Nový americký prezident Joe Biden zakončil svůj vskutku bohatý program v Evropě setkáním s ruským vůdcem Vladimirem Putinem. Mluvčí Bílého domu musela před summitem vyvracet, že by už jeho samotné konání bylo ústupkem Moskvě. Ukrajina dopředu deklarovala, že jakoukoliv dohodu týkající se Ruskem vyvolaného a živeného konfliktu na východě země odmítne, protože se jednání nemohla účastnit. Setkání žádný konkrétní průlom či dohodu nepřineslo, což ale stejně většina očekávala. I tak mohlo být úspěšné, jen se to dozvíme až s odstupem. 

Důvod se potkat

Když se v roce 1948 agentury pro výzkum veřejného mínění ptaly Američanů, zda by se prezident Truman měl sejít se sovětským diktátorem Stalinem, aby se pokusili najít řešení napjaté situace mezi supervelmocemi, lehce přes polovinu respondentů odpovědělo kladně.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Zároveň ale jen asi pětina zpovídaných řekla, že od setkání očekává nějaké konkrétní výsledky. To je přístup, který asi nejlépe charakterizuje i summit Biden – Putin. Většina lidí by asi instinktivně řekla, že je žádoucí situace, kdy spolu vedoucí politici USA a Ruska mluví, ale asi zároveň málokdo čeká, že to okamžitě povede k nějakému zlepšení.

Neuralgické body

O něčem svědčí i to, že po setkání obou politiků nebyla žádná společná tisková konference. Jak Biden, tak Putin mohli výsledky interpretovat po svém a tak, aby se líbily publiku, které je pro ně důležité. Faktem totiž je, že velká část problémů ve vztazích obou zemí je těžko řešitelná bez toho, aby jedna z nich úplně otočila současný kurz.

Příkladem může být například debata ohledně ruského zasahování do amerických voleb a kyberútoků proti americké infrastruktuře. Řešení v tomto ohledu lze těžko vyjednat někde na půli cesty. Rusko buď přestane, což je nepravděpodobné, nebo tento bod zůstane nevyřešený.

Ukrajina a Krym

Podobně je tomu v otázce Ukrajiny. Biden v týdnu před summitem řekl, že Kyjev bude moci vstoupit do NATO, pokud splní všechny náležitosti. Mluvčí Kremlu Peskov zase řekl, že přijetí Ukrajiny je pro Moskvu červenou linií. Ponechme stranou, že přijetí do NATO musí krom Ameriky odsouhlasit všichni členové.

Rusko dává dlouhodobě najevo, že je pro něj členství jeho souseda v alianci nepřijatelné. Amerika v tomto bodě ale nemůže Rusku vyhovět, aniž by porušila zásadu, že otázka členství je v kompetenci členů aliance a země, která do ní chce vstoupit. Otázka tedy není, jaký bude kompromis, ale zda Washington ustoupí.

Prezident Zelenský sice nebyl pozván na summit NATO, což kritizovala polská diplomacie, ale byl pozván do Washingtonu na jednání přímo s Bidenem a závěrečné komuniké summitu aliance potvrdilo závazek z Bukurešti z roku 2008, že Ukrajině bude nabídnut akční plán členství. Na ústupky to zatím nevypadá.

Opatrný optimista Biden

Americký prezident médiím řekl, že by se jeho jednání s Putinem mohlo stát základem pro posun vztahů mezi oběma zeměmi směrem k větší stabilitě a předvídatelnosti. Zároveň ale dodal, že teprve příští měsíce ukážou, zda tomu tak skutečně bylo.

Lze dovozovat, že mohl mluvit o různých smlouvách týkajících se jaderných zbraní a jejich nosičů. Také je možné, byť málo pravděpodobné, že Rusko souhlasilo se společným postupem vůči Íránu. Pravděpodobnější jsou drobnější kroky, jakými třeba byla snaha vyhnout se přímému konfliktu obou zemí v Sýrii.

Nečekejme velké věci

Říká se, že i dlouhá cesta začíná první krokem. Jak Biden, tak Putin se teď tváří, že právě jejich setkání v Ženevě by tímto krokem mohlo být. Otázka ale je, zda nejde spíš o snahu zachovat dekorum. Oba politici totiž dojem zlepšení vztahů potřebují, ale ani jeden nesmí vypadat, že ustoupil.

O tom, že jeho summit s Putinem byl ohromným úspěchem, ostatně mluvil i minulý prezident Spojených států, a reálně se nezměnilo nic. Kdo čeká velké věci, bude nejspíš zklamán. Bude ale zajímavé sledovat, zda dojde k posunům v méně významných a kontroverzních věcech.