ROZHOVOR/ Nejen o historii a současnosti známé punkrockové kapely Totální nasazení jsme si povídali s jejím frontmanem Sváťou Švábem, který v rámci svého civilního zaměstnání učí na základní škole ve Slaném a zároveň je zde také zastupitelem a radním.

Co vás přivedlo k rockové hudbě a jakým způsobem vznikla kapela Totální nasazení?

Někdy na základce v šestce nebo sedmičce jsem našel u rodičů kazety Olympicu – Laboratoř a Kanagom – a byl jsem z jejich poslechu úplně nadšený. Naopak mě tehdy nikdy moc nebralo to, co se hrálo v rádiu nebo co poslouchali spolužáci – disco a podobně. Později na gymplu jsem si začal dohledávat další a další rockovou a později metalovou muziku a moc jsem chtěl taky hrát v kapele, ačkoliv jsem na nic hrát pořádně neuměl. Když pak kluci na gymplu založili rockovou kapelu a neměli baskytaristu, koupil jsem si ve slánským bazaru basovou kytaru za peníze z brigád a přišel jsem za nimi, že mám basu a hraju na ni, tak mě vzali jako basáka. To byly moje první začátky v roce 1988. Tehdy jsme chtěli hrát metal, ale vylezlo z toho to, co z toho vylezlo. Ti, co to slyšeli, nám říkali, že hrajeme spíš punk, a já tehdy vůbec neměl tušení, že nějaký punk existuje.

Není dnes už punk spíše módní záležitostí? Dříve se jednalo o určitou revoltu vůči systému, dnes mám pocit, že jde spíš o zábavu. Jak slovo punk vnímáte vy?

Tak když se podíváme do historie, punk je vlastně svým způsobem uměle vymyšlenej. A je přirozeně otázkou, nakolik to i dřív byla revolta a nakolik póza, a samozřejmě taky jak u koho. Všechno to vlastně začal Malcolm McLaren s kapelou Sex Pistols. Mně osobně byl třeba vždycky bližší pozdější model amerického punkrocku a neopunku. Ono upřímně, bavit se o punku je někdy takový píchání do vosího hnízda.

Představa punku je totiž u každýho jiná a vždy se někdo ozve, že takhle to není a že je to jinak. Nejvtipnější na tom je pak to vymýšlení pravidel, co je punk a co už není, všichni ti samozvaní punkoví mluvčí, a samozřejmě klasický hejtování kapel, který už údajně punk nejsou a podobně. Já se do tohoto tématu vždycky nerad pouštím. Je dle mě v pořádku, že si pod pojmem punk představuje každý trochu něco jinýho, ale na druhou stranu v tomhle žánru či subkultuře osobně dost často postrádám víc tolerance.

Vždycky, když o nás říkali nebo psali, že jsme punková kapela, tak jsem reagoval, že jsme punkrocková kapela a že punkrock je pro nás především muzika, v níž si můžeme hrát a zpívat, co chceme. A kde se nebudeme nikdy a nikomu podřizovat a budeme si hrát, o čem budeme chtít, ať to jsou věci vážný s tématy a problémy, který nám ve společnosti vadí, nebo různý legrácky.

Které punkrockové kapely pro vás tedy byly inspirací?

Jak jsem již uvedl, když jsme na gymplu začínali, a to ještě nebylo Totální nasazení, to vzniklo až později na podzim 1990 po různých předešlých pokusech a na torzech předchozích kapel, tak jsme chtěli hrát metal, ale byl z toho styl, o němž nám všichni, co to slyšeli, říkali, že to je právě spíš nějaký punk. Já v té době z punku, a to jsem nevěděl, že je to punk, znal díky strašně špatně nahraný kazetě a bůhví kolikátý kopii skupinu Hrdinové nové fronty, pak jsem měl ještě hůř nahraný legendární živák Visacího zámku ze Žofína. To byl jediný punkrock, co jsem tehdy znal.

On se sem v té době skoro žádnej taky nedostával, zatímco na burzách šlo běžně sehnat na většinou kopírovaných kazetách nebo někdy i na vinylech zahraniční metalové kapely a těsně před sametovou revolucí při určitým uvolnění systému se prodával tu a tam nějaký metal i v obchodech. Pamatuju si, jak tehdy vyšel Visací zámek na singlu Hymna šibeničních bratří / Podvedení kameloti, a to jsem tehdy poslouchal pořád dokola. Zahraniční kapely se ke mně dostávaly až později. Jinak třeba moje nejoblíbenější punkrocková kapela jsou The Clash.

