Švédsko působilo ohledně svého přístupu k novému koronaviru trochu jako záhada. Nemoc tam na jaře řádila a počet mrtvých denně byl skličující. Pak křivka mrtvých dost prudce klesala. To všechno se dělo současně s tím, že země nepřistoupila k žádným drastickým opatřením. Je to vítězství ideje „stádní“ (kolektivní) imunity a promoření? S příchodem podzimu se objevují pochybnosti. Zaznívaly ostatně už předtím.

Švédský experiment s covid-19 spočíval v tom, že se neprovádějí včasná a důrazná opatření na ochranu obyvatelstva. Po celém světě se o tom vášnivě diskutovalo. Britové zkoušeli jít nejdřív stejnou cestou, ale pak to raději vzdali. Nyní se zdá, že z hlediska počtu úmrtí a utrpení povede cesta promoření spíše k jasnému selhání.

Jak uvádějí ve značně kritickém článku na Time.com autoři Kelly Bjorklundová a Andrew Ewing, tak „k 13. říjnu je podle údajů Johns Hopkins University míra úmrtí na obyvatele ve Švédsku 58,4 na 100 000 obyvatel, což je 12. nejvyšší hodnota na světě (nepočítáme-li maličkou Andorru a San Marino). Ještě pozoruhodnější jsou však zjištění studie zveřejněné 12. října v Journal of the American Medical Association, která poukázala na to, že ze zemí, které výzkumníci zkoumali, tvoří Švédsko a USA v podstatě vlastní kategorii: jsou jedinými zeměmi s vysokou celkovou úmrtností, které nedokázaly rychle snížit tato čísla, když pandemie postupovala.“

Země, které se včas uzavřely a/nebo použily rozsáhlé testy a sledování – včetně Dánska, Finska, Norska, Jižní Koreje, Japonska, Tchaj-wanu, Vietnamu a Nového Zélandu – zachraňovaly životy a omezovaly škody na svých ekonomikách. Země, které provedly lockdown pozdě nebo z něj vyšly příliš brzy a které účinně neprováděly testy a karanténu nebo používaly jen částečný lockdown – včetně Brazílie, Mexika, Nizozemska, Peru, Španělska, Švédska, USA a Velké Británie – si téměř všechny vedly hůře, pokud jde o míru infekce a úmrtí…

Navzdory tomu ředitel švédské Agentury pro veřejné zdraví Johan Carlson prohlásil, že „situace ve Švédsku zůstává příznivá“ a že reakce země je „konzistentní a udržitelná“. Podle autorů však údaje ukazují, že počet případů ve Švédsku, stejně jako jinde v Evropě, v současnosti roste.

„Od samého počátku se zdálo, že švédská vláda bere jako hotovou věc, že mnoho lidí zemře. Tamní premiér Stefan Löfven řekl 3. dubna švédskému listu Dagens Nyheter: ‚Mrtvé budeme muset počítat na tisíce. Je jen dobře, že se na to připravujeme.‘ V červenci, kdy počet mrtvých dosáhl 5 500, Löfven prohlásil, že ‚strategie je správná, o tom jsem naprosto přesvědčen‘. Doktor Anders Tegnell, epidemiolog Agentury pro veřejné zdraví, který má na starosti reakci na covid-19 v zemi, v září zopakoval stranickou linii, že rostoucí počet úmrtí ‚neznamená, že samotná strategie se zvrtla‘.“…

„V této chvíli je otázka, zda byla stádní imunita ‚cílem‘ či ‚vedlejším produktem‘ švédského plánu, sémantikou, protože jednoduše nefungovala. V dubnu Agentura pro veřejné zdraví předpověděla, že do května onemocní 40 procent obyvatel Stockholmu a získají ochranné protilátky. Podle vlastních studií protilátek, které agentura zveřejnila 3. září pro vzorky odebrané do konce června, činí skutečné číslo pro náhodné testování protilátek pouze 11,4 procenta pro Stockholm, 6,3 procenta pro Göteborg a 7,1 procenta pro celé Švédsko. Podle studie Journal of the Royal Society of Medicine nebyla od poloviny srpna stádní imunita stále ‚nikde v dohledu‘. To nemělo být překvapení. Ostatně stádní imunity vůči infekční chorobě nebylo nikdy dosaženo bez vakcíny.“

Tady je potřeba přece jen připomenout, že onu křivku s klesajícími počty úmrtí nemůžeme pominout. Něco tady muselo hrát roli, že tak strmě šla dolů, aniž někdy Švédsko oficiálně zavedlo lockdown. Zřejmě přispělo i to, že odhadem 1,5 milionu lidí se izolovali sami od sebe, převážně senioři a osoby v rizikových skupinách. To byl pravděpodobně největší faktor zpomalující šíření viru v zemi v létě. Poslední údaje však naznačují, že v zemi opět přibývá případů, a nic nenasvědčuje tomu, že by se vládní politika nějak hodlala měnit.

Švédové sami přiznávají, že se jim nepovedlo ochránit rizikové skupiny, což se týká především seniorů. Někteří umírali mimo nemocnice, protože nebylo trendem je tam posílat, a pak chybělo potřebné vybavení pro záchranu jejich života. Také nebyly uzavřeny školy, ač děti zřejmě nákazu roznášely dál do rodin.

Co si z toho můžeme vzít? Na nějaký definitivní soud může být brzo. Švédsko bylo nejdřív kritizováno. Pak se o něm najednou mluvilo jako o pozoruhodném případu. Ještě nežijeme s koronavirem ani jeden celý rok a čeká nás náročný podzim. Předběžně se zdá, že kolektivní – stádní imunita nejspíš nevznikla a vakcína pořád není.

Autoři svůj rozbor uzavírají velmi kriticky: „Neexistuje prostě způsob, jak ospravedlnit rozsah zmařených životů, horší zdraví a uvržení rizikových skupin do dlouhodobé izolace, zejména ne ve snaze dosáhnout nedosažitelné stádní imunity. Ostatní země si musí dát pozor, než přijmou ‚švédský způsob‘. Mohlo by to mít tragické následky pro tuto nebo příští pandemii.“

My s přísnými soudy počkáme, ale máme důvody k opatrnosti si myslet, že někde byl nalezen zázračný přístup, jak můžeme virus porazit. Porazit ho tím, že budeme dělat, že tu vlastně ani není.