Jiří Ovčáček nemůže bez sociálních sítích přežít ani na dovolené. Není divu, nikde jinde totiž nemůže prezentovat své prapodivné názory tak, aby si jich někdo všiml. Jako by se domluvil se svým kamarádem Jaromírem Soukupem a pustili se do „obrany“ svobody slova u nás. Oba dva si ovšem tento pojem vysvětlují velmi zvláštně.

Majitel skomírající TV Barrandov tak dlouho provokoval RRTV svým nedodržováním regulí, až dostal pokutu. Zkrátka si myslel, že když každý týden vídá hlavu státu, je nedotknutelný. Dlouho to tak dokonce vypadalo, protože do kanceláře Jaromíra Soukupa chodila pouze upozornění od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nyní se překvapivě situace změnila a konferenciér komerčního kanálu má problém za 400 tisíc korun.

Vzhledem k tomu, že za několik měsíců nabyl Soukup dojmu, že si může dovolit ve své televizi vykládat jakékoliv pomluvy a lži, bere pokutu jako zásah cenzury.

Jiří Ovčáček zase brání poslankyni SPD Maříkovou, která srovnávala migranty s invazivními rostlinami, kterým je třeba zakázat vstup do EU. Místo toho, aby Zemanův mluvčí přiznal, že je populista a skrytý extremista, blábolí o likvidaci svobody slova a zastrašování.

Nechutné výroky Okamurovy poslankyně totiž začala šetřit policie a to nemůže nižší státní úředník vydýchat. Když ovšem mluví o svobodě slova a Soukup zase o cenzuře, pouze ukazují, že rádi mávají výrazy, kterým nerozumějí.

Svoboda slova totiž skutečně neznamená, že si po vzoru Miloše Zemana bude každý vykládat, co se mu zachce. Obzvlášť pokud má funkci, v níž se očekává, že bude respektovat jisté hranice. V současnosti je sice zvráceným zvykem, že se na sociálních sítích rozkřikuje kdejaký nácek, extremista, rasista a xenofob, ale to neznamená, že je to v pořádku.

Pokud chce státní zaměstnanec, tedy člověk, který „pracuje“ za peníze, které odevzdává každý z nás, obhajovat prosazování nesnášenlivosti, není problém. Ať ovšem buď odejde do soukromého sektoru, nebo počítá s následky, které může jeho chování přinést. Stejně to platí i pro každého poslance, extremisty z SPD a radikály z Trikolóry nevyjímaje.

Soukup by si zase měl uvědomit, že přátelství s prezidentem neznamená beztrestnost při porušování jakýchkoliv pravidel. Vysílací licence se uděluje těm, kteří splní určitá kritéria. A je jedno, jestli se jedná o věštce ze zaniklé TV Regina, kteří nyní zachraňují Soukupa, nebo přímo o něj.

Majitel TV Barrandov je sice zvyklý, že se ho jeho zaměstnanci bojí, ale to funguje jen v Braníku, kde má kanceláře a v části Barrandova. Dál už jeho moc nesahá, nebo alespoň polevila, když mu začaly docházet peníze.

Ovčáček i Soukup by si měli dostudovat, jakými pojmy brání svou neomalenost, drzost a prolhanost. Nikdo totiž je ani jejich spojence, necenzuruje, nebo jim neubírá právo na svobodu slova. Musí ovšem respektovat dané meze. Kdo je překročí, nemůže se divit následkům.