Stále se nám vrací do veřejné diskuze různými způsoby spor o povinné očkování, zejména pak o tzv. „hexavakcínu“. Ta by měla chránit před šesti závažnými nemocemi (odtud název hexavakcína čili šesti‑vakcína). Jsou to: záškrt, tetanus, dávivý kašel, hepatitida B, haemophilus influenzae a dětská obrna. Vakcína však může mít velmi vzácně i závažné vedlejší účinky.
Kvůli povinnosti nechat své miminko očkovat vzniká konflikt mezi některými rodiči a státem. Ústavní soud už před časem vyjádřil svůj názor, že rodiče mohou podle Ústavy očkování odmítnout jednak z náboženských důvodů, ale dále také v případě, že jim v očkování jejich děťátka brání svědomí. Jak už to tak bývá, soudy se snaží najít v takových konfliktech rovnováhu. Podle Ústavního soudu je v případě odvolávání se na svědomí nutné brát v úvahu naléhavost důvodů na straně rodičů, konzistentnost a přesvědčivost jejich tvrzení, možné společenské dopady a podobně. Pak je možné upustit od peněžní sankce.
Nyní se Nejvyšší správní soud zabýval konkrétním případem rodičů z Brněnska, který se táhne už sedm let. V očkování jim bránilo právě svědomí. Soud musel brát při posuzování, pokud jde o argumenty rodičů, v úvahu výše uvedený názor Ústavního soudu. Nakonec rozhodl ve prospěch rodičů, respektive zamítl stížnost Ministerstva zdravotnictví proti rozsudku Městského soudu v Praze, který se, rovněž na základě výše uvedeného ústavního nálezu, také postavil za rodiče.
Nejvyšší správní soud se však zároveň domnívá, že se drtivá většina rodičů zachová „rozumně a zodpovědně“ a své děti očkování podrobí.
Důležité je, aby se úroveň „proočkovanosti“ populace někdy v budoucnu nesnížila pod kritickou úroveň. Nejvyšší správní soud se takového scénáře neobává, protože podmínky stanovené Ústavním soudem jsou dostatečně přísné a podobné případy tedy nemohou nastat masově.
Zákon umožňuje za nedodržení očkovací povinnosti uložit pokutu až 10 tisíc korun.
