Masakr na vánočních trzích v Berlíně, vyvolaný stoupencem Islámského státu, otevřel mnoho otázek. Hovoří se o selhání všech složek státu včetně tajných služeb, které měly teroristu ve svém hledáčku. Nejde přitom jen o německý problém. Nebezpečný radikál po atentátu překročil německé hranice a bez povšimnutí projel Francií, kde je vyhlášený výjimečný stav. Pouhou shodou náhod jej objevil a zastřelil statečný italský policista.

[ctete]68415[/ctete]

Rezignace na právní stát

Dosavadní nedůsledný přístup při přijímání nelegálních běženců, kdy Evropská unie zprůchodněním vnější hranice rezignovala na principy právního státu, umožnil proniknout na její území mnoha lidem, kteří zneužívají této důvěry a otevřenosti. Se všemi negativními vlivy, které už nevidí jen hluchý a slepý, ačkoli nelze uplatňovat princip kolektivní viny.

Mnozí si pak oprávněně kladou otázku, jak je možné, že se z Evropy dlouhodobě nedaří vyhošťovat neúspěšné žadatele o azyl. Nejde přitom jen o nedostatečný právní podklad samotného vyhošťování. V samotném Německu, a nejen tam, existuje vlivná lobby, která tyto postupy brzdí.

Nedávno zveřejněné informace o stavu vyhošťování v Německu jsou alarmující. Úřady nemají účinné nástroje, jak přimět odmítnuté žadatele o azyl k opuštění země. Stále v ní zůstává 550 tisíc uchazečů o azyl, jejichž žádost byla zamítnuta. Nejde jen o migranty, kteří přicestovali v uplynulém roce. Tři čtvrtiny z nich jsou v zemi už více než šest let, přičemž vyhostit se podařilo jen dvě procenta z nich.

Nový impuls dodala berlínská tragédie. Terorista Anis Amri neúspěšně žádal o azyl a následně v zemi zůstal, přičemž používal nejméně sedm identit. Vyhostit se jej úřadům nepodařilo i proto, že neměl platné doklady. Nyní snad konečně dojde ke zpřísnění zákonů, které mimo jiné umožní delší zadržování odmítnutých žadatelů v detenci, aby po propuštění nemohli zmizet neznámo kam.

„Pokud dovolíme, aby odmítnutí žadatelé o azyl nerespektovali nařízení státu a dělali si, co chtějí, pak oslabujeme důvěru občanů v autoritu státu,“ říká k tomu místopředseda frakce CDU/CSU Hans-Peter Friedrich.

Průmysl zabraňující deportacím

Dosavadní praxi tvrdě kritizují představitelé policie. Rainer Wendt tvrdí, že v Německu vznikl celý „průmysl, jehož cílem je zabraňovat deportacím“. Ať už se jedná o právníky nebo nevládní organizace typu Pro Asyl, která je největší německou organizací působící v oblasti politického lobbingu ve prospěch přijímání běženců. Podle Wendta se snaží deportaci odmítnutých žadatelů o azyl „systematicky zabraňovat“.

Ne všichni však s touto kritikou souhlasí. Především parlamentní frakce Zelených stojí v čele fundamentalistických obhájců multikulturní společnosti. Nerozlišuje, zda jde o skutečné válečné uprchlíky nebo o ekonomické migranty, z nichž mnozí o sobě udávají nepravdivé údaje, a jejich skutečná identita není známa.

V poslední době ve Spolkové radě blokují rozšíření seznamu bezpečných zemí o Maroko, Alžírsko a Tunisko, což by významně snižovalo šanci obyvatel těchto zemí na získání azylu. Podpora Zelených je důležitá, protože se podílejí na vládě v deseti ze šestnácti spolkových zemí, a k přijetí návrhu je potřebný souhlas nejméně tří z nich.

