Mohlo by to být k trochu křečovitému smíchu, kdyby to nebylo k vzteku. Mám na mysli neuvěřitelnou hroší kůži a otrlost některých našich politiků, a to ještě v tom lepším případě, kdy vědí, co činí. Protože v tom horším případě se jedná o ignorantství, omezenost a docela obyčejnou hloupost a nevzdělanost.
Jde o to, čemu se v obecné lidské řeči říká „zákaz střetu zájmů“. Například že funkcionář fotbalového klubu z Horní Dolní nebude rozhodčím zápasu mezi Střední Dolní a Spodní Dolní, když všechny tři kluby hrají stejnou soutěž. Tohle chápe i ten nejhloupější fotbalový fanoušek.
Kupodivu náš nejchytřejší ministr financí, jeho mazaný bývalý zaměstnanec a dnes předseda poslaneckého klubu, ani zákulisní matador předseda vlády z jiné politické strany a dva poslanci nechápou vůbec nic. Jsou tedy buď omezenější než prostý fotbalový fanoušek a pak nemají ve svých funkcích co dělat, nebo jsou chytří, ale otrlejší než recidivista a také tam nemají co dělat.
[ctete]99075[/ctete]
Řeč je o konfliktu zájmů ministra financí a o jeho nemravných chytristikách, o konfliktu zájmů předsedy poslaneckého klubu ANO J. Faltýnka, poslance L. Velebného z ČSSD a poslance P. Kudely z KDU-ČSL. Předseda vlády s tím má společné to, že ministr financí je členem vlády, kterou premiér sestavuje a řídí, a jeden z poslanců reprezentuje stranu, jíž je pan premiér předsedou. Asi není náhoda, že všichni reprezentují dnešní vládní koalici. A že se stejně chovali jejich předchůdci z pravicových stran, kteří už dnes v politice nejsou? To přece nemůže být omluvou pro ty, kdo se k moci dostali pomocí lži, že nejsou jako oni!
Nikdo ze jmenovaných pánů nemá pocit, že by byl ve střetu zájmů. Všichni se hájí tím, že nemohli nic ovlivnit. Proč tedy v dotyčných institucích jsou? Člověk by si myslel, že proto, aby se starali o jejich chod a vyřizování jejich agendy. Nebo tam jen chodí pro výplatu? Nebo ani to ne a nechávají si ji posílat na účet? Že to tak možná je se zdá nasvědčovat výrok ministra financí: „Já si myslím, že to není správné a že bychom se měli soudit, protože ti lidi tam nemohli vůbec nic ovlivnit.“
[ctete]109177[/ctete]
Proboha, někdo tady lže. Jistě, dozorčí rada nerozděluje dotace, tak daleko ještě nejsme ani u nás, ale její členové mají politický vliv, mají známé, mají zájmy, mají své zaměstnavatele. Proto by u nich neměla nikdy nastat situace, že upadnou do podezření, že se při výkonu své funkce dopustili nečestného nebo trestného jednání.
Jak se zachoval předseda vlády? Nijak. Přes novináře vzkázal ani nevím komu, že by pan Babiš „měl vysvětlit věc hlavně veřejnosti“. Tou „věcí“ myslí prohnanou operaci s dluhopisy. To spíš pan premiér by měl veřejnosti vysvětlit, proč ještě A. Babiše nevyzval k odstoupení z funkce. To, že se bojí prezidentova hněvu a jeho odmítnutí demisi přijmout, není žádné vysvětlení. Premiér spoluvytváří politickou situaci. Pokud tak nečiní a jen se se veze, měl by asi jít dělat něco jiného.
Transakce a finanční operace A. Babiše nejspíš nejsou trestné, ale politik si je nesmí dovolit. Pokud je udělal ještě dříve, než se politikem stal, nemělo jej ani napadnout do politiky vstupovat. V zemi jen o málo spořádanější, než je ta naše, by si už dávno balil věci a vyklízel kancelář na ministerstvu.
Pokud ani jeden z těch, o nichž tu je řeč, není schopen vidět, že přijetím funkce ve SZIF na sebe vzali také nějakou odpovědnost, pak nevím, kdo jiný než jejich šéfové by jim to měl připomenout.
U politika platí presumpce viny. To neznamená, že při každém povyku vyvolaném nějakým udáním budou politikové opouštět své funkce. V případech, jako je tento, ale není o čem mluvit. Byli ve funkcích v instituci, která přidělovala dotace, byli v postavení, kdy mohli mít vliv na udělení dotace. Nikdy neměli tyto funkce přijmout, nikdy do nich neměli být navrženi.
„Proč? Nejdřív ať jim to někdo dokáže!“ řekne si možná občan. Pokud se takto zeptá, je na tom stejně jako ti politikové. Veřejnost, její významná část, jako kdyby netušila, že i v politice mají svou platnost normy chování, jimž se říká slušnost, stud a poctivost. Občan, volič, je ten, kdo může donutit politiky, aby se po volbách nechovali jako v dobyté zemi. Jen občan je může donutit, aby se chovali jako zodpovědní správci státu, který jim byl svěřen, nikoli odevzdán.
Před lety byl v Portugalsku ministr obrany obviněn tiskem, že nezaplatil daň z nabyté nemovitosti. Ministr prohlásil, že nic neprovedl, ale z funkce okamžitě odstoupil a nechal prozkoumat své účty a daňová přiznání. Po šesti měsících byla zveřejněna zpráva, z níž vyplývalo, že měl ve skutečnosti daňový přeplatek. Ten mu byl vrácen a z něj se později stal vynikající evropský komisař pro justici a vnitro.
Mladý český premiér, svého času oblíbenec dnešního prezidenta, nebyl schopen hodnověrně vysvětlit vlastnictví značné peněžní částky (značné tehdy a v očích běžného občana) a odstoupil z funkce. Byl jsem tehdy v Brazílii a jeden brazilský senátor se zajímal, o jakou částku se jednalo. Řekl jsem mu to, on si to rychle převedl na místní poměry a s údivem se mne zeptal: „Cože? Kvůli prachům, co si za ně sotva koupí slušný auto?“ Obávám se, že se naše politická kultura začíná blížit pojetí onoho brazilského senátora.
