Host Interview ČT24 Martin Stropnický (ANO) si opakovaně protiřečil, zdá se, že však spíše v důsledku snahy o upřímné odpovědi a zároveň nejasných plánů než v důsledku zaplétání se do nějakých lží.

Martin Stropnický je nejen ministrem obrany a poslancem, ale také předsedou pražské krajské stranické organizace ANO a nyní se chce dostat i do vedení strany. Před dvěma lety odstoupil z kandidatury na místopředsedu ještě před hlasováním. Jednak proto, že někteří kandidáti prý měli předjednáno více hlasů a pana Stropnického nebaví klepat na dveře jednotlivých sdružení a domlouvat si podporu, má totiž radši, když ho jmenují sami od sebe, a jednak proto, že je ministrem a tehdy by bylo obtížné obojí zvládat. Problém v jeho logice spočívá v tom, že je ministrem (a také poslancem) dosud.

Zvažuje kandidaturu na prezidenta republiky za ANO. Strana se podle něj bude muset rozhodnout, co s tím Hradem. Stropnický se rozhodne na základě svého mandátu od strany. Bude se rozhodovat také podle toho, zda Miloš Zeman bude znovu kandidovat. ANO by podle něj mělo vybrat kandidáta i za předpokladu, že Zeman kandidovat bude. Nebyl však schopný říct, jak Zemanovo rozhodnutí ovlivní jeho zvažování. Řekl jen, že se bude rozhodovat o své kandidatuře také na základě svých časových možností. To je další podivnost. Zemanovo rozhodnutí bude mít na Stropnického zásadní vliv, jen ještě sám Stropnický neví, jaký vliv to bude.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) podporuje Miloše Zemana. Stropnický by ale upřednostňoval, aby mělo ANO svého kandidáta. Kdyby nemělo, nechce říct, zda by Zemana podpořil. Podpora Zemana ze strany ANO by podle něj mohla před veřejností vypadat jako kalkul (jako snaha si Zemana naklonit, aby pomohl ANO po sněmovních volbách do vlády).

Odmítá vládu s KSČM. Nechce obecně menšinovou vládu a v rámci vnitrostranické diskuse bude proti menšinové vládě za podpory komunistů. Taková diskuse uvnitř ANO však teprve proběhne. Pokud tedy uvnitř strany převáží ochota jít do vlády podporované KSČM, Stropnický se podřídí.

Sněmovní parta je podle něj rozhádaná, je výjimkou, když jde poslancům „o věc“, a ne o „partajničení“. Přesto se občas shodne s některými poslanci z ODS či od lidovců a výjimečně překvapivě i z jiných stran. Otázkou je, zda to není dáno spíše jeho názory v rámci resortu obrany než celkovým směřováním „Babišovy“ strany, která si v tématech, jako je elektronická evidence tržeb, vládní utrácení, povinná minimální mzda, (ne)dostavba Temelína či různé regulace (zákaz kouření…) a kontroly (domácích kotlů…), tak dobře rozumí se sociálními demokraty.