Svjatlana Cichanouská FOTO: ČTK/AP/Mindaugas Kulbis
FOTO: ČTK/AP/Mindaugas Kulbis
Vůdkyně běloruské opozice a skutečná vítězka tamních prezidentských voleb Svjatlana Cichanouská přijela do Prahy, aby zde mj. jednala s vysoce postavenými představiteli státu o tom, jak může Česká republika její zemi nadále pomáhat v boji o svobodu a demokracii. Deníku FORUM 24 poskytla Cichanouská rozhovor, v němž popsala nejen situaci v Bělorusku, ale i to, jaký má kontakt se svým manželem, který je ve vězení.
Jak byste popsala aktuální situaci v Bělorusku?
Když začala válka na Ukrajině, znamenalo to velkou změnu i pro náš boj, který vedeme už rok a půl proti vládnoucímu režimu, za naše politické vězně. Ale nyní bojujeme i na straně Ukrajinců. Běloruský režim, který si moc v zemi udržuje represemi, se stal Putinovým kolaborantem v této válce, ale Bělorusové jsou proti ní. Občané proto realizují různé diverzní akce, například ničí koleje, aby nebylo možné do Ruska dostat zbraně či vojáky. V Bělorusku je tedy momentálně dost nebezpečné jet vlakem. Ale Lukašenko je spoluzodpovědný za oběti této války a měl by nést zodpovědnost spolu s Vladimirem Putinem. Naší strategií je momentálně vyčerpání režimu zvenčí i zevnitř. Důležitá je politická a ekonomická izolace, ale zásadní je podpora lidí v Bělorusku. Proto žádáme naše partnery, aby jim pomohli, aby pomohli organizacím, které se angažují v boji za naši svobodu.
Co bylo hlavním tématem vašich diskuzí s českými politiky?
Tato cesta byla urgentní, protože jsme se dozvěděli, že se u vás připravuje zákon, který zakáže udělování víz Rusům, ale i Bělorusům. Bělorusové ale nejsou Rusové, naše situace je úplně jiná, a proto jsme o tom chtěli mluvit. Ministr zahraničí Jan Lipavský nás ujistil, že Bělorusko bude z tohoto zákona odstraněno a víza budou udělována běžným Bělorusům. Není možné trestat obyčejné lidi za to, co provádí režim v jejich zemi. A druhým tématem byli běloruští studenti. Dozvěděli jsme se, že na některých univerzitách jim nebylo umožněno studovat, a tak jsem se setkala s ministrem školství Petrem Gazdíkem, probrali jsme některá nedorozumění, která se stala, a dohodli jsme se na tom, že z bezpečnostních důvodů budou běloruští studenti dvakrát prověřováni. Chápeme, že situace je těžká. Česká vláda běloruským studentům udělila již 250 stipendií, takže je velmi důležité, aby se i v tomto pokračovalo. Jde o navázání na snahy například Václava Havla, který Bělorusy velmi podporoval.
Jaké kroky by měla Česká republika na podporu Běloruska podle vás dělat během svého předsednictví Radě EU?
Jde o velmi důležité předsednictví jak pro Českou republiku, tak i pro nás. Byla jsem ujištěna, že téma Běloruska bude řešeno na mnoha úrovních EU během českého předsednictví. Budou zde jednání i konkrétní události, budeme tedy součástí agendy. Rozumíme tomu, že pozornost je upřena hlavně na Ukrajinu, ale nechceme, aby se zapomnělo na naše politické vězně, na potlačování svobody slova a tak dále.
Bojí se Bělorusové, jak bude situace pokračovat poté, co začala válka na Ukrajině?
