Sotva si vláda prosadila rekordní půlbilionový rozpočtový schodek, rozbíhají se jednání o státním rozpočtu na příští rok. Ministři jistě projeví rozhazovačný apetit a zdatně jim v tom sekundují odbory Josefa Středuly. Chtějí zvyšovat mzdy státním zaměstnancům a naopak ubrat peníze podnikatelům, krize-nekrize.

Předák Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula je nejviditelnější tváří desítek organizací zastupujících stovky tisíc odborářů. Po uvolnění vládních restrikcí vyvolaných koronavirovou epidemií začíná klást mzdové požadavky, jako by žádná krize neexistovala. Chová se stylem „zdroje jsou“, i když na dluh a na vrub už tak poškozeného podnikatelského sektoru, který chce svázat dalšími zvýšenými náklady.

Zvýšit platy až o 15 procent

Dále čtěte

Vládní pomoc firmám patří mezi nejslabší, tvrdí OECD. Vše je v pořádku, nešlo to jinak, oponuje Havlíček

Postup vlády v pomoci poškozené ekonomice kritizují i jinak konformní podnikatelské svazy. I podle OECD patří mezi nejslabší a nejméně účinné.

V situaci, kdy se mnozí podnikatelé potýkají s existenčními problémy a nejasnou perspektivou v době, kdy je více než 700 tisíc ohrožených pracovních míst přechodně udržováno jen díky dotování části mezd v programu Antivirus, se odbory chovají jako v období největší prosperity.

Středula chce vyjednávat s vládou o zvyšování platů ve veřejném sektoru, přičemž požaduje odstupňovaný růst tarifů od sedmi do 15 procent. Patnáctiprocentní navýšení od ledna příštího roku prosazuje pro zdravotníky, desetiprocentní pro učitele a sedmiprocentní pro úředníky, hasiče, policisty a ostatní státní zaměstnance.

Kdo by nepřál zvyšování platů zdravotníkům, které vláda trestuhodně ponechala napospas dopadům epidemie COVID-19, a podceněnou přípravou ohrožovala zdraví mnoha z nich? Totéž platí pro učitele, hasiče a další profese. Legitimní je ovšem diskuse, zda si může státní pokladna v této situaci dovolit takto maximalistické požadavky. Zvláště pokud nejsou doprovázeny razantními úsporami ve státní správě, která v posledních letech rekordně nabobtnala.

Rekordních 475 tisíc státních zaměstnanců

V letech 2012 až 2020 stoupl počet státních zaměstnanců o 50 tisíc na současných 475 tisíc, přičemž ve stejné době nakynuly mzdové náklady o téměř 100 miliard korun. Letos stojí mzdy ve státním sektoru daňové poplatníky 227 miliard korun, což v daném období znamená nárůst o 45 procent.

Dále čtěte

Ivan Trojan: Těžkostem chci čelit s čistým štítem. Vychází nové číslo Revue FORUM

Ivan Trojan ve filmu svého bratra Ondřeje hraje postavu naprosto odlišnou od toho, kým se sám cítí být. Přesto v…

Středula hodlá v nezměněném tempu pokračovat a nelze vyloučit, že ho vláda vyslyší. Naprosto zarážející je však odborářský požadavek na další skokové zvýšení platů nad rámec inflace i pro úředníky, kteří už tak požívají proti zaměstnancům v soukromém sektoru mimořádné výhody a netýkaly se jich žádné vládní restrikce.

V tomto kontextu je potřeba připomenout ekonomicky nezdravý vývoj posledních několika let, kdy průměrný plat ve veřejném sektoru stále rychleji předstihuje průměrný plat v soukromé sféře. V prvním čtvrtletí přesáhl 37 tisíc korun, což v praxi znamená, že daňoví poplatníci v soukromém sektoru přispívají na mzdy státních zaměstnanců stále víc. Výsledkem ovšem není vstřícnější a efektivnější státní správa, ale růst byrokracie, represí a úřední šikany v podnikání.

