Za několik týdnů Sicilským průlivem bude pod vlajkou Tritonu proplouvat minimálně třicet evropských lodí, připravených v případě nutnosti zakročit a zachránit oběti, které na křehké skořápky stlačili novodobí obchodníci s otroky. Mise koordinovaná evropskou agenturou Frontex pověřenou dohledem nad hranicemi Unie bude disponovat 9 miliony eur měsíčně, tj. přesně stejnou částkou, kterou do listopadu 2014 měla k dispozici italská akce „Mare nostrum“. Všeobecný dojem je, že při mimořádném summitu minulý týden Unie vyprodukovala svou vlastní verzi akce „Mare nostrum“, s cílem vyhnout se odkladům a zdlouhavému jednání. Počet zachráněných osob určitě vzroste. Výsledkem bude, že počet uprchlíků přistávajících na jihoitalských březích poroste. A v tom okamžiku vypukne skutečný problém, protože Evropa nerozhodla, jak postupovat vůči těm, kterým zachrání život.
Jaká je funkce Tritonu?
Teoreticky má Triton dohlížet nad bezpečností evropských hranic a nevzdalovat se více než 30 námořních mil od italského či maltského pobřeží. Ale tento práh může být překročen v případě, že je nutné reagovat na „SOS“ – a k tomu dochází každý den. Zákon moře, který praví, že je povinné zakročit v případě ztroskotání, je silnější. Tímto způsobem Triton během pěti měsíců zachránil 30 000 lidí.
Dublinská úmluva stanoví, že pro prozkoumání žádosti o azyl je příslušný stát, do něhož uprchlík vstoupí jako první, Triton doslova hovoří o „nejbližším bezpečném přístavu“. Tento princip potvrdil britský premiér James Cameron, který prohlásil, že „Británie dá k dispozici plavidla, vrtulníky i personál. Nicméně na palubě britských lodí uprchlíci nebudou moci požádat o azyl“.
Co se děje v přístavech?
Po vylodění jsou emigranti nasměrováni do záchytných středisek, kde jsou identifikováni fotografií a převzetím otisků prstů. Teoreticky k tomu má dojít během 72 hodin, ale často to operátoři během této doby nestihnou. Identifikace je obtížná a zdlouhavá a žadatelé o azyl musejí dlouho čekat, než celý proces proběhne. Ostatně jak zjistit, že daná osoba nepochází ze Sýrie, jak prohlašuje, ale z Maroka, kde žádná válka není? A během této doby polovina z nich uteče, mimo jiné i díky zločineckým gangům, které na ně čekají, aby pokračovali v cestě. Německo obviňuje Itálii a Řecko, že běžence nekontrolují, aby se jich mohly zbavit. V případě Řecka se prý jedná o 90 procent. Pravda je, že Němci byli doposud velkorysí: v roce 2014 převzali 32 procent procent žádostí o azyl v Evropě – tedy 202 000. Švédsko přijalo 81 000, Itálie 64 000. Z tohoto důvodu při bruselském jednání kancléřka Merkelová trvala na tom, aby do záchytných středisek mohli být vyslání experti všech zemí Unie, které se podílejí na akci Triton. Italské ministerstvo vnitra se v prvním okamžiku tvářilo uraženě, jako by „Němci nechtěli uznat naši práci a snahy“, ale pak věc vzalo na vědomí.
Co se stane nyní?
„Nemůžeme nikoho z našich partnerů přinutit, aby přijal uprchlíky na svém území,“ uznal po summitu italský premiér Matteo Renzi, který jel do Bruselu s většími iluzemi. Ale většina států Unie si nepřeje žádné povinné závazky. Teoreticky, jak prohlásil jeden funkcionář Evropské rady „existuje možnost dobrovolné distribuce imigrantů, ale jsem pesimista ohledně povinného přijímání imigrantů“. Přesvědčivě to vyjádřila jedna česká poslankyně, (jméno jsem bohužel nezaslechl) která o situaci hovořila před jedním mým výstupem v Radiožurnálu. „Pro nás jsou uprchlíci z Ukrajiny jazykově i kulturně bližší,“ prohlásila mimo jiné. Obyvatele Milána, Říma či Florencie potěší zpráva, že jsou jazykově a kulturně příbuzní obyvatelům Blízkého východu či Afriky. Ale o to nejde.
V červnu se evropští leadeři mají opět sejít a zhodnotit vývoj situace. A 28 státníků by mohlo zjistit, že záchrana zoufalců na moři je koneckonců ta nejsnadnější kapitola tlusté knihy, kterou budou muset napsat.
