Ilustrační foto FOTO: Pixabay/geralt
FOTO: Pixabay/geralt
Území, kdysi nazývané Sudety, je problémem od chvíle, kdy vznikla první Československá republika. Vždycky bylo jiné, byť z různých důvodů. Společným jmenovatelem je to, že tam celou dobu žili jiní lidé než ve zbytku země.
Pohled na volební výsledky ve čtyřech krajích na severu a západě republiky je celkem jasný:
Liberecký kraj: ANO 26,86 %, SPOLU 22,77 %, PirStan 21,37 %, SPD 11 %.
Ústecký kraj: ANO 35,61 %, SPOLU 19,77 %, PirStan 13,99 %, SPD 11,87 %.
Karlovarský kraj: ANO 33,06 %, SPOLU 20,22 %, PirStan 14,23 %, SPD 12,76 %.
Plzeňský kraj: ANO 29,03 %, SPOLU 26,57 %, PirStan 13,88 %, SPD 9,96 %.
ANO, účelová organizace Andreje Babiše na rozmnožení jeho peněz, a SPD, organizace téhož typu určená k rozmnožení pozemských statků Tomia Okamury, mají v součtu často kolem 45 procent. Pro SPD je pochopitelně dost ponižující, že i v těchto končinách mají všude méně hlasů než Piráti a Starostové, a nezachránil to ani Noční vlk Jaroslav Foldyna. Jinak je ale pohled na mapu, kde jsou výsledky vítězů barevně vyznačeny, celkem jasný. Jsou to Sudety, pohraničí, které se táhne příliš hluboko do vnitrozemí státu.
Je to území, kde od středověku žili němečtí obyvatelé, kteří byli po válce vyhnáni, odsunuti, podrobení transferu, každý si to může nazvat, jak chce, podle své historické a politické nátury. Na jejich místa přišli vnitrostátní migranti a dnes tam žijí jejich potomci. Kraj s bohatou minulostí, místo průmyslu a řemesel a s krásnou krajinou je hnízdem sociálních a ekologických problémů. Tak už to tam, kde se odsekaly staré kořeny, někdy bývá. Neplatí to absolutně, třeba Litoměřice, jako jeden příklad za jiné, za komunistů hezké, ale značně ošuntělé město se zavřeným divadlem a chátrajícím jezuitským kostelem, prokouklo přímo neskutečně. Není to beznadějné.
Sudety jsou ale pořád ještě místem, které je černou, nebo aspoň hodně tmavě šedou dírou české politiky. Co je pro velmoci Afghánistán, „hřbitov impérií“, je tady tato oblast. Proto se stává rejdištěm spasitelů, šejdířů a slibovačů. Nevyřeší nikdy nic, ani komunisté, ani Babiš a Tomio Okamura. Budou dávat najevo zájem a pochopení, přislíbí tvrdou ruku na „nepřizpůsobivé“ a pak všechno půjde dál.
Ohledně komunistů už zřejmě místní zanechali vší naděje. Ústecký kraj byl jediný, kde mívali aspoň nějakou dobu svého hejtmana, a zázraky nenastaly. Sociální demokraté letos shořeli jak papír, což se jim ovšem stalo všude.
Když se podíváme na Ústecký kraj, kde strany „slibovačů“ dosáhly souhrnného nejlepšího „sudetského“ výsledku přibližně 47 procent, nejsou tam přitom některá čísla (která jistě lidi zajímají méně než životní pocit), zase tak strašlivá. K 30. červnu letošního roku tam podíl nezaměstnaných činil 5,58 procenta. (V samotném Ústí nad Labem je to 6,18 procenta a v Mostě 6,50 procent.) Na to, že za sebou máme rok a půl covidové krize, to není konec světa, i když to není velká sláva. Když vezmeme v úvahu, že řada lidí skutečně nemůže najít práci, není podíl těch, co takzvaně „nechtějí makat“, tak velký, jak by spasitelé ze sekáče chtěli lidem namluvit.
Nezaměstnanost ale není jediný faktor. Máme tu ještě počet lidí v exekucích, životní prostředí, kriminalitu. To působí na lidi i tehdy, když ty problémy osobně nemají. Znají ale někoho, kdo tím trpí, a hlavně mají možná všichni dojem, že se na ně zbytek republiky dost vykašlal. To poslední, co by tam chtěli slyšet, pochopitelně je, že občany Sudet označíme za domorodce, kteří potřebují, abychom je civilizovali, dali jim dost barevných hadříků a korálků a vysvětlili jim, že v Somálsku je to horší.
Problém, který trvá několik generací, se nevyřeší rychle, a to komplikuje život i těm, kdo by s tím vším chtěli něco dělat. Lidé nechtějí slyšet, že se něco zlepší během života jedné generace. To už je nezajímá a někteří tuší, že by se lepších zítřků už nedožili.
To nejmenší, co by měli demokratičtí politici udělat, je, že přijdou s nabídkou, která je konkrétní a není úplně odtržená od jejich každodennosti. Manželství pro všechny skutečně nebude hlavní starostí obyvatel Ústí nad Labem. Domácí násilí už by mohlo být zajímavější, ale nakonec rozhodne, kdo jim něco hmatatelného nabídne ohledně práce, živobytí, zápachu, kriminality a dluhů. Nejen to, během volebního období by mělo být patrné, že už se něco aspoň trochu pohnulo.
Příval peněz (stejně teď nějakou dobu nebudou) sám o sobě nestačí. Východní Německo je toho příkladem. Nalily se tam ze zbytku Spolkové republiky astronomické sumy peněz a stejně nebyl odpovědí horoucí dík. Musí se to umět a hodně u toho myslet a hned to dělat. Každá rada drahá, samozřejmě. Jako je drahé všechno, co za něco stojí. Od toho ale otce a matky lidu volíme.