Nikdy mě moc nebrali The Exploited a podobný nářezy, to mě nikdy nebavilo, a naopak jsem byl úplně nadšený z už zmíněných The Clash, Toy Dolls, NOFX nebo Bad Religion. To jsou přesně kapely, který hrajou ten model, co mě baví a který mám rád. Nedám ale dopustit ani na kapely The Offspring, Green Day, stejně jako se mně líbí Dead Kennedys. Taky ale dodám, že neposlouchám a neposlouchal jsem nikdy jen punkrock, mám rád kromě většiny rock’n’rollu i spoustu jiných stylů. A miluju třeba Mötley Crüe, vždy jsem měl rád Kiss, Helloween a spoustu dalších. V punkrocku to vždycky hodně řeším po stránce hudební a instrumentální. Nesnáším názor, že punková kapela nemusí umět hrát, protože je to punk. To je kolosální blbost. Ale jak jsem říkal, neposlouchal jsem nikdy jen tenhle styl, ostatně všichni v kapele jsme každý poslouchali i jiné žánry. A když si vezmu naše původní složení já, P.P. Cvok a Pípa, ve kterém jsme odehráli nejvíc let v naší historii, tak každý z nás měl velký přesah do jiných stylů a shodli jsme se jen na málokterých kapelách, jako např. FPB nebo Znouzectnost.

Byla i doba, kdy nás hodně bavila alternativa. Hodně jsme ujížděli třeba na Už jsme doma. Takže vždycky jsme koketovali s různými dalšími žánry, ať už alternativa, nebo třeba skáčko. I proto si myslím, že jsme byli vždy trochu jiní a svým způsobem originální, protože to je mix různých stylů a hlavně několika různých osobností a jejich autorských nápadů, neboť jsme tvořili všichni tři. A jelikož já mám hodně rád i folk, tak jsem si kdysi založil ještě kapelu Deratizéři, kde můžu realizovat nápady, co se třeba do Totálního nasazení úplně žánrově nehodí.

Měli jste možnost si s vašimi oblíbenými kapelami zahrát?

Bude to znít jako klišé, ale já jsem si všechny tyhle sny, zahrát si s mými oblíbenými kapelami, splnil. Když jsem byl na vojně, tak jsem si chtěl strašně zahrát s kapelou SPS, která je pro mě dodneška z českých punkrockových kapel číslo jedna, a to se mi splnilo. Hráli jsme s Visacím zámkem, s E!E, se Znouzectností, se všemi se dnes známe a potkáváme se. Co se týče zahraničních kapel, tak tam jsem žádné ambice neměl.

Já jsem si kromě výše zmíněných skupin chtěl vždycky taky zahrát i s mými dětskými idoly, s Olympicem, Katapultem, Citronem, Turbem, zkrátka s kapelami, které jsem poslouchal v mládí. A se všemi se mi povedlo vystoupit na jednom pódiu před nimi. Do výčtu splněných klukovských snů už mně chybí jen Wanastowi Vjecy, ale na druhou stranu jsme předskakovali Lucii, což bych tehdy bral jako utopii, vystoupit s nimi na společné akci.

Trávíte spolu jako kapela spoustu času na koncertech. Potkáváte se i v soukromí nebo už byste si trochu lezli na nervy?

My jsme to vždycky měli tak, že jsme byli a jsme kamarádi, co se spolu setkávají i normálně mimo koncerty. Neříkám, že spolu jezdíme na dovolenou, ale že jsme společně zašli na pivo a pokec, to dřív bylo úplně normální. Dneska je toho času míň a člověk je rád, když má volno pro sebe, ale čas spolu i tak trávíme rádi, kapela je druhá rodina.

Zažili jste někdy takovou krizi, že jste se na to chtěl vykašlat nebo že by kapela byla před rozpadem?

