KOMENTÁŘ / Boj o doplnění Ústavního soudu o prezidentova kandidáta (doplněn má být JUDr.Pavel Simon) prošel v týdnu od 11. do 15. září mediální ouverturou, v níž dominovaly Mladá fronta Dnes a Lidové noviny (komu ty listy teď vlastně patří? Složení a způsob psaní se ani trochu nezměnily). Doprovází je celkem věrně Právo, na ostatních papírových médiích až tak moc nezáleží. Jednání v senátu se uskuteční na jeho schůzi od 18. října.

Byl by omyl se domnívat, že o nic nejde, naopak, jde o velmi mnoho, o jakousi tichou redefinici vztahu mezi legislativou a soudní mocí, v níž má Ústavní soud mimořádnou pozici v tom smyslu, že proti němu vlastně není odvolání. Konsternuje mne, jak málo lidí, jejichž oborem je právo, se mediální diskusi dosud věnovalo. Mladá fronta Dnes přitom nelení a v pondělí 25. září přišla s obsáhlejším článkem, otištěném na první stránce. Přitom jde o hodně zásadní věc v této bitvě studené občanské války.

Protože mezi odborníky na právo nepatřím, ale zároveň mám z toho, co se tu právě děje, tichou a zároveň omračující hrůzu, omezil bych se na pár poznámek. Snad se ještě někdo přidá.

Titul výše zmíněného článku reportéra Václava Janouše v MfD zní: „Ústavní soudce, který soudil protiústavně“. Musím říci, že mne ta formulace mírně řečeno zaráží.​Nejvyšší soud dospěl v několika případech k rozhodnutí, které pak Ústavní soud změnil. Je snad povinností Nejvyššího soudu předem odhadovat, k jakému závěru dojde Ústavní soud? Nemá soudit podle Ústavního soudu, ale podle zákona. Pokud Ústavní soud rozhodne jinak, musí to Nejvyšší soud respektovat a znamená to snad také jistý precedens, ale to je tak asi všechno. Neshoda by neměla mít např. důsledky pro další kariéru soudců, jejichž rozhodnutí bylo zrušeno. Názorová různost na tomto území není karambol, nýbrž potřebná věc. Pokud by docházelo k nějakému soustavnému konfliktu mezi NS a ÚS, k nějakému „zápasu soudů“,  bylo by to snad něco jiného. A taky to, kdyby snad JUDr. Simon byl snad byl iniciátorem takového konfliktu. To by se ovšem muselo nějak předem dokázat. Jenomže taková situace zatím ani náhodou nenastala. A pokud se to stane při jednání na půdě senátu 18. října, bude to taky politický konflikt. Stejně jako když dnes např. paní senátorka JUDr. Kordová Marvanová, tvrdí: „Považuji za kontraproduktivní, aby na Ústavní soud mířili soudci, kteří vydávali rozhodnutí, která pak rušil Ústavní soud.“ Je to vlastně omezování svobody rozhodování soudců vůči dosud neučiněnému  rozhodnutí nadřízeného soudu. Musí si dávat jaksi předem zatracený pozor na to, co si na ně formálně nadřízený orgán teprve zítra nebo pozítří vymyslí.

Jde mi v zásadě o jednu jedinou věc: aby se poněkud rafinovaným (nechci říci přímo vychcaným) způsobem neomezovala svoboda rozhodování pro tu či onu demokratickou instituci.

Pokud by se to stalo přímo u soudů, byla by to ještě větší pohroma než v roce 2013 ad. nevázaná protikorupční hysterie, která vážně poškodila českou demokracii.

Prosil bych odborníky ve věcech práva, aby se této věci věnovali. Věřím, že teď, poté, co se např. listy jako Lidové noviny či Mladá fronta Dnes vymanily (nebo snad teprve vymaňují? A vůbec, jak to vlastně je?) z babišovského vlivu, by to nemělo být až tak těžké.