Po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem se mezi českými komentátory a pozorovateli politické scény začalo vášnivě debatovat, kdo vlastně za to může. Prý Milion chvilek, prý demokratická opozice. Pojďme proti těmto úvahám postavit toto – pro někoho asi překvapivé – vysvětlení: Za každý spáchaný skutek může jeho pachatel. 

Některé komentáře sdílejí názor poslance hnutí ANO Martina Kolovratníka, podle něhož byli jeho poslanečtí kolegové před volbou nerozhodní a teprve stanovisko iniciativy Milion chvilek pro demokracii je přimělo volit Zemanova kandidáta Křečka, aby se tak vzepřeli údajnému vyhrožování demonstracemi. Tento blud řada lidí ochotně šíří. Asi Kolovratníkovi uvěřili, že by se Babišovi poslanci rádi chovali slušně, ale bohužel nemohli, protože byli pod nátlakem „chvilkařů“.

Jiní analytici zase viní ze zvolení Křečka rozhádanou opozici. Kdyby prý byla jednotná, tak měla šanci prosadit lepšího kandidáta. Jako by jednota opozice mohla nahlodat jednotu vládní většiny. Kde se asi ta většina vzala? Jako by analytikům unikalo, proč je vůbec opozice v opozici. Protože si to asi nedokáží vysvětlit, tak jsou schopní ji obvinit z toho, že může za rozhodnutí dlouhodobé většiny.

Na těchto postojích je vidět, jak hluboko zasáhla českou inteligenci propaganda Andreje Babiše. Ta je totiž od počátku postavená na principu převrácené optiky. Za zvolení Křečka nemohou poslanci pevně semknuté parlamentní většiny, která drží vládu u moci, nýbrž iniciativa Milion chvilek tím, že vyjádřila svůj názor a uvedla, že zvolení Křečka bude dalším důvodem k protestům. Jinými slovy: Občanská společnost má mlčet, aby náhodou nenaštvala vládní poslance. Ti by pak v rozčilení mohli hlasovat znovu tak, jak koneckonců hlasují stále. To je divná logika. Odpovídá ale Babišově mentalitě.

Podle převrácené optiky může za Babišovy metody planýrování naší politické scény hlasitá menšina jeho kritiků. Vždyť přeci kvůli nim koupil Babiš Mafru a kvůli nim šel do politiky. Tyto lži skutečně Babiš před lety uváděl a po něm je řada novinářů opakovala.

Do kategorie převrácené optiky patří i blábol, že program „antibabiš“ nefunguje a jenom Babišovi pomáhá. Smyslem těchto rozšířených bludů je zacpat ústa Babišovým kritikům. A to je rukopis Babišovy propagandy. Copak není celý princip politické plurality a parlamentní demokracie postavený na tom, že každý držitel moci má jako potřebnou brzdu své kritiky? A když se držitel moci v ovládání společnosti příliš rozjíždí, tak se logicky taková kritika zvyšuje. Kdyby toto neplatilo, tak již nejsme ve svobodné společnosti. Podrývání tohoto principu je podrýváním základů demokracie.

Právě proto nyní čerstvou demagogii o důsledcích nátlaku Milionu chvilek šíří Babišův poslanec Martin Kolovratník. Jako by vzkazoval: Kdybyste, holoubkové, mlčeli, mohli jsme se chovat slušně. Jenže vy jste nemlčeli, a tak my jsme se museli – chtě nechtě – zase chovat jako čuňata.

Představa, že vládní většina se bude chovat o něco slušněji, když její poslanci nebudou vystavováni pocitům nátlaku, je silně naivní. Volba Stanislava Křečka ombudsmanem zapadá do dlouhodobé koncepce parlamentní většiny a potvrzuje její skutečný ideový charakter. Byla motivovaná spojenectvím prezidenta Zemana s premiérem Babišem a vládní poslanci by se nezachovali náhle jinak, než se chovají stále. Nejde o žádné vychýlení z normálních praktik této mocenské garnitury pod dojmem nátlaku. Je to naopak projev typických inklinací této garnitury, neboť jde o konzistentní odraz její pravé hodnotové orientace.