Přečtěte si příběh osudové lásky, kterou zabila síla národních pohádek. Strhující vyprávění o jedné z nejtemnějších stránek novodobé české historie, o které oficiální historiografie dosud mlčí. Knihu s názvem Husité u Postoloprt nyní najdete na e-shopu FORUM.

Román od Jana Vávry sleduje vzájemně propletené osudy dvou mužů a jedné ženy, odehrávající se v první polovině 20. století. Jejich vztahy významně ovlivňuje úsilí českého národa o naplnění snu o samostatné existenci, které ovšem autor nahlíží z netradičního úhlu pohledu.

Děj románu začíná vznikem Československého státu a končí po únorovém převratu v uranových dolech komunistického lágru. Příběh je střídavě vyprávěn třemi hlavními hrdiny, jednak racionálním ateistou, vychovaném v duchu masarykovské tradice a hesla „pravda vítězí“, dále levicově založeným učitelem, zklamaným z politických a sociálních poměrů za první republiky, který po mnichovské kapitulaci odejde ze země a vstoupí do Svobodovy armády, a nakonec krásné a hluboce věřící německé klavíristky, která jen obtížně bojuje s nadšením svých krajanů pro Adolfa Hitlera. Osudy hrdinů se odehrávají v prostředí, kde se po staletí prolínal český a německý svět a které se musí nyní vypořádat se vzrůstajícím nadšením pro ideu národních států.

OBJEDNÁVEJTE ZDE

„Velké“ dějiny nemilosrdně zasahují do lásky Čecha a Němky a přes naděje spojené s koncem druhé světové války je jejich krátké štěstí nakonec tragicky přerváno brutálním masakrem sudetských Němců v kasárnách v Postoloprtech. Závěrečné překvapivé rozuzlení příběhu nastoluje otázku, co to je vlastně národ, stejně jako pochybnosti, zda dějiny nejsou jen vysněnými příběhy, které si dokola vyprávíme. Byli jsme my Češi jen bezmocnou obětí velkých národů, nebo neseme na svém osudu rovněž část viny? Proč jsou husité pořád nositelem naší národní identity? A platí opravdu, že pravda (a láska) vítězí..?

Jan Vávra: „Samotný masakr je v knize popsán tak, jak se opravdu stal. Zdrojem mých informací byly z části protokoly z jednání vyšetřovací komise Národního shromáždění, kterou vedl lidovecký poslanec Bohumír Bunža. Jsou zde výslechy hlavních aktérů i jejich vzájemné konfrontace. Možná ještě důležitější ale byly vzpomínky lidí, kteří masakr přežili, i když dnes už jich moc nežije. V té době byli ještě dětmi. A jejich svědectví se v zásadě shodují.“

OBJEDNÁVEJTE ZDE