Před sto lety se odehrál před zraky desetitisíců lidí dodnes nevysvětlený jev. Tři děti předpověděly měsíce dopředu přesný čas, kdy se měla nějaká neobvyklá událost odehrát.
Proto se letos konala po celém křesťanském světě řada akcí, na nichž si lidé událost připomněli. Vše vyvrcholilo velkou akcí přímo na místě 13. října. Popišme si tedy nezaujatě, co se tehdy vlastně přihodilo.
Vše začalo již 13. května onoho roku (1917). Tehdy dva sourozenci a jejich sestřenice ve školním věku podle svého tvrzení viděli na pastvině nedaleko portugalského města Fátima, kde hlídali ovce, přízrak ženy, která se jim představila jako Panna Maria (známá všem křesťanům ze starověkých evangelií). Děti pocházely z křesťanské rodiny, takže vnímaly toto setkání jako velmi vážné.
Probíhala zrovna světová válka v současnosti označovaná jako „první světová“. Aniž by to většina lidí na světě tušila, chystal se navíc komunistický (bolševický) státní (federální) převrat v Rusku. V Portugalsku byla v té době proticírkevní vláda.
Žena podle dětí urgentně vyzývala k obrácení lidí v jejich smýšlení. V podstatě žádala, aby k sobě měli lidé navzájem více pochopení. Kromě toho vyzývala rovněž ke křesťanským modlitbám.
Děti se pak, samozřejmě opět podle jejich tvrzení, s ženou dohodly, že se budou setkávat každý měsíc, vždy třináctého. Mluvily o setkání velmi přesvědčivě a jejich svědectví tak vyvolalo v širokém okolí velký povyk, na němž neměli zájem představitelé samosprávy. Proto byly děti v jednom případě na celý den uvězněny a setkání se tak operativně přesunulo na jiný den.
Aby jim však uvěřil ještě širší okruh lidí, rozhodla se podle tvrzení dětí Panna Maria, že předvede právě 13. října 1917 v poledne na louce u Fátimy nějaké znamení.
Na setkání přišlo podle odhadů asi sedmdesát tisíc lidí včetně novinářů, a to i těch proticírkevních. Celé dopoledne pršelo, ale v pravé poledne déšť ustal a na obloze se objevila koule vypadající jako slunce (svědci jevu se tehdy domnívali, že se jedná o slunce). Začala se klikatit a měnit zabarvení. Jev byl ojediněle zahlédnut v okruhu čtyřiceti kilometrů od této louky. Astronomové již v té době Slunce neustále sledovali a nevšimli si na něm v tento čas žádného neobvyklého úkazu.
Jev samotný by nutně nemusel být záhadou. Podle odborného vyšetřování se opravdu mohlo jednat o slunce, které se však rychle pohybovalo po obloze a měnilo zabarvení samozřejmě pouze zdánlivě, zřejmě vlivem rozsáhlého kouře v atmosféře. Mohl to být kouř a popílek ze sopky, která pár dní před tím vybuchla. Směr větru v mezidobí by tomu odpovídal.
Jak však vysvětlit, že děti několik měsíců předem předpověděly přesný čas a místo nějakého velmi neobvyklého jevu? Navíc tak věrohodně, že na místo přilákaly desetitisíce zvědavců. Dvě z dětí nedlouho poté zemřely na španělskou chřipku, ale nejstarší z nich, dívka Lúcia žila až do roku 2005. Celý dospělý život žila skromně jako řádová sestra a na všech svých svědectvích trvala.
Vědci si s vysvětlením ani po sto letech nevědí rady. Světelná (laserová apod.) technika v té době nebyla ještě ani zdaleka tak vyspělá jako dnes, takže lze vyloučit lidmi způsobené efekty. V úvahu tak kromě náboženského vysvětlení přicházejí snad jen dvě, navíc krajně nepravděpodobné možnosti: neuvěřitelná náhoda nebo nějaká legrace způsobená případnou mimozemskou civilizací. Nebo vás snad napadá ještě nějaké vysvětlení?
Mimozemský vliv je však velmi přitažený za vlasy. Nemáme, alespoň prozatím, žádné důkazy o tom, že by byli ve vesmíru mimo Sluneční soustavu živí tvorové. Dokonce i na naší planetě, kde jsou pro život, jak jej známe, velmi příhodné podmínky, vznikl život jako takový pravděpodobně pouze jednou (takže má veškerý život na Zemi společný původ). Kdyby byla např. v naší galaxii nějaká civilizace, která by měla před námi vědecký náskok třeba i jen pár tisíc let, což je v porovnání s dobou existence Mléčné dráhy zlomek, lze předpokládat, že už by dávno celou galaxii kolonizovala, nebo by o takové civilizaci bylo přinejmenším hodně „slyšet“. I kdyby se nám rafinovaně skrývala, proč by se k nám po tisících letech vývoje lidstva vypravila zrovna provádět na louce v Portugalsku světelné triky?
Úspěšných předpovědí, které děti vykonaly, bylo údajně více, ale ty už nejsou zdaleka tak dobře doložitelné.
Tzv. sluneční zázrak u Fátimy není jediným vědecky prakticky nevysvětlitelným fenoménem s širokým publikem. V Mexiku mají v hlavním městě Mexico City (v části, která byla dříve samostatným městečkem Guadalupe) obraz ženy vypadající jako indiánka či míšenka, který vznikl za podivných okolností, v úzké souvislosti se zjeveními této ženy, která se představila jako Panna Maria.
Obraz má řadu dosud nevysvětlených či jen stěží pochopitelných souvislostí. Plášť, na kterém se za přítomnosti několika svědků (evropských kolonizátorů a misionářů i indiána) obraz v roce 1531 údajně náhle objevil, by se měl nejpozději po několika desítkách let rozpadnout. Dosud se však nerozpadl. Barvy (materiál) ani malířská technika nejsou vědcům známé.
Největší záhadou je však výjev v očích ženy na obraze. Zdá se, jako kdyby znázorňoval událost, kdy se na plášti obraz objevil. Výjev je však tak malý, že byl objeven náhodou až při zvětšení obrazu na fotografii v roce 1951. Navíc splňuje zákonitosti tvorby obrazu v očích, jak byly objeveny až několik staletí poté, co obraz vznikl. Zástupce firmy Kodak v Mexiku v roce 1963 podpořil závěr, že se technicky jedná spíše o barevnou fotografii než o obraz.