V posledních dnech a týdnech se toho o prapodivných daňových machinacích ministra financí napsalo a namluvilo tolik, že už z toho jde hlava kolem a spousta lidí se v tom už vůbec nevyzná. Dokonce i na jednání sněmovny prošel většinou hlasů bod programu nazvaný „Daňové podvody ministra financí“. Hovoří politici, vysvětlují analytici, padají termíny jako emitent, investor, obvyklý bankovní úrok, zvláštní sazba, audit (který vlastně žádným auditem nebyl) a tak dále. Do toho Babiš nebo někdo z jeho věrných, například poslanec za ANO a donedávna člen představenstva Agrofertu Faltýnek, vykřikují, kudy chodí, že to všechno jsou lži a podlý hon na toho hodného pana ministra, který to s chudým lidem myslí tak dobře. Za to, že předložil asi čtyři různá osvědčení o svých financích, nemůže samozřejmě Andrej Babiš, ale jeho nezkušená účetní. Sorry jako, každý dělá chyby. A tak dál, a tak dále, ad libitum, či spíš ad nauseam.

Andrej Babiš zkrátka zcela úmyslně dělá, co může, aby kolem svých aktuálních kauz navršil co největší množství nesmyslných či nesouvisejících blábolů, obvinění a útoků, ve kterých podstata věci úplně zaniká. Vaří hromady nesrozumitelné kaše hojně sypané demagogií, ve které se už téměř nedá vyznat. A přesto je celá věc ve skutečnosti velmi prostá.

Všechno, co potřebujeme vědět o Babišových dluhopisech (a nebáli jsme se zeptat)

Hlavní otázky, které je třeba zodpovědět, jsou jednoduché.

* Proč Agrofert vydal dluhopisy pouhé tři dny předtím, než platnost zákona o nezdanění dluhopisů skončila?

* Na co Agrofert získané peníze potřeboval, na co konkrétně je vynaložil a potřeboval je vůbec?

* Pokud je skutečně potřeboval, nemohl je získat jinak a výhodněji? Čili obvyklým způsobem u bank a za menší úrok? (Je známo, že v té době si Agrofert běžně půjčoval s úrokem necelých dvou procent. Ovšem pouze od svého vlastního šéfa – Babiš od Babiše – si půjčil s úrokem šestiprocentním. Proč?)

* Koupil si dluhopisy od své vlastní firmy pouze majitel Andrej Babiš? Věděl vůbec o této emisi někdo jiný?

* Kdy je zaplatil a zaplatil je vůbec, nebo to byla jen fiktivní operace?

Tak takhle jednoduché to je.

Dlužíme vám ještě několik faktů o dluhopisech  

Přestože ve zmatku vyvolaném často přímo Andrejem Babišem vzniká dojem, že jde stále o tytéž dluhopisy, skutečnost je jiná.

Státní dluhopisy vydává stát pro občany. To jsou například ty, které roku 2011 vydala vláda, jejímž ministrem financí byl Miroslav Kalousek. Byly určeny pro domácnosti, pro běžné drobné střádaly, a „korunové“ být musely, aby se úrok zájemcům mohl místo v penězích vyplácet v dalších dluhopisech.

Korporátní čili firemní dluhopisy nevydává stát, nýbrž jednotlivé firmy. A právě tyto dluhopisy nakoupil od své vlastní firmy Andrej Babiš.

Korunové dluhopisy nevymyslel Kalousek. Ačkoli teď všude možně slyšíme a čteme, že ano, pravda je jiná. Pravidlo, které podle zákona o daních říká, že z výnosu z tzv. korunových dluhopisů se daň neplatí, existuje v českém právu už od začátku devadesátých let. Se státními dluhopisy, které ministerstvo financí pod Kalouskovým vedením roku 2011 vydalo, nemají ty, které nakoupil Babiš, nic společného. Kolem státních korunových dluhopisů žádné podezření ze zneužívání nevzniklo.

Boom firemních korunových dluhopisů rozpoutala Česká národní banka. V roce 2012 ČNB výrazným způsobem uvolnila pravidla jejich vydávání pro financování firem. Byl to pokus o liberalizaci trhu a firmy toho rozhodnutí začaly v hojné míře využívat – toho roku jich vydaly za 164 miliard korun. Nepoctivé sice jistě nebyly všechny, ale z raketového nárůstu vyplynulo, že nejrůznější šizuňkové toho zneužili.

Kalousek to nezavinil, nýbrž napravil. A udělal to, jak nejrychleji mohl. Už na počátku téhož roku, 2012, připravilo ministerstvo financí pozměňovací návrh, který říkal, že z korunových dluhopisů se už napříště daně platit budou. Rychleji to bohužel v platnost uvést nešlo, protože daňové zákony začínají platit vždycky až od 1. ledna následujícího roku.

Proto také Andrej Babiš ještě koncem roku 2012 – kdy už nebyl jen podnikatelem, ale i politikem – korunové dluhopisy honem rychle nakoupil.

Jak Babiš prodává Babišovi

Podobně jednoduchá je i zdánlivě zapeklitá, zamotaná a úmyslně zamotávaná kauza prodeje firem Andreje Babiše holdingu patřícímu Andreji Babišovi.

V roce 2010 získal Babiš prodejem akcií svých firem 748 milionů korun. To vyplynulo z auditu-neauditu, který si objednal a sám zveřejnil. Aneb, jak někdo trefně okomentoval na síti: Jánošík tak dlouho mával valaškou, až se sám praštil do hlavy.

Babišova společnost PROFROST měla v té době základní kapitál ve výši dvou milionů a byla totálně zadlužená. Agrofertu v té době patřilo už 80 procent této společnosti, které si koupil za 80 milionů korun. Procento za milion. Zbylých 20 procent ovšem pak Agrofert od svého vlastníka dokoupil za 527,5 milionu čili za víc než půl miliardy. Nezdaněné samozřejmě. Procento za nějakých 26 milionů.

Žádný majoritní vlastník (jako je zde Agrofert s 80 procenty akcií firmy Profrost) by nenakupoval za tak nesmyslných podmínek a za tak přemrštěnou cenu. Smysl to dává pouze v případě, že skutečným účelem operace byl nezdaněný příjem a vyhýbání se daním. Přendat peníze z jedné kapsy do druhé a půl miliardičky bez daní je doma.

Tohle jsou tedy, pane ministře, „tie karusely“, o kterých tak rád mluvíte? Tak hlavně že všem ostatním hlídáte každou korunu, aby náhodou hospodský ze Lhoty neošidil stát o dvě stovky. Tvrdil jste, že „všetci kradnú“. Tomu sice nevěřím, ale zato všechno nasvědčuje tomu, že vy tedy opravdu „kradnětě“. A ve velkém.