Multifunkční osobnost Jana Bobošíková už se zaktivizovala a požaduje odvolání dvou členů Rady České televize. Vzhledem k její životní dráze i k jejímu současnému působení můžeme dost pochybovat, že by byla vedena nejupřímnějšími pohnutkami a chtěla prospět fungování média veřejné služby.

Dne 6. června sepsali Bobošíková a JUDr. Václav Musílek stížnost adresovanou předsedovi volebního výboru Poslanecké sněmovny Stanislavu Berkovcovi z hnutí ANO. Jako věc je uvedeno: „Stížnost na porušování ústavně zaručených politických práv Radou České televize“. Sděluje se tam: „…obracíme se na Vás… neboť jsme velmi znepokojeni postupem Rady České televize… a to zejména dvou jejích členů, konkrétně pánů PaedDr. Zdeňka Šarapatky, PhD. a René Kühna, kteří se dopustili bezprecedentního porušení ústavně zaručených politických práv a dalších zákonů.“

To porušení podle Bobošíkové a jejího právníka spočívá v tom, že na jednání Rady ČT vznesl občan Jaroslav Pizur „připomínku k programům vysílaným v České televizi, a zejména k jejich možné zaujatosti vůči některým politickým stranám a subjektům, což je očividně jeho právo jako občana České republiky a poplatníka televizního poplatku… Na jeho otázku však bylo reagováno velmi nepřátelsky a namísto odpovědi byl pan Pizur ze strany člena Rady pana Kühna dotázán, zda je členem nějaké politické strany či politického hnutí. Pan Kühn svůj dotaz odůvodnil slovy, že na občana ‚narazil‘ v Parlamentu v hloučku poslanců politické strany SPD. Ještě excesivnějšího protiprávního jednání se však dopustil další člen Rady, pan Zdeněk Šarapatka. Ten, patrně frustrován svou častou záměnou za bývalého poslance SPD, pana Milana Šarapatku, svou odpověď panu Pizurovi zahájil sdělením, že pan Pizur je sympatizantem SPD, což měl o sobě podle tvrzení pana Šarapatky sdělit na jednání Rady před několika měsíci. Ve skutečnosti však pan Pizur vystoupil na jednání Rady dne 6. 11. 2019, jak dokládá veřejný zvukový záznam z jednání, i tehdy poukazoval na možné zaujaté a neobjektivní zvaní hostů do pořadu Otázky Václava Moravce. Jasně přitom řekl, že není ani zastánce pana Okamury, ani volič SPD…“

Pak tam Bobošíková s právníkem vykládají, jak je nepřípustné se dotazovat na členství v politické straně nebo o ní spekulovat. Chtějí po Berkovcovi, aby „rázně zakročil“ a navrhl „okamžité odvolání“ obou radních.

To je dobré, co? Ještě se souputnice Bobošíkové z „think-tanku“ Hana Lipovská v Radě ČT ani neohřála a už takovéhle aktivity.

Samozřejmě nemůžeme ani naznačovat, že by snad paní Hana Lipovská byla nějak myšlenkově závislá na dominantní osobnosti Jany Bobošíkové. Lipovská byla přece nominována Českou biskupskou konferencí a nějaké spojení s „Institutem svobody a demokracie“ a Institutem Václava Klause nemůže narušit dojem, že je kandidátkou vpravdě biskupskou. Ani nepochybně nehraje žádnou roli, že byla zjevně do rady dopravena hlasy politických stran, které ČT nenávidí, především některé její pořady. Musíme potlačit svůj estetický dojem z toho, že Bobošíková a Lipovská, tohle Duo Yamaha české „konzervativní“ scény, jsou hvězdičkami dezinformačních webů a nad jejich existencí nadšeně sténá státní úředník a občasný mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Kdepak. Jsou to nezávislé osobnosti, a navíc na Bobošíkové, jak pěkně řekla Hana Lipovská, je hezké to, že „nikdy neuhne“. To je samozřejmě pravda.

Jana Bobošíková skutečně nikdy neuhne, když jde o to nacpat se do nějaké funkce. Jako svazačka v modré košili vítala s květinami Gustáva Husáka. Pak utrpěla trauma, když se jí nepodařilo stát se za televizní krize před dvaceti lety šéfkou zpravodajství ČT. Zdravé síly opoziční smlouvy tehdy poněkud narazily. V roce 2008 byla za KSČM kandidátkou na prezidentku. V roce 2015 se stala předsedkyní lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu. To je ten spolek vedený Jaroslavem Vodičkou, pánem, který do KSČ vstoupil hned dvakrát a byl informátorem Veřejné bezpečnosti. Tři poslední žijící „lidické ženy“ pak na protest organizaci opustily. Bobošíková setrvala. Už stačila kandidovat na šéfku rozhlasu, ČT, do Evropského parlamentu (jediný úspěch), do Sněmovny a Senátu. Po nezištné službě společnosti a národu je celá roztoužená.

Svazačka a komunistická kandidátka teď bojuje za pravicové hodnoty a konzervatismus. V Parlamentních listech (24. 3. 2019) se vyjádřila jasně: „Dnešní ODS je už jen konjunkturalistický spolek ve vleku mainstreamu, tlupa, které je naše země, naše historie i naše budoucnost úplně volná… S prezidentem Václavem Klausem zcela souhlasím. Musí vzniknout nová, pravá pravicová strana. Zda se Václav Klaus vrátí do aktivní politiky, ať už sám, nebo společně se synem, nevím a neumím odhadnout. Ale jak vidno, promlouvat do ní bude. Za sebe vítám, že nemlčí. Identifikuje a jasně pojmenovává kolektivistické levičácké hrozby současnosti, které agresivně útočí na svobodu lidského ducha.“

Někdejší kandidátka brežněvovské KSČM na hlavu státu má najednou něco proti „levičáckým hrozbám“. Možná by se při své názorové pružnosti mohla ještě zapojit do činnosti nějaké mešity, Konfuciova institutu, zavlažování Sahary a kolonizace Marsu. Vždyť je to jedno. Podstatné je, jestli je tam zřízeno křeslo předsedkyně.

Věřit téhle osobě, že jí jde o svobodu a demokracii a správné fungování médií veřejné služby, může jen někdo, kdo je padlý na hlavu. To u nás pořád ještě všichni nejsou.