Byla tři taková období. V roce 1994 jsme hudebně trochu tápali, byl to víc rock než punkrock, v recenzi na naše demo v časopisu Bang nás označili za bigbít s ulítlými texty, nikoho to moc nezajímalo a nikdo na nás moc nechodil. Tak jsme si říkali, jestli to vůbec má cenu. Nakonec jsme to ustáli a začali dělat materiál na desku Stínohry, která se povedla a která nás pak vykopla nahoru. Druhá krize byla v době, kdy po nás začínala být obrovská poptávka, hráli jsme jako o život a za rok 2008 jsme odehráli 104 koncertů, což už bylo fakt na hraně toho fungování – chodit do práce a koncertovat. Tenkrát nás to stálo změny v sestavě, kdy odešel Pípa (Pavel Pospíšil) a Šukec (Jan Šulgán) a řešili jsme, jak to bude dál. Nakonec jsme vzali bubeníka Frankyho z Deratizérů a začali hrát ve třech. A do třetice, když v roce 2013 oznámil P.P. Cvok (Pavel Pešata), že z rodinných důvodů odchází, tehdy jsem si taky myslel, že je možný, že i skončíme, protože bylo těžký tak výbornýho kytaristu nahradit. Ale přišel tehdy Karloss (Karel Máša) a i tuhle krizi jsme ustáli.

Předpokládám, že jste si zahráli i v zahraničí. Co považujete za největší dobrodružství?

My jsme toho v zahraničí zase tolik nenahráli. Máme těch koncertů tady u nás tak hodně, že ty ambice hrát v zahraničí tolik nejsou, i s ohledem na to, že nezpíváme anglicky. Hráli jsme ale třeba menší turné v Turecku, což bylo úplně super, koncertovali jsme v Rusku v Moskvě, v Itálii, v Německu a samozřejmě mockrát na Slovensku.

Objíždíte spoustu festivalů, který je váš nejoblíbenější? Nepočítám Valník ve Slaném, který pořádáte.

Tak Valník nemůže být nejoblíbenější, je to sice srdcovka, ale hlavně naše pořadatelská dřina. Podle mě je náš nejlepší festival Mighty Sounds v Táboře. Tam se rádi jedem podívat, i když třeba máme volno, tohle je festival přesně podle našeho gusta a na tom se shodneme celá kapela, že Mighty Sounds je nejvíc.

Kterou z vašich desek považujete za nejstěžejnější nebo kterou máte nejvíc rád?

To je těžká otázka. Těch stěžejních desek bylo několik. První album Stínohry jsme natočili jako demáč, ale byli jsme poprvé v profi studiu s člověkem, co tomu opravdu rozumí, a v roce 1996 nám tahle nahrávka ze studia Hostivař u Zdeňka Šikýře vyšla jako regulérní album, a to dokonce kromě MC i na CD, což nám moc pomohlo, protože cédéčko v devadesátkách úplně každý neměl. Ve všech obchodech s hudbou se prodávalo CD Totální nasazení, časopisy o nás psaly recenze a najednou se o nás vědělo, přibylo koncertů, oslovil nás první manažer.

V roce 1998 jsme vydali třetí desku …souhlasíš se vším? u Popron Music, což byl opravdu velký label, jeden z největších u nás, i to nás posunulo ještě výš a následně nám v roce 2000 u Globus music vyšla deska Spreyopithecus chaluhensis, kde jsme už konečně opustili alternativní sklony, ujasnili si svůj styl a začali hrát ten náš typickej melodickej punkrock s přesahy do dalších žánrů, který vlastně hrajeme dodneška. A hned pak následovalo v roce 2002 megaúspěšný album Crabalaganja, z něhož vlastně dodnes hrajeme na koncertech většinu písní. To byla asi ta stěžejní alba.

Je Totální nasazení nyní v takové pozici, že byste se mohli vykašlat na práci a živit se jenom hudbou?

Záleží na tom, co berete jako to živení se. Vždycky narazíte na otázku, co je váš životní standard a jaké máte potřeby. Teoreticky asi ano, ale nepřemýšleli jsme o tom, nikdo z nás nechce opouštět práci, která ho baví. P.P. Cvok (Pavel Pešata) je šikovnej a úspěšnej podnikatel, já učím na základce předměty, co mě naplňují a co učím rád. Nedokázal bych dělat činnost, která by mě nebavila. A i Franky (Petr Žák) má rád své zaměstnání. Takže ta hudba je pořád koníček a všichni chceme, aby to tak bylo i nadále. Díky tomu nemusíme hrát 100 koncertů za rok, ale dáme si jich třeba 60–70 na pohodu.

Vaše poslední album vyšlo v roce 2019, kdy plánujete nové?