Na jedné lodi s komunisty

Odborový předák jde ještě dál. Požaduje uzákonit povinnou pětitýdenní dovolenou i pro soukromé firmy, a pochopení zatím nachází nejen u komunistů, ale i u vládní ČSSD. Odbory argumentují tím, že prodlouženou dovolenou už dnes dobrovolně nabízí 70 procent zaměstnavatelů, jenže pro desítky tisíc zejména malých firem by to mohl být velký problém.

Zvláště dnes, kdy se 75 procent podnikatelů potýká s poklesem zakázek a kvůli nejisté budoucnosti se nechtějí ani zadlužovat. Místo pěti týdnů dovolené přitom mnohé z nich nabízejí jiné benefity, které si mohou finančně dovolit. Hospodářská komora spočítala, že by tento záměr zvýšil firmám náklady kvůli výpadku ve výrobě a službách o 35 miliard korun.

Tohle ovšem Středulu nezajímá, stejně jako dopady dalšího navyšování minimální mzdy. Podle jeho představ by měl být tento růst příští rok dokonce rekordní (o 1400 korun), až na 16 tisíc korun. I v tomto případě argumentuje nastartováním spotřeby, jenže ve skutečnosti by došlo k akceleraci nezaměstnanosti.

Rekordní minimální mzda

„Jak jim můžeme dávat víc, když firmy nemají ani na to, aby udržely provoz? Chybí likvidita a je riziko dlouhodobé platební neschopnosti, takže náš pohled je úplně jiný,“ oponují zástupci podnikatelských spolků a v tomto je podporuje i opozice.

Dále čtěte

Vláda se s koronavirem přechválila. Plané sliby ministra Vojtěcha, který selhává nejen v Karviné

Koncem května jsme byli svědky oslavných tirád, jak vláda zvládla epidemii COVID-19. Vynikal nejkritizovanější ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, jenže se…

Minimální mzda se přitom za vlád ANO a ČSSD už nyní zvýšila o 60 procent a Babišův populistický kabinet překonal tempo expremiéra Sobotky. Letos nařídil minimální mzdu 14 600 korun, přičemž tuto vládní „štědrost“ platí zaměstnavatelé vyššími mzdovými náklady.

Česká republika je navíc jednou z mála zemí, kde je na minimální mzdu navázána tzv. zaručená mzda. Vyplácí se v osmi stupních, přičemž nejvyšší odpovídá dvojnásobku minimální mzdy. V případě jejího zvýšení na 16 tisíc korun vzroste zaručená mzda až na 32 tisíc korun, což už může být pro řadu malých firem vážný problém.

Trvalý tlak na zvyšování mzdových nákladů ohrožuje existenci pracovních míst zejména na venkově, a navíc brání malým a středním podnikům v inovacích, které jim zajistí konkurenceschopnost do budoucna.

Odbory v plné zbroji

Josef Středula se v průběhu nouzového stavu zařadil po bok oponentů vlády. Kritizoval ji za řadu selhání hlavně v zajištění ochrany zdravotníků a váznoucí pomoci ekonomice. Dokonce se postavil i za živnostníky, kterým ministryně financí Alena Schillerová nebyla schopna rozumně propočítat ani minimální kompenzační bonus (tzv. Pětadvacítku), což se podařilo až na třetí pokus převzetím návrhu opozičních expertů.

Sotva však odeznělo uvolňování mimořádných opatření, která zabrzdila ekonomiku, nastoupily odbory do boje v tradiční plné zbroji a začaly mocně přitápět pod kotel nebezpečného zadlužování. Středula se nedávno nechal slyšet, že by mu nevadil ani schodek 600 miliard. Kde na jeho návrhy stát (rozuměj daňoví poplatníci) a zaměstnavatelé vezmou peníze, jej nijak netrápí.