Nejdřív jsou najímány jako poslíčci. Jakmile se osvědčí, dostanou do rukou zbraň a téměř ze dne na den jdou zabíjet. Obvykle jim je kolem třinácti let, touží po uznání, novém mobilu nebo značkovém oblečení. Řeč je o dětech ve službách švédských gangů. Tento poměrně nový fenomén v investigativní sérii s názvem Střelci zpracovala švédská veřejnoprávní televize SVT.
„Už se to netýká pěti dětí z nějaké vyloučené lokality, ale celého Švédska. Selhala celá společnost,“ domnívá se Mats Lindström, jeden z nejzkušenějších policejních vyšetřovatelů vražd z prostředí organizovaného zločinu. Podle něj nároky na dětské střelce nejsou velké. „Pokud někdo chce, může to jenom zkusit. Kluci se ptají: Přijde někdo, kdo mi ukáže, jak to funguje, jak velký je zpětný ráz?“
Aby si neušpinili ruce
Reportér Karwan Faraj mapuje kriminalitu gangů ve Švédsku asi deset let. V novém dokumentárním seriálu se zaměřil mimo jiné na verbování dětí. Mluvil při tom s členy gangů i jejich oběťmi. Identita všech respondentů zůstala utajena. Jeden z mladých gangsterů pod jménem Adam popsal, jakou „kariéru“ mohou děti ve věku 13 až 14 let ve zločinecké organizaci udělat.
„Dívám se na ně jako na mladé vojáky. Trochu je vytrénujeme a oni si udělají jméno a získají status. To je to, co chtějí.“ O jejich budoucnost si starost nedělá. „Délka trestu za vraždu, když jim není osmnáct, jsou tři čtyři roky. V polepšovně trénují, přibírají na váze, navážou nové kontakty. Pak se dostanou ven a dělají stejné věci jako předtím.“
V najímání dětských střelců bez zkušeností ale přece jen vidí jisté riziko. „Můžou zamrznout a pak se neodváží vystřelit.“ Z autentických záběrů v dokumentu je rovněž patrné, že občas jejich zbrklost může vést k zastřelení nesprávného člověka. Gangy však děti každopádně považují za výhodnou pracovní sílu, protože jsou snadno manipulovatelné a většinou ochotně provedou to, s čím si ostatní nechtějí „špinit ruce“.
„Měl střelit kluka do hlavy“
Tomu, aby její třináctiletý syn spáchal na objednávku gangu vraždu, zabránila žena vystupující pod jménem Rebecka. „Na začátku loňského roku nepřišel večer domů, jak jsme byli domluveni, na telefonáty ani na zprávy neodpovídal. Při venčení psa jsem ho pak uviděla se dvěma mladíky.“ Hned jí bylo jasné, o co jde, protože už nějakou dobu předtím pozorovala, že se synovo chování změnilo.
V jeho pokoji objevila další telefon, elektrickou koloběžku a značkové oblečení, které mu sama nekupovala. S jedním členem gangu se pustila do slovní i fyzické konfrontace, ten jí pak začal vyhrožovat. Později se dozvěděla, že po synovi chtěli, aby „jednoho kluka střelil do hlavy“. Předtím pro gang asi rok pracoval jako kurýr.
„Byl u toho, když jiným ubližovali, viděl, jak jeho kamarády postřelili, protože si vzali nějaké věci ze zásilky, kterou měli doručit. Nechtěl nikomu ublížit, ale zároveň se bál. Říkal, že pokud úkol nesplní, tak ho zabijí. Na co se ve 13 letech zmůžete, když vás takhle zastrašují? Strach ve vás zvítězí. Zaručuju vám, že pokud bych ho nezastavila, udělala by to.“
Rebecka se gangsterům postavila na poslední chvíli. Její syn už k popravě, kterou měl za „velkou sumu“ provést, dostal podrobné instrukce. Teď pod novou identitou žije v jiné části země. „Má v podstatě zničený život. Cítí se hrozně, nejde mu to ve škole. Je sám, daleko od rodiny. Obviňuju se, že jsem neměla tolik pracovat. Kdybych byla víc doma, možná by do toho nespadl.“
„Chceš si vydělat telefon?“
Člen gangu, který je v dokumentu označen jako Josef, vypráví, jak láká děti ke zločinu. „Nejdřív pátrám po někom, kdo je hodně venku, má hodně volného času a rodiče se o něj moc nezajímají. Je rád, že se může připojit k někomu, koho může brát jako staršího bratra. Jednoho dne mu dám sto korun. Další den ho požádám o pomoc a dostane 500 korun. Pak mu nabídnu: mám telefon, můžeš si ho vydělat.“
Podle Adama se vždycky najde někdo, kdo úkol přijme. „Děti zpravidla nevědí, jak zbraň funguje, ale já jim říkám: Je to jednoduché, brácho. Střílej, dokud nevyprázdníš zásobník.“ Praktiky, kdy se pro takovou „práci“ najímali zkušení střelci, se během deseti let změnily. Dětem se občas stává, že netrefí nebo omylem připraví o život nesprávnou osobu.
O tom, že dětští zabijáci jsou reálnou hrozbou, svědčí výpověď muže jménem Abbe, který se rozhodl s organizovaným zločinem skončit a momentálně se skrývá pod novou identitou. „Teď se víc bojím mladíka než dospělého. Minule jsem cestou do práce viděl kluka ve věku 13 nebo 14 let a raději jsem se vrátil domů. Mládež mě stresuje. A nejen mě. Myslím, že to tak má většina.“