Když jsme vydali poslední album Kazoo or die!, tak rok poté následovalo 30. výročí od vzniku kapely, které jsme měli slavit ve velkém sále pražské Lucerny a chtěli jsme z toho natočit živák. Covid nám to ale o rok posunul, takže než se to celé zrealizovalo, trvalo to všechno trochu déle, než bylo původně v plánu. Vydali jsme tenhle živák až v roce 2022 a chtěli poté, co vyšel, dělat na nové desce, jenže mezitím nám odešel na podzim toho roku Karloss (Karel Máša), který úplně skončil s muzikou, a my jsme tehdy nevěděli, jestli budeme shánět druhého kytaristu, nebo ne. Nakonec jsme se domluvili, že budeme hrát rok ve třech a uvidíme, jak to bude vypadat a co tomu řeknou fans. Lidem se to z 99 % líbilo, takže jsme zůstali ve třech. No a nyní čekáme, až se uzdraví náš bubeník Franky (Petr Žák), a pak budeme na novém albu určitě pracovat.

Dostáváme se k vašemu civilnímu zaměstnání. Jaké předměty na základní škole učíte?

Učím přírodopis a dílny (pracovní činnosti) a také ekologii. Kdysi jsem učil i tělocvik, ale to už jsem přenechal mladším kolegům. V loňském roce jsem kývl na nabídku odučit dějepis v osmé třídě, protože se ještě věnuji historickému šermu, mám rád historii a v osmičce se probírají období, o kterých vím poměrně dost. A pro velký úspěch ho budu učit v novém školním roce zase. Jinak jsem učil 18 let na zvláštní škole a teď začnu učit 13. rokem na základní škole.

Poslouchají vaši žáci Totální nasazení?

Někteří ano, dokonce chodí i na koncerty, hlavně ty, které jsou na slánském náměstí. A samozřejmě sledují moje a naše sociální sítě, takže o tom ví celá škola, že hraju v kapele. Navíc nás poslouchají často i jejich rodiče, někdy i prarodiče. Už se mi například stalo, že mi žákyně přinesla plakát, jestli bych ho tátovi podepsal, nebo jsem podepisoval ve škole CD či LP, posílal jsem po dětech jejich rodičům náš merch a podobně. Tím, jak hrajeme skoro 34 let, už začínáme být vícegenerační záležitostí.

Jak se do současné výuky promítl vzestup moderních technologií včetně umělé inteligence?

Umělá inteligence je ještě poměrně čerstvá, takže to nevím, ale moderní technologie určitě ano. Je skvělé, že si děti mohou informace snadno dohledat na netu, na rozdíl od nás, kteří jsme museli furt něco složitě hledat v knihovnách. Myslím si, že dnes je to důležité a je potřeba to využívat. Jsem rád, že už nemusím psát výpisky na tabuli, že používáme počítač, projektor a prezentace, že si něco společně nebo jednotlivě vygooglíme, je víc času na povídání, obrázky, videa, práci ve skupině apod. Myslím si tedy, že je to velké plus.

Často se mluví o nárůstu psychických problémů u dětí. Zaznamenal jste u vás ve škole nějaký takový případ? Nesouvisí to také se sociálními sítěmi a možností porovnávání se prakticky s celým světem?

Tak psychické problémy tu byly vždycky, jen se to dnes více řeší a hlavně se o tom více mluví, což je jedině dobře. Kdysi to totiž nebývalo úplně žádoucí téma. Nemám zkušenost a ten pocit, že by to dnes bylo v takové míře vyšší než kdysi. Samozřejmě že sociální sítě v tom určitou roli mohou hrát, ale na druhou stranu dnes je daleko více možností, jak ty problémy řešit. Většina škol má svého psychologa, a kdo potřebuje a chce, může se na něj s čímkoliv obrátit, dětem je celkově víc nasloucháno.

Věnujete se také komunální politice. Máte v politice nějaké vyšší ambice?

Jsem ve Slaném zastupitel a radní a osobně to neberu jako politiku. Mám rád svoje město a chci mu být prospěšný a spolurozhodovat o tom, jak to tu vypadá nebo bude vypadat. Jsem navíc takový patriot, není mně lhostejné místo, kde žiju, tak se v tom snažím angažovat. Nemám však potřebu si na tom nějak honit kariéru nebo se angažovaně zviditelňovat, jako někteří kolegové zastupitelé. V žádné politické straně jsem nikdy nebyl a nikdy bych do žádné nešel. A také jsem nikdy neměl, nemám a ani mít nebudu ambice jít do vyšší politiky. Věnuji se v životě pouze věcem, které mě baví a naplňují.