Wall Street Journal přinesl 13. března esej, jehož autorem je britský žurnalista (a autor populárně vědeckých knih, člen Sněmovny lordů a podnikatel) Matt Ridley. Jmenuje se poněkud provokativně „Fosilní paliva zachrání svět (skutečně)“.

Jeho pohled na to, jaká je budoucnost fosilních paliv, která jsou dnes proklínána skoro jako nástroj zavraždění planety, určitě stojí za přečtení.

Hnutí za ochranu životního prostředí uvádí podle něj v posledních letech tři hlavní argumenty, proč bychom se měli vzdát fosilních paliv. 1. brzo nám dojdou, 2. alternativní zdroje energie je cenou vyženou z trhu, 3. nemůžeme si dovolit připustit následky, jaké má jejich spalování na klima.

Podle autora žádný z těchto tří argumentů dnes už není zvláště přesvědčivý. V dohledné době, když to zvážíme realisticky, „se budeme po desetiletí spoléhat převážně na fosilní paliva, která v minulosti tak dramaticky přispěla ke světové prosperitě a pokroku“.

Stále spalujeme

V roce 2013 kolem 87 procent energie, která se na světě spotřebovala, pocházela z fosilních paliv, což je číslo, které se za posledních deset let nijak zásadně nezměnilo. Jde především o ropu, která pohání naše dopravní prostředky, plyn, který slouží k vytápění, a uhlí, které potřebujeme k výrobě elektrické energie.

Nárůst spotřeby těchto paliv je ohromný, ale množství uhlíkových emisí na jednotku energie pokleslo. Největší podíl na poklesu emisí nemá solární energie a podobné alternativní zdroje, ale to, že se nahradilo uhlí plynem.

Také argument, že by fosilní paliva docházela, není pravdivý, přinejmenším ne pro tuto chvíli. Pád cen ropy v posledních měsících je výsledkem přebytku. V minulých letech byly ceny vysoké, což podnítilo inovace v technologiích těžby. Spojené státy se najednou ocitly na špičce producentů energie a v ropě a plynu jsou rivaly Saúdské Arábie.

„Džin břidlicového plynu vyletěl z láhve,“ říká Ridley. Pak postupně rozebírá, v čem jsou problémy dalších zdrojů, jaderných elektráren, vodních, větru, solárních panelů. Nakonec se podle něj ukazuje, že nad fosilní paliva není.

Pokud je ale máme, bude to pro nás cesta k blahobytu, protože tak tomu bylo i v minulosti.

Zdroje, které přinesly blahobyt

Autor říká, že čím více energie máte, tím složitější a mocnější systém můžete vytvořit. Stejně tak potřebuje tělo energii, aby mohlo fungovat. Proto pro lidstvo představovalo zvláštní výhodu, že mělo k dispozici fosilní paliva. Lidstvu dovolila vytvořit mimořádné struktury – stroje a budovy, pomocí kterých mohli lidé zlepšovat své životy.

Výsledkem tohoto velkého nárůstu energie, kterou lidé měli k dispozici, bylo to, co historička, ekonomka a filozofka Deirdre McCloskeyová nazývá „velké obohacení“. „V případě Spojených států to byl od roku 1800 nárůst 9 000 procent, pokud jde o hodnotu zboží a služeb dostupných průměrnému Američanovi.“ Toho všeho bylo dosaženo pomocí fosilních paliv.

Více než miliarda lidí na planetě má přístup k energii a mohou si dopřávat vysokou životní úroveň právě díky tomu, že mají nadbytek energie. To pro ně představuje ještě jednu značnou výhodu, připomíná, že „zplodiny z hořícího dřeva v domácnostech mají na svědomí čtyři miliony lidských životů ročně“.

Autor říká, že až při tažení proti fosilním palivům někdo začne mluvit o osudu našich pravnuků, máme mu ukázat obrázky afrických dětí, které dnes umírají, protože vdechují saze z otevřeného ohně.

Zachránila přírodu

Matt Ridley navíc tvrdí, že musíme myslet i na to, jak fosilní paliva prospěla zachování naší planety. Zmiňuje amerického autora a obhájce fosilních paliv Alexe Epsteina, který v knize „The Moral Case for Fossil Fuels“ říká, že využití uhlí zastavilo a pak zvrátilo odlesňování Evropy a Severní Ameriky. Obrat k ropě zastavil zabíjení velryb a tuleňů pro jejich tuk. Hnojivo vyráběné za pomocí plynu zmenšilo na polovinu množství půdy potřebné k výrobě potravin, a tak živí rostoucí populaci a zároveň šetří půdu divoké přírody.

Abychom se těchto ohromných výhod zřekli, museli bychom mít skutečně silný důvod. Ten, o kterém se dnes nejvíc mluví, je zničení planetárního klimatu. Autor se ale ptá, zda tomu tak skutečně je. I když jsou o platnosti teorie globálního oteplování pochybnosti, autor připouští, že většina klimatologů své modely opustit nechce. Možná je oteplování skutečně za rohem. Pak by bylo moudré něco udělat, aby se naše emise snížily. Takovým způsobem, aby se neublížilo chudým, kteří se snaží dosáhnout moderní životní úrovně.

Co dělat?

Měli bychom podporovat přechod z uhlí na plyn v oblasti výroby elektrické energie, dostat jadernou energii zpátky na trať a dále rozvíjet ukládání solární energie, investovat do výzkumu způsobů, jak absorbovat oxid uhličitý ze vzduchu, což všechno má smysl. Také podporovat otevřený výzkum, který může přinést nějakou neočekávanou novou energetickou technologií.

„Jedna věc ale nebude fungovat,“ píše Ridley, „a to zrovna ta, na které trvá environmentální hnutí: dotovat bohaté kapitalistické kámoše, aby budovali své projekty s nízkou hustotou, nízkým výkonem, kapitálově náročné, zabírající pozemky potřebné pro produkci potravin, zatímco chudým se bude říkat, že se mají vzdát snu zbohatnout prostřednictvím fosilních paliv.“

Má Ridley pravdu? Budou to fosilní paliva, co zachrání svět? Budoucnost je otevřená a skutečně nevíme, jaké faktory vstoupí do hry, Jisté je, že nefungují recepty, které sází na líbivost a ideologický pohled. Takové by mohly pomoci leda náhodou, na což není zrovna spolehnutí.