V naší zemi jsou dvě skupinky, pro které je Sudetoněmecký landsmanšaft jasným a trvalým nepřítelem. Jednou z nich jsou komunisté, kteří vedou stále válku s Německem, a to bez ohledu na realitu a uzavřené smlouvy. Tou druhou jsou naši nacionalisté, kteří bojují tu samou válku a jsou v rozporu s realitou také. Obě skupinky se v podstatě prolínají. A obě v těchto dnech zažívají asi jakýsi pocit vítězství, protože „my jsme vám to říkali, Sudeťáci nás chtějí zlikvidovat“.
Jde o to, že mluvčí a nejvyšší představitel SdL Bernd Posselt, jinak v očích komunistů a národovců satan sám, řekl, že by se za dva či tři roky mohl konat sudetoněmecký sraz v České republice. Čas prý ještě neuzrál, ale SdL má v tomto podporu i u německého ministra vnitra Seehofera.
Mám za to, že to vůbec není špatný nápad. Vedou mne k tomu dva důvody. Ten první a nicotnější, je, že to tak strašně rozčílí naše česko-moravsko-slezské nácíčky a bolševiky. A to tak strašně, že hrozí výrazný nárůst kardiovaskulárních a mozkových příhod. Já vím, není to ode mne hezké, nicméně redukce těchto myšlenkově vyprázdněných táborů cestou iktů a infarktů mi přijde jako věc dobrá.
Ale dost černého humoru. Ten druhý důvod je mnohem vážnější. Bylo by pro ČR prospěšné, kdybychom přestali vidět nepřítele tam, kde byl před víc jak sedmdesáti lety. A přiznejme si, že tak Němce velmi často vnímáme. Ostatně, může za to 40 masírování a povykování o německém revanšismu. Který ovšem existoval jen v hlavách mizivého množství bývalých nacistů, a především ve fantazii komunistických ideologů a propagandistů. A také za to může postobrozenecké skojíkání nad tím, že Němec byl naším odvěkým nepřítelem. Což ve světle mnohasetletého setrvání české koruny v Římské říši (národa německého) považuji za kolosální pitomost.
Sudetoněmecký landsmanšaft ušel od vyhnání sudetských Němců dlouhou cestu. Pozvolna vymřeli pamětníci, a zůstali jen jejich potomci, kteří už žádnou nenávist k nám necítí. Stejně tak pomalu zmizely požadavky na revizi tzv. Benešových dekretů. A stalo se zvykem, že zástupci našich demokratických stran na srazy začali jezdit. Proč taky ne? Ovšem ze strany KSČM či SPD se ozýval rykot a hojně používané označení vlastizrádci.
Stejnou cestu k demokracii a humanismu ušlo samo Německo. Troufám si říci, že v současné době je ono prý tak strašlivá a nepřátelská SRN vzorem demokracie pro řadu evropských a velké množství neevropských zemí. Nicméně i spolková republika je v očích hejslovanů a rudých gardistů zásadním nepřítelem. Snad už ne pro dávno poražený nacismus. Spíš se mi jeví, že právě pro ty demokratické zásady.
A tak si myslím, že bychom se s potomky těch, kteří tu v naší zemi spolu s námi žili po dlouhá staletí, měli sejít. S potomky těch, kteří v jeden čas podlehli žvástům pár nacionálně-socialistických šílenců. S potomky lidí, kteří za to zaplatili ztrátou majetků, domova a mnohdy i životů.
Měli bychom se sejít a říci si navzájem – pohleďte, sousedé, vy jste se k nám zachovali hnusně. My se k vám pak zachovali taky hnusně. Takže si už navzájem přestaňme vyčítat co kdo a kdy. Pojďte, seznámíme se a vy zjistíte, že komunisté, okamurovci či nablblé Kluby českého pohraničí nejsou hlasem země. A my na druhé straně pak zjistíme, že vy jste normální lidi, kteří jen cítí smutek a, pozor, i vinu na tom, jak dopadli.
A pro vás, kteří jste pořád v té válce se Sudeťáky: Nejste schopni jim odpustit, že v jeden okamžik masově volili Henleina. Nejste schopni jim odpustit, že někteří z nich nás udávali či zabíjeli. A přitom vy sami jste masově volili komunisty, vy sami jste udávali a vy sami jste zabíjeli ve jménu jedné ideologie. Takže – co chcete komu vyčítat? Oni se změnili. Vy ne. Takže, prosím, mlčte a styďte se!
