Depresivní kličkování mezi různými opatřeními, jejich neustálé změny a nakonec mizivé výsledky. Lidé žijí v nejistotě. Radikální opatření se měla přijmout už dávno, ale protože se mezitím státní moc zkompromitovala a občané k ní nemají důvěru, je neochota k nějakým ráznějším akcím značná. Vhodná doba už se – z psychologického hlediska – promeškala.

Dne 9. března napsal na twitteru imunolog profesor Zdeněk Hel:

„Přátelé, aby bylo naprosto jasno: strategie promořování je nevědecká, neekonomická, neetická a zcela nesmyslná. Ve svém příspěvku jsem se zabýval odhady, kolik lidí v republice již covidem-19 prošlo. Tato data jsou potřebná z mnoha důvodů. Ze všeho nejdůležitější je vždy mluvit pravdu. Tato čísla, tedy fakt, že nemocí prošlo pravděpodobně již více než 4 až 4,5 milionu lidí, znamenají především to, že jako společnost v našem boji proti covidu-19 selháváme. Samozřejmě to neznamená, že tito lidé jsou proti nemoci chráněni. Znamená to, že zbytečně umírá příliš mnoho z nás, příliš mnoho lidí bude mít dlouhodobé následky. Pokud někdo překroutí naše výroky, není to naše vina.“

Ano, to by se přesně mohlo stát. Že si někdo přečte, že virus už naší společností „prošel“, tak je přece každý člověk, který ho měl, už chráněný.

Na stránkách Iniciativy Sníh, kam přispívají naši přední odborníci, píše 27. února docent Filip Křepelka z Právnické fakulty Masarykovy univerzity:

„Čtyřicet dní pro zdraví lidí a ekonomiky vyzývá Česko vyvinout úsilí ke snížení počtu nových (zjištěných) covid-19 nákaz do Velikonoc pod tisíc denně. Komentátoři se dovtípili, že navrhujeme lockdown. V Iniciativě Sníh, kde výzva před týdnem vznikla, vskutku vidíme jako cíl marginalizaci nákazy s nadějí na následnou eradikaci. Jakkoli jako jediná naděje se nyní jeví široké očkování celosvětovým úsilím rychle vyvinutými a vyvíjenými vakcínami.

Uzamčení spočívající ve zřetelném utužení omezení však má smysl, jen když se zahájí další opatření, která by musela pokračovat přinejmenším celé měsíce poté. Prostě bojovat s nákazou důsledně, ne polovičatě jako doposud. Mitigační strategie, brždění nákazy, jež se však sama považuje za neodvratitelnou, znamená mnohaměsíční přehlcení nemocnic a zbytečné utrpení. Negace či ignorace, po níž v Česku kdekdo stále volá, je nejen nemravná, ale ještě víc mylná. Zakládá se na lhostejnosti vůči seniorům a chronicky nemocným. Přehlíží však rovněž stále patrnější dlouhodobé zdravotní následky pro mnohé mladší, kteří akutní fází covidu-19 prošli s mírnými příznaky či vůbec bez nich. Dosažení kolektivní imunity pomocí promoření, slova dodnes opravovaného korektorem a bez ekvivalentu v jiných jazycích, se jeví být marné, jak ukazují reinfekce v brazilském Manausu. Zrovna naše vlast je pak parádním příkladem, že nezvládnutá nákaza ohrožuje ekonomickou prosperitu, sociální stabilitu, až se otřásá politický režim. Možná proto dálněvýchodní země tak důrazně potlačují nákazu na samém začátku.

Taková omezení zavede jen stát. Nástrojem je právo. Nemusíme se přitom stále zaklínat právním státem, nějaké právo je nástrojem každého státu. Celý rok jsme totiž nezačali s tímto nástrojem pořádně pracovat. Tak se jako bumerang vrací od soudů, ale podvazuje to účinnost opatření vůbec.“

Pak autor píše o tom, co by bylo třeba udělat. (Celý článek si můžete přečíst ZDE.)

K tomu, co píší odborníci, nás může napadnout jen to, že asi sotva bude někdo mít vůli sebrat odvahu něco podniknout. Z politického hlediska to znamená jednak přiznat, že se to přinejmenším od léta dělá úplně špatně, jednak uvalit na lidi další restrikce, které by jim nebyly příjemné. Navíc v době, kdy všichni spíš touží po tom, aby se zákazy uvolnily. Jak by to občané přijali, kdyby najednou slyšeli, že se začíná od nuly? Po roce toho všeho? Premiér Andrej Babiš je zjevně zděšený, že prohraje podzimní volby nebo nebude schopen v případě nějakého utrpěného těsného vítězství sestavit vládu. Proto je podrážděný, vydává zvuky, které připomínají mečení, a když dostane otázku, která se mu nelíbí, označuje se za oběť kampaní a spiknutí. Vicepremiér Jan Hamáček vůbec neví, jestli se jeho ČSSD dostane na podzim do sněmovny. Prezident Miloš Zeman intrikuje, jak by rozložil vládu a co nejvíc posloužil putinovské propagandě.

Racionální řeč odborníků zní v tom všem jako výzvy z jiného světa. Bohužel, o to budou dopady činnosti naší neschopné vlády horší.