, aby na svém místě a ve svém čase pomohl léčit svět.
