Premiér Petr Fiala se ve čtvrtek na okraj summitu Evropského politického společenství (EPC) setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Nový britský premiér byl hostitelem setkání European Political Community v paláci Blenheim. Z jeho projevu na summitu je zřejmé, že stojí o lepší vztahy mezi Londýnem a Bruselem, což je dobře. Jednota byla vůbec důležitým tématem a mluvil o ní i ukrajinský prezident Zelenskyj. Český premiér Fiala podepsal na jednání bezpečnostní dohodu s Ukrajinou, která je v symbolické rovině důležitým signálem podpory napadené zemi. Bohužel se ale nedá říct, že by vše šlo hladce. Zelenskyj vystoupil s nečekaně ostrou, ale naprosto zaslouženou kritikou Orbánovy cesty do Moskvy. Uznal, že členství Ukrajiny v NATO nemá v tuto chvíli podporu všech členských zemí. Summit se navíc odehrával na pozadí jmenování J. D. Vance republikánským kandidátem na viceprezidenta. Republikánská strana tak posílila obavy z izolacionistických tendencí a Evropa se bude muset připravit na to, že po lednu 2025 se strategická pozice USA změní.
Dobrá zpráva je, že je toto fórum, které vzniklo z velké části jako reakce na ruskou otevřenou invazi na Ukrajinu v roce 2022, funkční. Pozitivně lze hodnotit i příslib britského premiéra, že se pokusí zlepšit vztahy s EU, které byly pošramoceny tvrdým vyjednáváním okolo brexitu i hrozbami konzervativní vlády, že přestane některá ustanovení dojednané dohody respektovat.
Bezpečnostní smlouvy s Ukrajinou
Hlavním tématem summitu byla migrace a podpora Ukrajiny v její obraně před ruskou agresí. Premiér Petr Fiala podepsal s prezidentem Volodymyrem Zelenským dohodu o bezpečnostní spolupráci. Sám ale uznal, že tato smlouva neobsahuje žádná právně závazná ustanovení. Je, podobně jako další smlouvy, které s Ukrajinou podepsaly ostatní evropské země a Spojené státy, vlastně spíš politickou deklarací, jejíž praktické naplnění závisí na ochotě vlád daných zemí.
V tom je ovšem kámen úrazu. V USA právě probíhá republikánský sněm a projev a vyjádření kandidáta na viceprezidenta vzbuzují obavy, že případná nová administrativa Trump-Vance bude k podpoře Ukrajiny, ale obecně i zapojení USA do světového dění daleko méně ochotná. Změnu postoje po výměně vlády v důsledku voleb jsme viděli i na Slovensku a vzhledem k Babišově rétorice se lze také oprávněně domnívat, že v případě jeho návratu k moci zůstane ze smlouvy s Ukrajinou jen cár papíru.
Umění možného
V tuto chvíli ale asi lepší výsledky očekávat nešlo. Viktor Orbán už otevřeně kope za ruské zájmy. Slovensko ho v tom minimálně podporuje a odmítlo se například připojit k bojkotu jednání ministrů pořádaných Maďarskem v rámci jeho předsednictví. Pro vlády jednotlivých zemí je pak prakticky nemožné „pojistit“ vojenskou pomoc Ukrajině pro případ, že se k moci dostanou lidé jako Fico nebo Babiš.
Evropu čeká v příštím roce možná jedna z největších zkoušek v dějinách její integrace. Ta totiž od začátku fungovala v rámci liberálního mezinárodního řádu založeného na pravidlech a pod ochranou Spojených států. Teď se možná v USA dostane k moci administrativa, která v ochraně Evropy a udržování tohoto řádu nespatřuje význam pro americkou bezpečnost. To vše navíc v situaci, kdy se Rusko snaží tento řád bořit otevřenou agresí, která ohrožuje nejenom Ukrajinu.
Je snadné žehrat na to, že summit EPC nedokázal víc. Takové stesky jsou totiž sice pravdivé, ale zároveň naprosto míjí podstatu. Před pouhými dvěma lety tady taková platforma neexistovala. Je nesmyslné věřit, že může fungovat jako stoprocentní pojistka evropské bezpečnosti, ale naděje, že se Evropa s komplikovanou bezpečnostní situací vyrovná, je díky ní vyšší.
