Stejné příběhy, jiná jména. Studenti vzdali úctu obětem komunistického režimu FOTO: Lucia Eggenhoffer
FOTO: Lucia Eggenhoffer
Dvě desítky studentů na pražské náplavce vzdalo hold obětem komunistického bezpráví a odpůrcům komunistického režimu. Pietní akt v souvislosti s Dnem památky obětí komunistického režimu, který připadá každoročně na 27. června, uspořádali studenti společně s vzdělávacím programem JSNS společnosti Člověk v tísni. Happening připomněl konkrétní osudy lidí, kteří se v současnosti zasazují o svobodu a dodržování lidských práv.
Pietní akt symbolizoval propojení minulosti a současnosti. Na pražské náplavce vytvořily dvě desítky studentů dlouhou řadu dvojic. Jeden z dvojice představoval konkrétního člověka z naší minulosti. Druhý student z dvojice, oblečený celý v bílém a s maskou na obličeji, představoval málo známého či zcela neznámého člověka, který aktivně vzdoruje režimu v různých zemích bývalého Sovětského svazu. Tváře těchto neznámých bojovníků byly přístupné prostřednictvím QR kódů, které byly umístěny na maskách.
Příběhy lidí, kteří bojují za lidská práva, se týkaly zejména Běloruska, Ruska, Tádžikistánu, Kazachstánu nebo Ázerbajdžánu. Studenti poukázali na podobnost jejich osudů s příběhy odpůrců komunistického režimu.
„Zatímco Česká republika se po sametové revoluci vymanila ze sevření sovětského impéria, i když jsme stále svědky kremelského vměšování do našich vnitřních záležitostí, mnohé země bývalého Sovětského svazu dosud svobodné nejsou. Jejich vůdci dlouhodobě a systematicky potlačují disent, přitom se vzájemně inspirují a učí. V samotném Rusku jsou pak pronásledováni, zavíráni a zabíjeni nezávislí novináři, obránci lidských práv, opoziční politici i angažovaní občané,“ uvádí Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu JSNS organizace Člověk v tísni.
„Na příkladech několika dvojic ukazujeme, že totalitní a autoritářské režimy se projevují stále stejně, zločinně, agresivně, nelidsky. A stejné jako v minulosti jsou také příběhy statečných mužů a žen, kteří jim vzdorují,“ popisuje Karel Strachota. Příkladem může být příběh Štefana Kiripolského a Romana Protaseviče, kdy oba dva novináři přinášeli pravdivé informace o tom, co se odehrává v jejich zemích, a oba byli během výsleších podrobeni mučení.
„Únos novináře Štefana Kiripolského, který po útěku z Československa pracoval ve vídeňské pobočce Rádia Svobodná Evropa, je až neuvěřitelně podobný osudu běloruského novináře Romana Protaseviče. Štefan Kiripolský se svou družkou cestoval vlakem na dovolenou do jižního Rakouska přes sovětskou okupační zónu. V ní sovětští vojáci vlak zastavili, zatkli ho a předali do Československa. Roman Protasevič byl spolu s přítelkyní zatčený po vynuceném přistání letadla letícího přes Bělorusko,“ dodává Strachota. První z této dvojice byl nejprve odsouzen na doživotí a ve vězení nakonec strávil 14 let. Osud druhého je v zemi, ve které vládne bezpráví, velmi nejistý.
Podobnost příběhů Romana Protaseviče a Štefana Kiripolského není ojedinělá. Ruská novinářka Irina Slavina zvolila definitivní formu protestu a se vzkazem „Z mé smrti, prosím, viňte Ruskou federaci“ se stejně jako Jan Palach sebeobětovala.
„Dagmar Šimkovou dneška je Běloruska Marfa Rabkova. Pro obě statečné nezlomné ženy si přišla tajná policie, následovalo obvinění z protistátní činnosti. První z nich byla uvězněna na 14 let, tu druhou čeká soud a hrozí jí až 12 let vězení. Příběh novináře Karla Pecky má v současnosti nového nositele, Ihara Losika. Běloruský blogger a novinář je zavřený ve vězení, podle svědectví ve velmi špatném zdravotním stavu,“ uvádí Karel Strachota další příklad dnešního bezpráví.
S medailonky všech vybraných osobností se může veřejnost seznámit na portálu JSNS.CZ, kde je také možné vyjádřit podporu těmto statečným lidem připojením svého podpisu k otevřenému dopisu.
„Pro politické vězně v současných postsovětských režimech je nesmírně důležité a povzbuzující, když vědí, že se o jejich případy zajímá veřejnost ve světě a vyjadřuje jim aspoň symbolickou podporu. Veřejný zájem a tlak může pomoci tam, kde se tito lidé spravedlnosti jinak nedočkají,“ říká zástupkyně ředitelky Centra pro lidská práva a demokracii společnosti Člověk v tísni Nadiia Ivanova.
