Ministru obrany Stropnickému hrozilo odvolání z funkce, protože jaksi předem vyslepičil rozhodnutí Bezpečnostní rady státu vyměnit libanonského teroristu Alího Fajáda za pět českých rukojmí. Ostře ho kritizovala i vládní KDU-ČSL a předseda Poslanecké sněmovny Hamáček. Nakonec mu premiér chybu vytkl, ale ministr ve funkci zůstává.

Stropnický ovšem jen informoval o něčem, co už bylo rozhodnuto, na čem fakt vyslepičení nemohl nic změnit a každý by si to domyslil i bez ministrovy indiskrece. Miroslav Kalousek správně upozornil na to, že základní věc, která se stala, je to, že ministr Pelikán využil své kompetence a Alího Fajáda nevydal do USA.

Pan Pelikán tak jistě neučinil jen ze své vůle, stál za ním názor většiny (nebo celé, to se neví) Bezpečnostní rady státu. Mohl ovšem udělat dvě věci: buď přesto potvrdit Fajádovo vydání do USA či aspoň zamítnout jeho propuštění na svobodu – pak by ho musel premiér Sobotka odvolat, nebo okamžitě rezignovat – a pan Sobotka s panem Babišem by si museli najmenovat někoho povolnějšího.

Každopádně se pan Pelikán mohl rozhodnout, a rozhodl se: Problematický krok pokryl tím, že ho osobně provedl. Bez rozhodnutí ministra spravedlnosti to nešlo.

Nechci ministra Stropnického vyviňovat, jen upozornit, že věcně vzato hlavní váha leží na JUDr. Pelikánovi. Zda je, nebo není agentem ruské bezpečnostní služby a zda se dopustil zločinu (nebo třeba jen pouhé kolektivní skunkoviny, ale zato tak, že na něj přitom bylo velmi vidět), o tom je, řekl bych, zbytečné spekulovat. Stačí jen popsat, co se stalo.

Obviňování pana Stropnického má v této souvislosti ovšem komickou stránku: Jako by nevadilo ani tolik to, co provedli, jako to, že se to vykecalo. To mi připadá směšné. Prasklo by to dřív nebo později tak jako tak.

Glosa vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.