Německý armádní tank Leopard 2 / Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
NÁZOR / Prohlášení Donalda Trumpa, který chce, aby země Severoatlantické aliance (NATO) prudce zvýšily své výdaje na obranu a dávaly na ni pět procent HDP, vzbudila jistý rozruch v členských státech. Ty se teď konečně dostaly k hranici dvou procent, kterou si samy určily. Premiér Petr Fiala naznačil, že pět procent není realistické číslo. Hlavně ale netušíme, jak takové číslo vlastně vzniklo.
„Je jasné, že dvě procenta HDP budou minimální hranice,“ uvedl Fiala. „Budeme se muset bavit i o tom, zda dávat víc. Jsou země, které už teď dávají čtyři procenta. A pojďme hledat tu správnou hranici. Pokud bude docházet k nějakému navýšení toho závazku, tak to nepochybně nebude z roku na rok, ale bude to navýšení postupné,“ řekl premiér.
Podle našeho ministerstva obrany jsme za loňský rok závazek splnili, což nakonec ještě posoudí NATO, a někdy ve druhém čtvrtletí letošního roku se dozvíme, jestli jsme slavili oprávněně. Jde nepochybně i o to, co bude uznáno jako „výdaj na obranu“. Dotace na posilovnu nebo kampaň proti kouření by asi nebyla přesně tím, co bylo zamýšleno, byť to s obranaschopností země nějak volně souvisí.
„Výdaje resortu obrany dosáhnou rekordních 151,2 miliardy korun, k nim náleží i výdaje na obranu státu v jiných kapitolách, které dosahují částky 8,6 miliardy,“ sdělilo ministerstvo obrany v říjnu 2023, když se chystal rozpočet na již uplynulý rok. V součtu se jedná o částku 159,8 miliardy korun a měla jít „drtivou většinou na investice do modernizace armády“. Naposledy totiž Česká republika vydávala na svou obranu dvě procenta HDP v roce 2005, to už bylo před dvěma desetiletími.
Polsko už nicméně zareagovalo slovy ministra obrany, který pětiprocentní myšlenku podpořil. Władysław Kosiniak-Kamysz pro Financial Times uvedl, že jeho země „může být transatlantickým pojítkem mezi touto výzvou, kterou stanovil prezident Trump, a její realizací v Evropě“. Polsko je zatím nejblíže splnění nového hypotetického cíle, protože letos vyčlenilo na obranu 4,7 procenta HDP, což ho v NATO staví na první místo. Spojené státy samotné přitom teď vynakládají na vojenské výdaje přibližně 3,38 procenta svého HDP. Jde tedy i o to, jestli jde u Trumpa též o „slovo do vlastních řad“, jak tomu říká oblíbený obrat.
Pro polského ministra obrany je nový cíl „důležitým budíčkem“ a uvědomuje si, že to „bude trvat další desetiletí“. Nastupující prezident ale podle něj nemá být za stanovení cíle kritizován, protože „jinak budou některé země nadále diskutovat o tom, zda je skutečně zapotřebí více výdajů“.
Poláky chápeme. Rusko řádí v sousední zemi, v ruské státní televizi už fanatičtí ideologové Varšavu střídavě připojují k Rusku, nebo jaderně bombardují. Členové NATO ale budou diskutovat stejně, protože to není Varšavská smlouva. Pokud budou některé jazyky obzvláště zlé, budou se ptát, jestli ty výdaje půjdou taky na obranu členských zemí, kterou budou chtít čelit plánům nějaké jiné členské země na anexi jejich území.
Není pochyb o tom, že evropské země nějaké zazvonění kvalitního budíku ohledně obrany nesporně už dlouho potřebovaly. Že Rusko nebude spolehlivý partner, mělo být zjevné od mnichovského projevu Vladimira Putina v roce 2007 a nejpozději od anexe Krymu v roce 2014. Místo toho rostla evropská závislost na ruských energiích a akceschopnost armád evropských zemí byla značně diskutabilní.
Na druhou stranu je pravděpodobné, že kdyby Ukrajina dostala zbrojní pomoc v dnešní podobě a rozsahu na počátku války, nejspíš by už přinejmenším na východní Ukrajině žádní ruští vojáci nebyli, rozhodně ne živí. Ruská armáda na tom totiž byla tak špatně, že by na odražení útoku z února 2022 Evropané nejspíš stačili. Samozřejmě za předpokladu, že by měli vůli k obraně.
Doba se ovšem změnila a ruská armáda se přece jenom v boji se zkušeným protivníkem některé věci naučila, byť je i nadále naštěstí ochromena korupcí a neschopností. Putin si nicméně mohl dovolit něco, co si vůdci demokratických zemí dovolit nemohou, totiž tři roky poměrně neúspěšně válčit, připravit o život asi sto tisíc vlastních vojáků a tři čtvrtě milionu nechat zmrzačit a uvrhnout zemi do ekonomické krize, aniž by se někdo odvážil mu to doma vytknout. Na Ukrajině se zadrhnul, to ale neznamená, že by se rád nepustil do nějakého dalšího dobrodružství, protože fašistické režimy budou buď expandovat, nebo zaniknou. Kremelskému režimu se určitě zaniknout nechce.
Když už chce ale někdo budit spojence, nemá místo budíku k tomu účelu používat granát, stejně tak jako nemá nahrávat nepříteli tím, že alianci narušuje a kompromituje. Výdaje na obranu zřejmě budou muset být vysoké, ale v demokracii je potřeba je odůvodnit nejenom jako smysluplné, ale také vyúčtovat každé euro, aby bylo jasné, že výdaje nejdou na vysoké penze důstojníků, nebo na nepoužitelné zrezavělé zbraně.
Stejně tak je potřeba za výdaje na obranu považovat investice do boje s ruskou hybridní propagandou, protože nemá smysl mít moderní armádu, když ministrem obrany bude nějaký ruský agent. Trumpovy nominace na místa šéfů rozvědných služeb a ministerstva obrany se z oblasti černého humoru pomalu posouvají do pocitu ohrožení. Někteří politici jsou chváleni za to, jak si s Trumpem a jeho příznivci roky udržovali vztahy, jen je otázka, k čemu jim to bude, až dojde na lámání chleba. K čemu budou vztahy s vedením země, kterou se povede dostat do stádia pokročilého rozkladu.
Bohužel stále platí i to, že kdyby naše země místo 160 miliard, což představuje ona dvě procenta HDP, utratila procent pět, byla by to taková suma, že by kvůli sociálním důsledkům tady nejspíš brzo vládli lidé, kteří by zemi nebránili, ani kdybychom měli jadernou bombu.
Střílet od boku čísla jako v nějakém westernu možná na někoho dělá dojem, ale ten při setkání s realitou rychle vybledne. Cílem není utratit nějakou sumu peněz, ale zajistit obranu. Nejdřív se má zjistit, co potřebujeme, a až potom, kolik by to stálo. Když se prohodí pořadí a nejdřív stanovíme, kolik se má utratit, tak se to samozřejmě utratí, o to není potřeba mít strach. Bohužel žijeme v době, kdy vítězí vzbuzování dojmu.
