Prezidentská kandidatura odborového předáka Josefa Středuly, který minulý týden oznámil, že bude sbírat podpisy občanů, aby na prezidenta mohl kandidovat, by byla významná nejenom z toho důvodu, že by šlo o kandidáta, který by za určitých okolností mohl výrazně oslabit šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Středula by také mohl zásadním způsobem ovlivnit, jaká témata budou v předvolební kampani zaznívat a o čem se během ní bude hovořit.
Předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů nelze upřít, že je jasně vyprofilovanou osobností spojenou s konkrétními tématy, která ve společnosti dlouhodobě rezonují. Něco takového u prezidentských kandidátů rozhodně není samozřejmost, spíše naopak.
To, že Josef Středula je jednoznačně levicově orientovaná postava, má jistě i své nevýhody. Například příznivci vládní koalice SPOLU ho zřejmě v prvním kole prezidentské volby budou volit jen stěží. Na druhé straně je na tom lépe každý, kdo je zařaditelný, kdo má určitou pozici, ze které mluví, a tvar, díky kterému je uchopitelný, takže o něm nelze tvrdit, že je „želé“, jako se to říkalo o bývalém předsedovi Českého statistického úřadu a někdejším premiérovi Janu Fischerovi, který na prezidenta také kandidoval.
Navíc každý, kdo je nositelem společensky významných témat, má jistou výhodu. Jednak má obsah, který mu dává nemalou relevanci a důležitost, a kromě toho vždycky je lepší a strategičtější témata do prezidentské kampaně vnášet a být tím, na koho ostatní reagují, než být v pozici kandidáta, jenž naopak musí reagovat na to, s čím přicházejí druzí, na co se kdo zeptá a kde se co ve veřejném prostoru v době volebního klání objeví.
Když se podíváme na kandidáty a kandidátky z obou předchozích přímých prezidentských voleb v roce 2013 a 2018, málokdo z nich byl tak tematicky vyprofilovaný jako právě Středula. V první volbě prezidenta byla řada stranických kandidátů jako Přemysl Sobotka, Jiří Dienstbier, Zuzana Roithová a Karel Schwarzenberg. Pozdějšího ministra z Rusnokovy vlády Jana Fischera jsme už zmínili. A pak už zbývá jen Miloš Zeman, Taťana Fischerová, Vladimír Franz a Jana Bobošíková. Je pravda, že u některých z nich nějaká témata, se kterými jsou spojeni, sice naskakují, ale jen velmi slabě.
Ekonomická a sociální témata
V minulé prezidentské volbě to pak bylo snad ještě horší. Většina kandidátů byla špatně uchopitelná a jejich témata nezřetelná či společensky málo zajímavá. Výjimkou byl možná jen Pavel Fischer, Miloš Zeman a Mirek Topolánek. A potom už to byl jenom Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Michal Horáček a Petr Hannig. Prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek je sice spojený se zbrojním a bývalý předseda představenstva Škoda Auto Vratislav Kulhánek zase s automobilovým průmyslem, ale ani jedno není pro prezidentskou volbu úplně nosným tématem.
Středula je naproti tomu úzce spojený s ekonomickými a sociálními tématy, která souvisí s postavením zaměstnanců v České republice a s prací jako takovou. Je to samozřejmě výše mezd a platů, minimální mzda, životní a existenční minimum, státní rozpočet, zadlužení státu, daně a všechna další od toho se odvíjející témata a samozřejmě také důchody a v neposlední řadě sociální smír.
Všechna tato témata může odborář přinášet a vyzdvihovat je v průběhu prezidentské kampaně, a to v situaci, kdy ve společnosti budou rezonovat snad ještě více než kdykoli předtím. Vzhledem k celkovým ekonomickým podmínkám, ve kterých se nacházíme – a ještě výrazněji se nacházet budeme v době konání volby hlavy státu – jim veřejnost bude pravděpodobně velmi dychtivě naslouchat.
Josef Středula to navíc bude dělat velmi autenticky a přirozeně jako někdo, kdo se těmto tématům věnuje už dlouhá léta, a ne jako politik, který si na ně pragmaticky vzpomněl, protože si spočítal, že by mu to mohlo přinést hlasy voličů. A to je nakonec i velká výhoda, kterou odborový předák má oproti Andreji Babišovi. Ten tohle rozhodně říct nemůže. V minulosti už ostatně Středula předvedl, že vnášení témat do veřejného prostoru umí. Velmi úspěšná byla před několika lety kampaň odborů s názvem Konec levné práce.
Středulovou výhodou je také, že se může podle potřeby a toho, jak mu to bude zrovna dávat smysl, vymezovat vůči Babišovi a jeho hnutí, a stejně tak upozorňovat vládní koalici, co by mohla dělat lépe. Můžeme to koneckonců pozorovat už teď na tom, co píše na svém účtu na twitteru.
Podobný a přitom jiný
Na jednom místě tak zdůrazňuje: „Udržet sociální smír je jedním z klíčových úkolů pro vládu Petra Fialy, kvůli vysoké inflaci a růstu cen se totiž mnoho lidí dostává do obtížné situace. Ve společnosti je obrovský neklid.“ Jindy sdílí článek o tom, že mezinárodní ratingová agentura Fitch Ratings zhoršila výhled hodnocení České republiky, k čemuž přidal svůj komentář: „Smutné dědictví vlády Andreje Babiše. Svým neuváženým chováním v oblasti daní připravil rozpočet jen letos o cca 200 miliard Kč. Další stamiliardy podle NKÚ vloni rozházel zbytečně za věci nesouvisející s covidem. Teď nám budou tyto peníze hodně chybět!“
Fialovu vládu pak kritizoval také za její jednorázový pětitisícový příspěvek na dítě rodinám s ročním příjmem do jednoho milionu korun: „Vláda Petra Fialy pod tlakem reaguje nesmyslně! Není 5000,-Kč rodičům dětí s příjmem 1 milion jen předvolební ‚pastelkovné‘? Proč raději nedat 10000,-Kč rodičům, kteří to opravdu potřebují, tedy s příjmem do 500 tisíc? To je sociální smír, pane Jurečko. Prosím, zvažte to.“
Na jiném místě pak u článku o tom, že vláda na daních v letošním roce vybere o 100 miliard více, než předpokládal ministr financí Zbyněk Stanjura, napsal: „Ne 70, ale dokonce téměř 100 miliard korun navíc do rozpočtu ‚přinese‘ inflace. Použije je vláda Petra Fialy konečně na podporu nízkopříjmových skupin, na které současná krize doléhá nejvíce? Co na to ministr financí Zbyněk Stanjura?“
Předseda ČMKOS se tak na první pohled ubírá podobným směrem jako hnutí ANO a jeho šéf. Hlavní rozdíl je ale v tom, že Středula chce pomáhat nízkopříjmovým a je v tom celkem umírněný, kdežto populista Babiš chce pomáhat úplně všem a na nějakém tom zadlužení mu nesejde. Pokud se Josef Středula opravdu stane prezidentským kandidátem, nedá se říct, že by to pro vládní koalici bylo dvakrát příjemné, protože kritika od něj ji zřejmě nemine; pro Babiše to však bude ještě mnohem nepříjemnější.