Turecko, Finsko a Švédsko podepsaly v červnu 2022 dohodu, která otevřela cestu k členství Finska a Švédska v NATO. FOTO: NATO / se souhlasem
FOTO: NATO / se souhlasem
Komentář / Údajně už jen „týdny“ zbývají do ratifikace švédského vstupu do Severoatlantické aliance Tureckem, které tento proces spolu s Maďarskem dlouhé měsíce zdržuje. Švédskému ministrovi zahraničí Tobiasi Billströmovi to tento týden přislíbil jeho turecký protějšek Hakan Fidan.
„Řekl mi, že podle něj k ratifikaci dojde během několika týdnů. Ze strany Švédska samozřejmě nic nepovažujeme za samozřejmost, ale těšíme se, že dojde k završení procesu,“ sdělil novinářům Billström, podle kterého zároveň ze strany Turecka nezazněly žádné nové požadavky.
Definitivní schválení švédského připojení k NATO v tuto chvíli formálně závisí na rozhodnutí tureckého a maďarského parlamentu, které ovšem v obou autoritářsky naladěných režimech nejednají samostatně. Fakticky je tedy stále v rukou maďarského premiéra Viktora Orbána a tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, jejichž zahraničí směřování v posledních letech lavírovalo mezi Západem a Východem.
Konec neutrality
Švédsko definitivně odstoupilo od více než dvě století trvající politiky neutrality v květnu loňského roku, když společně s Finskem požádalo o vstup do NATO. Reagovalo tak na zvýšenou hrozbu ze strany stále agresivnějšího Ruska, které otevřeně napadlo Ukrajinu a opakovaně vyhrožovalo i svým severským sousedům.
Tehdejší švédská sociálnědemokratická vláda musela pro tento krok překonat značný odpor ze strany svých radikálnějších levicových partnerů i pacifisticky naladěné části společnosti. Zároveň se však očekávalo, že samotný proces ratifikace stávajícími členy Severoatlantické aliance proběhne bez větších problémů a vzhledem k napjaté situaci výrazně zrychleně.
Brzy se však objevila překážka v podobě Turecka, které se proti vstupu obou zemí ostře postavilo a začalo si klást požadavky související zejména s ukončením embarga na vývoz některých zbraní nebo s působením kurdských nacionalistických (podle Turecka ve skutečnosti teroristických) organizací na švédském a finském území.
Zatímco Finsko dostalo od Erdoğana zelenou už letos v březnu a v dubnu se země stala plnohodnotným členem NATO, v případě jeho souseda přicházela turecká strana neustále s novými požadavky – přestože Švédsko stejně jako Finsko mimo jiné zrušilo zbrojní embargo a navzdory domácím protestům přijalo nové protiteroristické zákony, které umožnily vydávání osob napojených na Stranu kurdských pracujících (PKK).
Stále další požadavky
Brzy se ukázalo, že Švédsko nemá šanci všechny turecké nároky splnit samo. Týkaly se totiž třeba nákupu amerických stíhaček F-16, který Spojené státy zablokovaly poté, co si Turecko navzdory varováním pořídilo ruské protiletadlové systémy S-400. Erdoğan pro schválení švédského vstupu dále požadoval modernizaci celní unie mezi Tureckem a Evropskou unií z roku 1995 nebo zjednodušení vydávání unijních víz pro turecké občany.
Spojené státy i Evropská komise nakonec Turecku v jeho požadavcích vyšly vstříc, ačkoli například Američané svoje rozhodnutí rovněž podmínili souhlasem kongresu. Erdoğan se tak paradoxně ocitl ve stejné situaci, do jaké dostal Švédsko, když na jednu stranu jako prezident formálně posvětil vstup druhého skandinávského žadatele do NATO, ale zároveň konečné rozhodnutí svěřil tureckému parlamentu, který ho dále zdržuje.
Zahraniční výbor tureckého parlamentu tento týden znovu odložil hlasování o švédském vstupu do NATO a neurčil ani datum jeho dalšího projednávání, přestože ministerstvo zahraničí vysílá výše zmíněné pozitivní signály o brzkém schválení. Záminkou pro další zdržování jsou třeba nedávné výroky předsedy krajně pravicových Švédských demokratů Jimmieho Åkessona, který navrhoval zakázat výstavbu nových mešit a bourat některé stávající, nebo údajně pokračující podpora „teroristických“ (rozuměj kurdských) organizací.
Nevypočitatelné Maďarsko
Přijetí Švédska do NATO od počátku zdržuje také Maďarsko, jehož pozice je nicméně ještě nevypočitatelnější než ta turecká – Orbán totiž na rozdíl od Erdoğana nepřichází s žádnými konkrétními požadavky, které by mohlo Švédsko nebo jeho spojenci splnit. Posvěcení švédského členství neustále odkládá maďarský parlament, přestože tamní ministr zahraničí Péter Szijjártó už v červenci prohlásil, že se jedná o pouhou „technikálii“.
Orbán ovšem v září prohlásil, že Maďarsko s přijetím Švédska do NATO „nespěchá“, protože švédskou bezpečnost prý „nic neohrožuje“. Toto tvrzení je v přímém rozporu s výroky nejvyšších švédských představitelů, například ministra obrany Påla Jonsona, podle kterého se musí Švédsko k alianci kvůli ruské hrozbě připojit „co nejrychleji“. Maďarský parlament se zatím v každém případě neblíží rozhodnutí, ačkoli ho k tomu alespoň navenek vyzývá třeba prezidentka Katalin Nováková z Orbánovy vládní strany Fidesz.
Nováková zároveň dodává, že by se Švédsko mělo aktivně snažit maďarské poslance přesvědčit. „Možná by pomohlo, kdyby se švédská vláda obrátila na maďarskou vládu nebo kdyby se švédští politici obrátili na maďarské politiky a snažili se je přesvědčit o nutnosti tohoto rozhodnutí,“ prohlásila prezidentka v listopadu po setkání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem. Maďarským poslancům se údajně příčí zejména švédská kritika stavu právního státu a demokracie v Orbánově režimu.
Maďarsko už dříve opakovaně slíbilo, že nebude poslední zemí, která bude přijetí Švédska do Severoatlantické aliance blokovat. Je tedy možné, že koordinuje svůj postup právě s Tureckem, se kterým se v posledních letech neustále sbližovalo. O dalším osudu dlouhé švédské snahy stát se členem Severoatlantické aliance se proto možná rozhodne už příští měsíc na setkání Erdoğana a Orbána v Budapešti.
