Ukazuje se nakonec, že správný postup v boji proti koronaviru zvolilo Švédsko? Je to příklad země, kde přišli na recept na šíření nemoci covid-19 včas, zatímco my jsme žili v omylu?

Čísla přicházející ze Švédska jsou samozřejmě zajímavá a všimla si jich i naše media. Tak třeba TV Nova cituje švédského státního epidemiologa Anderse Tegnella. Ten se domnívá, že klíč je ve vytvoření kolektivní imunity a říká: „V jiných zemích podle mě bude kritičtější situace. Pravděpodobně tam budou zranitelnější.“

Dále čtěte

V zemi babišismu a buranokracie. Kniha Bohumila Doležala je úspěšná

Spolek Free Czech Media vydal ve spolupráci s deníkem FORUM 24 knihu Bohumila Doležala „V zemi babišismu a buranokracie“. Jedná…

K vývoji ve Švédsku čísla říkají: „Aktuální grafy o vývoji epidemie dokazují, že počet nakažených stoupá v téměř celé Evropské unii – Švédsko ale naopak hlásí prudký pokles. Podle údajů německé organizace Statista se tato skandinávská země dostala na vrchol 24. července, kdy se během jediného dne potvrdila nákaza u více než 1300 lidí. Dlouhou dobu bylo Švédsko na semaforu českého ministerstva zahraničních věcí v kategorii rizikových zemí. Karta se ale obrátila. Od té doby čísla ve Švédsku neustále klesají – na rozdíl od ostatních evropských zemí. Poslední zaznamenaná data na grafu výše jsou z 10. září, kdy laboratoře odhalily 201 nakažených. Ten samý den se v Česku covid-19 potvrdil u 1380 lidí. Podle švédské zdravotní agentury bylo ze 120 tisíc provedených testů během minulého týdne pozitivních pouze 1,2 %.“

Můžeme z toho ale udělat nějaké bezpečné závěry? Nejspíš ten, že je předčasné se někomu smát, když nemáme k dispozici dlouhodobá data. Spojené Království zvolilo také strategii „promořování“, ale pak od něj země ustoupila.

Mnoho lidí žije v představě, že Švédsko bylo úplně bez opatření, což není pravda. Neměli tam sice povinné roušky, jen doporučené v uzavřených prostorách a nezavřeli všechny školy. Zavíraly se jen školy pro studenty starší 16 let. Dnes už fungují školy všechny. Byla ale zakázána shromáždění nad 50 osob a doporučila se izolace pro občany starší 70 let, dodržování odstupu a práce z domova. Obchody a restaurace zůstaly otevřené.

Co ale současná čísla znamenají?

Wolfgang Münchau píše ve Financial Times: „Pouze hlupák by z povrchních dat vyvozoval silné závěry. Největšími pošetilci byli letos ti, kteří předčasně vyhlašovali nárůst švédských infekcí od dubna do června jako důkaz, že švédské rozhodnutí neuzavřít jejich ekonomiku bylo špatné…“

„Během léta Švédsko podniklo další kroky k potlačení viru, včetně místních karantén a v jiných částech Evropy začaly případy opět narůstat. Nyní nové švédské statistiky infekcí vypadají lépe než ve většině zemí EU. Zatím bychom ale neměli dělat žádné závěry. Před dvěma měsíci bylo špatné švédskou strategii založenou na těchto datech odsoudit a stejně špatné by teď vyvodit opačný závěr… Trvalo mnoho let, než epidemiologové a biostatistici poznali míru infekce a její postup po vypuknutí SARS v roce 2003. Tentokrát to nebude jiné.“

Autor varuje před fascinací jedním číslem. Nevyplácí se to u tak složitých jevů, jako jsou rizika pro banky, nebo třeba epidemie. Tam může i malý posun v nějakém měření mít velký dopad na výsledek. Pokud jde o virus, tak je podle něj dnes omylem představa, že je možné porovnat míru infekce jedné země s mírou v jiné a vyvodit z toho politické závěry v reálném čase.

Je potřeba se podívat na to, co je za daty. „Ve Švédsku je nyní jasné, že hlavním důvodem prudkého nárůstu míry infekce v raných fázích krize byla nedostatečná ochrana pečovatelských domovů.“ Ochrana starších lidí se zase dost podařila v Německu. Míra infekce ve Švédsku se také hodně lišila podle místa. „Většina švédských případů byla soustředěna ve dvou regionech, včetně Stockholmu.“ Proč tam byly takové rozdíly, není ještě úplně jasné.

„Nejnovější švédská čísla nic nedokazují ani nevyvracejí. Ale než si tvůrci politiky objednají něco tak extrémního, jako je další karanténa, měli mít nezvratné statistické důkazy, nejen hromadu čísel, která by živila jejich zkreslenou zaujatost.“

Izolační reflex považuje Wolfgang Münchau v současnosti za největší hrozbu pro západní kapitalistické demokracie. „Data nám v tomto okamžiku neříkají to, co potřebujeme vědět, ale vnášejí užitečnou nejistotu do konsensu, že izolace je jediný způsob, jak reagovat na globální pandemii.“