Bývalý český prezident Miloš Zeman často navštěvoval ruského diktátora Vladimira Putina. FOTO: ČTK/Šimánek Vít
FOTO: ČTK/Šimánek Vít
Jedním z nejdepresivnějších rysů mezinárodní politiky je existence Putinova kultu, píše Gideon Rachman v The Financial Times. Existuje významná skupina vlivných politických osobností a světových vůdců, kteří Putina velmi obdivují. „Jeho fanklub je celosvětový, zahrnuje Asii, Blízký východ, Ameriku i Evropu.“ Co se těm lidem stalo?
Dmitrij Peskov, Putinův mluvčí, v roce 2018 poznamenal: „Ve světě je poptávka po zvláštních, suverénních vůdcích, po rozhodných vůdcích… Putinovo Rusko bylo výchozím bodem.“
Gideon Rachman ve FT konstatuje, že ruský vůdce „přitahuje fanoušky a napodobitele, kteří obdivují jeho bezohlednost, ochotu použít násilí, machistický vzdor vůči ‚politické korektnosti‘ a autokratický styl vedení.“
Putin již posloužil jako vzor pro novou generaci autokratických vůdců a populistů, a to i v Evropě a USA. Donald Trump musel být ohledně svého obdivu k Putinovi poněkud nesmělý. Někteří z blízkých spolupracovníků bývalého amerického prezidenta však byli otevřenější. Po anexi Krymu v roce 2014 Rudy Giuliani Putina chválil: „Udělá rozhodnutí a rychle ho provede…. Tomu se říká vůdce.“ Během současné ukrajinské krize Tucker Carlson, nejvlivnější komentátor stanice Fox News, Putina otevřeně podporoval.
Takhle je možné jmenovat obdivovatele jednoho po druhém. Viktor Orbán, maďarský premiér a zastánce „neliberální demokracie“, tvrdil, že EU musí uznat, že „Putin učinil svou zemi opět velkou“. Putinem se inspiruje Nigel Farage, britský bojovník za brexit („Způsob, jakým sehrál celou záležitost se Sýrií. Brilantní.“). Matteo Salvini, vůdce italské tvrdé pravice Liga, pózoval na Rudém náměstí v tričku s Putinem. Rodrigo Duterte, filipínský vůdce: „Mým oblíbeným hrdinou je Putin.“ Benjamin Netanjahu, bývalý izraelský premiér, měl zálibu v cestách do Ruska, kde s Putinem diskutoval o geopolitice. „V jeho kampani pro znovuzvolení v roce 2019 se objevil plakát, na němž si izraelský vůdce potřásá rukou s Putinem pod heslem ‚Netanjahu: Ve vlastní lize‘.“ Vřele vypadají i vztahy Putina s různými arabskými potentáty, kteří nejsou zrovna známí jako milovníci svobody.
Gideon Rachman ve svém článku říká: „Současná konfrontace mezi Ruskem a Západem se týká něčeho více než jen nezávislosti Ukrajiny, jakkoli je důležitá. Výsledek krize může také určit tón světové politiky. Pokud se Putin postaví západním demokraciím, bude jeho hrdlořezský silácký styl vedení vypadat jako vlna budoucnosti.“
U nás by přímé oslavování Putina vypadalo přece jen poněkud hloupě, pokud nejde o nějaké obskurní extremistické postavy. Touha po silné ruce se tak musí ve svých vyjádřeních sublimovat do sympatií k Donaldu Trumpovi, Viktoru Orbánovi, vládě PiS v Polsku.
Provařené postavičky ani moc nesublimují, třeba nebohý Jiří Vyvadil. Na facebooku si třeba poslední lednový den napsal (citujeme bez úprav): Viktore, určitě si to nepřečtete. Ale natrhněte prdel všem sorozovcům. Skutečně pluralistická Evropa Vás potřebuje. Svého času Vaši bustu Američané jako mladého „nadějného“ vůdce Výchiodní Evropy vystavili v Kongresu. Jenže jste se jim znelíbil, protože jste jim nelízal paty. Takže Vás nově a zcela spravedlivě zaměnili za Václava HAVLA. Odešel v naší veřejnosti vlastně neznámý, ale geniální Sebastián Kurz. Byl jiný, ale v něčem stejný. Bojoval proti proudu jediné pravdy. Přemýšlel, a to se nesmělo ani před rokem 1989 a nesmí ani dnes. Sorozovci nesmí pojít.
Uznalé pokyvování nad silou Putinovy osobnosti se ale také objevuje, a to u (kdysi) významnějších figur, než je Vyvadil. Třeba v lednu 2019 Václav Klaus v nedělním pořadu televize Prima tvrdil, že je „Ukrajina ponoukána politickými elitami Západu, včetně našich, aby co nejvíce provokovala Rusko a prezidenta Putina. Tam vidím možné ohnisko nebezpečí a myslím, že se Putin ještě chová opatrně a střízlivě a nenaskakuje na každou provokaci.“
Už předtím, v červnu 2018, taktéž na Primě, Klaus vykládal: „Pro nás byla hrozba Sovětský svaz, dnešní Rusko není žádná hrozba. Mě opravdu Putin ničím neohrožuje.“
A jindy: „Putin … uspěl v konsolidaci země a významně přispěl k jejímu elementárnímu fungování. Narušil systém politicky a ekonomicky mocných oligarchů (kteří do dnešních dní tragicky vládnou na Ukrajině). Zavedl jistou míru ekonomické racionality, samozřejmě nikoli za nulovou cenu, zejména co se týče demokracie.“ (Václav Klaus, 11. července 2019. Today´s Russia: The Consequences of an only Incompletely Realized Systemic Transformation, poznámky pro Hillsdale Cruise Talk, Hillsdale Cruise, Velká Británie, červen 2019. Překlad z angličtiny Filip Šebesta.)
Rozhovor Václava Klause, který poskytl deníku Právo a byl vydán dne 2. června 2018: „Nepotřebuji obecný návod, co je informace a co dezinformace, protože, když například čtu zprávu o případu otravy pana Skripala a jeho dcery ve Velké Británii, kdy na první pohled je jasné, že je to celé nesmysl, že to tak nemůže být. Kromě ministra zahraničí Velké Británie Borise Johnsona a premiérky Theresy Mayové a několika našich politiků to snad chápe každý rozumný člověk… Když někdo řekne, že Putin nařídil likvidaci Skripala, tak si můžete jen zaťukat na čelo.“
Václav Klaus buď nevěří tomu, co říká, nebo ztratil soudnost. O momentálním prezidentovi Miloši Zemanovi mluvit netřeba. Ten už svou oddanost ruskému náčelníkovi ani nijak neskrýval.
Čím bývalý důstojník komunistické KGB různé politiky a osoby mdlého ducha tak fascinuje? Pro autoritáře, kteří mají nějakou moc, je to prostě člověk stejné krevní skupiny. Pro politické trpaslíky trpící pocitem, že není dostatečně uznána jejich velkolepost, je to snaha dodat si trochu lesku v záři velkého slunce. Demokraticky moc vládnout neumí, a tak sní o tom, jak by jim to všechno šlo, kdyby se jim pořád někdo nemotal pod nohy. Pak tu ještě bude ta nejpodřadnější vrstva, jedinci, co doufají v nějaké korýtko, nebo jsou něčím vydíráni. Chudáci jsou to všichni. Takový Miloš Zeman možná dodnes nepochopil, jak jím takový Putin ve skutečnosti nejspíš krajně pohrdá.
