Václav Klaus a jeho lidé už poněkud pookřáli po maléru, do kterého je uvedl invazí na Ukrajinu Vladimir Vladimirovič Putin, a zase jsou ve formě. Putin sice všechny tyhle „konstruktivní“ budovatele „pragmatických vztahů“ totálně zesměšnil, ale ono je těžké se naučit něco nového.

Na stránkách Institutu Václava Klause publikoval 12. července svou glosu Ivo Strejček. V ní se také dozvíme: „Nepřijatelné a ubohé. Jedině tak lze hodnotit ‚výstavku‘ několika kusů zničené ruské válečné techniky v Praze na Letné (původně měla být tato demonstrace ubohosti zorganizována na prostranství před Rudolfinem!). Proč to děláme? Kdo to platí? Co má být smyslem něčeho tak ponižujícího? Co tím chceme demonstrovat? A komu? Chceme-li se touto hřibovsko-rakušanovskou ubohostí snížit k lacinému ponížení Ruska, pak už by tomuto ‚spektáklu‘ chyběl pouze průvod ruských zajatců Prahou – bez opasků, sužovaných úplavicí. Tento obraz historie zná a my si i mysleli, že do historie také už jen patří. Jak snadné je být statečný na Letné v klidu letní metropole! Jak zahanbující je sledovat počínání české politické třídy!“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM přináší pozadí podivné „causy Wollner“

Nový Týdeník FORUM se ohlíží za příběhem domnělé cenzury v České televizi. Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky České televize, muž,…

Už to zvolání „proč to děláme, kdo to platí“ je trapné. Nedávno Vladimír Mlynář v Echu 24 klopotně vysvětloval, proč skupina PPF platí za Václava Klause deset let nájem jeho institutu a bude v tom pokračovat: „Právě zásluhy o český stát byly důvodem, proč se Petr Kellner před deseti lety rozhodl platit nájem v budově, kde sídlí IVK, a proč v tom PPF pokračuje i dnes. Podpora, kterou Klausův institut dostává od PPF, je oceněním jeho zásluh o český stát v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí, nikoliv přihlášením se ke všem jeho dnešním názorům.“

Ke všem jistě ne, ale laskavý Klausův vztah k Rusku a Číně byl PPF jistě nejspíš nějak milý, když tam společnost tolik podnikala. Ale když jsme řekli, že je trapné se ptát, „kdo to platí“, nebudeme už Václava Klause a jeho sponzory pitvat, ani se ptát na poměr zásluh Klause o stát a zásluh státu klausovské doby o PPF.

Václav Klaus a jeho okolí jsou lidé, kterým se německým slovem říká „Putinversteher“, „ten, kdo rozumí Putinovi“. Používá se spíše kriticky pro Putinovy sympatizanty, kteří si myslí, že chápou Putinovo počínání a pokoušejí se vysvětlovat i jeho imperiální ambice. Dost se při tom vyřádí pomocí oblíbeného postupu, kdy poukazují na prohnilost a pokrytectví Západu a doporučují vyjednávat, obchodovat, nedělat dráždivá gesta, netahat do byznysu zmínky o lidských právech. Za odměnu pak dostávají ceny (Klaus Puškinovu cenu) a zvou je na „konference“ (Klause a Zemana na Rhodos na sedánky agenta KGB Jakunina), kde mohou řečnit a dostanou pohoštění a pocit důležitosti. Ti významnější (což Klaus není) nakonec usednou do křesla nějaké té správní rady ruských společností.

Protože posluhování zvráceným režimům nemůže zůstat bez následků, ovlivní to nakonec intelekt a vkus. Proto se nikomu, kdo je Putinversteher, nemůže líbit výstava, která ukazuje Rusko v jeho porážce.

Ivo Strejček na sjezdu Trikolóry, do které vstoupil, v roce 2019 vykládal: „Kolem sebe vidíme kolaps starého dobrého světa, kolaps starých dobrých hodnot.“ Jen na Rusko se v tom hodnotovém horlení myslitelů z Institutu moc často nedostalo. Teď se jim svět zhroutil, ale jejich myšlenkové závity už jsou patřičně zatočené a navíc nepřítel (dnešní Západ) jim zůstal. Tak pokračují, jak umí a jak je k tomu jakási tajemná síla stále vede.