Protiněmecké názory

To zdaleka není jediný případ, kdy jdou Zelení nepřiměřeně na ruku přistěhovalcům. Legendární je vystoupení poslankyně Stefanie von Bergové z Hamburgu, věštící na půdě Bundestagu, jak se změní společnost. „Naše město se změní radikálně. Věřím, že v průběhu dvaceti, třiceti let Němci nebudou v našem městě většinou. Budeme žít ve městě, které se bude vyznačovat mnoha národnostmi, budeme žít v superkulturní společnosti. To nás čeká. A já se chci vyjádřit jasně: Tak je to správně!“

Tento názor vyvolal velkou vlnu kritiky. „Ano, spousta členů Zelených vystupuje výrazně protiněmecky,“ říká publicistka Anabel Schunkeová. „Je to prostě součást jejich levicové ideologie. Oni ani nijak neskrývají svoji nenávist vůči Němcům a německé identitě. Oni by byli nejšťastnější, kdybychom byli vymazáni z povrchu zemského.“

Zelený poslanec Volker Beck z Kolína nad Rýnem, proslulým loňskými silvestrovskými sexuálními útoky, zase nabádá k tomu, aby se lidé nebáli čtvrtí, kde většina obyvatel neovládá německý jazyk. Aby lépe tuto kulturu pochopili, vyzval Němce, aby se učili arabsky.

Hlavní otázka, která po masakru islámského radikála ve vlaku nedaleko bavorského Würzburgu trápila německé Zelené, zní: Jak to, že policie zastřelila pachatele? V bezprostřední reakci na eliminaci teroristy, který sekerou vážně zranil čtyři lidi, se tak vyjádřila další významná představitelka strany Renate Künastová.

A pokud se z útrob Zelených ozve odlišný názor, je okamžitě okřiknut. „Jak mám vysvětlit rodinám obětí, že agresivní násilník, který ublížil jejich rodinnému příslušníku, může dál žít v Německu?“ táže se starosta stotisícového města Tübingen Boris Palmer. Vyslovil se pro to, aby i uprchlíci ze Sýrie, pokud nebudou dodržovat německé zákony a normy chování, byli deportováni zpět. Vzápětí jej tvrdě zpražila spolupředsedkyně strany Zelených Simone Peterová, která jeho návrh označila za „Palmerovo klasické blábolení“.

Voličská základna levice

Krajní levice, kam lze zařadit Zelené (a to nejen v Německu), v otázkách migrace příliš nebere ohledy na realitu. Je v tom i pragmatický kalkul a touha získat větší vliv. Není žádným tajemstvím, že zejména muslimští přistěhovalci tvoří značnou část voličské základny evropských levicových stran, které se tak ucházejí o jejich podporu. Nejdále zacházejí právě Zelení, jejichž zájmy už příliš nekorespondují s tradicí evropské civilizace. Minimálně část z nich sní o jiném světě. O světě, kde už Evropané nebudou mít dominantní roli při rozhodování o svých záležitostech.

Prosazování nekritické „vítací multikultury“, podle které má každý přistěhovalec bez rozdílu právo na legální vstup do Evropy, a to se všemi sociálními výhodami, vyvolává ostrou polemiku. Oponenti tvrdí, že žádné takové univerzální právo neexistuje. Ve svobodném světě by měl mít každý stát právo na rozhodovací pravomoc, koho vpustí na své území, a za jakých podmínek. Proto jsou nereálné jakékoli návrhy na jednotnou azylovou politiku a výši sociálních benefitů pro běžence, bez ohledu na rozdílnou životní úroveň v Evropě.

Zkušenost řady evropských států, kde se dlouhodobě nedaří integrace nemalé části přistěhovalců z blízkovýchodních a severoafrických zemí, vede k předběžné opatrnosti. Vznik problematických no-go zón na předměstích velkých aglomerací, zvýšená kriminalita, šíření militantních idejí radikálního islámu, snaha nerespektovat tuzemské zákony a naopak tvrdé prosazování vlastních pravidel na většinové populaci budiž dostatečným varováním.

Že to nejsou prázdné fráze, o tom svědčí nedávná studie sociologů z Münsterské univerzity, podle které téměř každý druhý německý občan tureckého původu považuje pravidla ukotvená v islámu za důležitější než německé zákony.

V Evropě se často hovoří o nárůstu radikálních nálad v pravé části politického spektra. Téměř vůbec se nezmiňuje opačný levicový protipól, vyvolávající silné protireakce. Pokud na tento vývoj nebudou reagovat umírněné zavedené strany, oba póly budou posilovat. Evropa se skutečně změní, a to už v dohledné době. Teď jde jen o to, jak.

[ctete]91299[/ctete]