Naši lidé už rok a půl žijí pod neustálými hrozbami a strachem. Ale samozřejmě se bojí možné války. Když Rusko napadlo Ukrajinu, mnoho mladých lidí začalo opouštět Bělorusko, protože nechtěli být povoláni do armády během případné mobilizace. Na něčem takovém, jako je napadení vedlejší země, se nechtěli podílet. Lidé mají strach z toho, že se do války více zapojí běloruské jednotky. Ale díky aktivitě médií se zatím daří tomu bránit. Jedno vítězství Bělorusů z této války je, že díky diverzním akcím našich partyzánů se ruské jednotky v Bělorusku necítily bezpečně a opustily zemi. Ne všechny, ale velká část. Ovšem nutno zdůraznit, že my říkáme, že se ruští vojáci musí kompletně stáhnout nejen z Ukrajiny, ale i z Běloruska.
Byla jste překvapená, že Putin nakonec Ukrajinu napadl?
Ano. Byla jsem velmi překvapená. Ano, viděli jsme data tajných služeb, která ukazovala, že se obrovské ruské jednotky shromažďují na ukrajinských hranicích. Ale do poslední chvíle jsem nevěřila, že je to možné. Neuměla jsem si to představit. Podcenila jsem krutost ruské strany. Víte, někdy si říkám, že někde hluboko jsme věděli, že se něco takového stane. Informace to předpovídaly, tajné služby varovaly, že začne válka, že je to otázka času.
Jak je na tom momentálně váš manžel, který je ve vězení?
Když dostanu tuto otázku, nevím dost dobře, jak odpovědět. V Bělorusku jsou tisíce politických vězňů a ve srovnání s některými z nich, kteří nemají dostatek jídla nebo čerstvého vzduchu, jsou denně fyzicky i psychicky mučeni… je na tom vlastně dobře. Rok a půl je na samotce.
Jste v kontaktu?
Nemohu jej kontaktovat přímo. Naše děti mu mohou napsat a on jim může odpovědět, mně ne. Mohu posílat krátké a jednoduché zprávy o tom, co děti, jak je na tom jeho matka. Je opravdu nenormální, že tisíce lidí jsou ve vězení proto, že si přejí říkat pravdu a změnit svůj život. Ale to je naše realita.
Myslíte si, že západní země dělají dost na podporu nejen Ukrajiny, ale i Běloruska?
Tahle válka je výzvou i pro demokratické země. Viděli jsme, že situace se měnila, některé země zpočátku velmi váhaly s tím, jak efektivně pomáhat. Vojenské vybavení nebylo dodáváno hned, možná i proto, že nikdo nečekal, jak moc stateční a pevní Ukrajinci budou. Dokázali neuvěřitelně efektivně čelit agresorům, a i to přispělo ke změnám v pomoci ze strany Západu. Nyní jsou Ukrajině dodávány i těžké zbraně a denně sledujeme statečnost mnoha států. Dříve jsme z některých zemí sledovali vůči Rusku spíše appeasement, a to i po roce 2014 a okupaci Krymu. Reakce tehdy nebyla dostatečná, dnes ale většina zemí skutečně reaguje. Chci zdůraznit, že toto není ukrajinsko-ruská válka. Je to válka, v níž jsou spolu s Ukrajinou demokratické země a hodnoty, jako je svoboda, proti diktatuře.
Myslíte si, že kdyby Lukašenko padl, hrozilo by ze strany Ruska nějaké nebezpečí invaze?
Problém je, že Rusko neuznává Ukrajinu nebo Bělorusko za suverénní země. Pořád o nás přemýšlejí jako o svém poli vlivu, jako o součásti ruského impéria. Ale i v minulosti šlo o různé státy, máme oddělenou historii, oddělenou kulturu, jazyk. Časy ruského impéria jsou pryč. Ale tahle válka jako by nás do minulosti vracela. Myslím, že je možné, že kdybychom se v roce 2020 nerozhodli zbavit se Lukašenkova režimu, možná by tahle válka vůbec nezačala. Tehdy však byly reakce Západu silné slovy, a ne prakticky. Nyní je ale tlak na režim velký. Je důležité zpřísňovat sankce. A je nutné pomáhat lidem, udržet občanskou společnost silnou a zdravou, protože změny přijdou – dříve nebo později. U nás i na Ukrajině. A my musíme v takové chvíli být silní a připravení.
