FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Představitelé členských států Severoatlantické aliance vyjadřovali neochvějnou podporu Ukrajině. Realita je ale bohužel trochu jiná. Nepodařilo se například dohodnout víceletý závazek pomoci napadené zemi. Také ohledně členství Ukrajiny v NATO není závěrečná deklarace bohužel tak vstřícná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vzhledem k problematickým členům, jako je Maďarsko, je tohle ale asi maximum možného. Mezi ambicemi a jednotou si aliance zvolila jednotu.
Dobrou zprávou je, že krom posílení obranyschopnosti Ukrajiny dojde i k dislokaci amerických raket v Evropě. Ty mají zlepšit schopnost obrany vzdušeného prostoru Evropy proti letadlům, ale především raketám. Pozitivní je i první otevřená kritika Číny za to, že dodávkami tzv. zboží dvojího využití pomáhá ruské válečné mašinerii.
Dlouhodobá pomoc
První promarněnou příležitostí jsou naopak závazky členských zemí poskytnout Kyjevu vojenskou pomoc. Schválených minimálně 43 miliard dolarů pro rok 2025 vypadá dobře a je to skutečně slušná částka. Odcházející generální tajemník Jens Stoltenberg ovšem původně usiloval o to, aby byl závazek víceletý. To se bohužel nepodařilo. Z praktického hlediska by samozřejmě takový závazek žádnou zárukou pro Ukrajinu nebyl.
Změna politické reprezentace v daných zemích by mohla vést k redukci takových slibů. Koneckonců s mnoha zeměmi uzavřel Kyjev bilaterální bezpečnostní dohody, které závazky dlouhodobé pomoci obsahují, ale pokud by se třeba Trump rozhodl je ignorovat, nikdo s tím nic neudělá. Přesto mohl být slib dlouhodobé pomoci důležitým symbolem.
Obavy z Trumpa
Strach z toho, jak se k Ukrajině a potažmo celému NATO postaví případná nová americká administrativa, byl patrný i z dalších kroků. Ad hoc skupina vedená USA koordinující pomoc napadené zemi bude nahrazena stálou organizační složkou NSATU (NATO Security Assisstance and Training to Ukraine, Bezpečnostní pomoc a výcvik pro Ukrajinu ze strany NATO).
Nejistotu posílil sám Trump, který v souběžně konaném rozhovoru s Brianem Kilmeadem zopakoval, že USA bude bránit jen toho, kdo bude platit. To by ještě bylo v pořádku, kdyby si bylo možné myslet, že tím myslel plnění závazku 2 % HDP na obranu. Jenže Trump řekl, že Biden teď v NATO utrácí peníze, které on vybral. Zdá se tedy, že si skutečně myslí, že evropští spojenci Americe přímo platí za ochranu.
Joe Biden na tiskové konferenci sice na rozdíl od svého předchůdce prokázal velmi dobrou znalost problematiky zahraniční politiky a bezpečnosti, ale opět si neodpustil trapné momenty. Prvním bylo, když prezidenta Zelenského představil jako Putina. Na tiskové konferenci pak popletl jména Donalda Trumpa a Kamaly Harrisové.
Členství v NATO je nezvratné, ale…
Členské státy se dokázaly shodnout na prohlášení, že Ukrajina je na cestě do NATO a že tento proces již nejde zastavit. To je od minulého summitu posun. V tomto kontextu ho lze vnímat pozitivně. Jenže při bližším pohledu je zjevné, že prakticky k žádnému posunu nedošlo. Nejde jen o to, že nebyl zveřejněn žádný časový rámec. To je vzhledem k probíhající válce logické.
Kamenem úrazu je to, že dovršení oné nezvratné cesty je podmíněno nejenom splněním pevně daných podmínek ze strany Ukrajiny, ale i shodou mezi spojenci. Pozvánku Kyjev dostane, „až se spojenci shodnou a splní podmínky“. Jelikož tato formulka v bodě 16 závěrečné deklarace stále je, znamená to, že ne všechny členské země v tuto chvíli s přijetím Ukrajiny souhlasí bez ohledu na plnění podmínek.
To bohužel znamená, že i kdyby se nakrásně Rusko stáhlo ze všech okupovaných území a byl uzavřen mír, vstup Ukrajiny do NATO není jistý. Se spojenci, jako je Orbán a Erdogan, možná v nic lepšího doufat nešlo. Na jásání je to ale málo.
