Regulování reklamy, včetně té politické, je kontroverzní téma – možná trochu zbytečně. Pokud jde o reklamu, místo svobody slova bychom měli mluvit spíš o „svobodě dosahu“. Podíl našich životů v online prostoru den ode dne narůstá a pandemie tento trend jen urychlila. Internet jakožto nový dominantní prostor naší každodennosti nás staví před stále nové výzvy, které mají bezprostřední dopad na naše životy, organizaci společnosti a dokonce i politická uspořádání. Jak se o takových výzvách bavit? A jak je uchopit politicky, když neexistují jednoduchá kouzelná řešení?

Minulý týden jsem měla možnost vystoupit na konferenci bratislavského think-tanku Globsec s názvem „Budoucnost digitálních platforem: Zlepšení transparentnosti politické reklamy“. Mohla jsem tak debatovat třeba s jedním z hlavních stratégů firmy Mozilla či expertkou z Aliance pro zabezpečení demokracie.

Hlavním tématem byla, jak plyne už z názvu, politická reklama. Ale nakonec jsme se tematicky rozkročili i mnohem dál; dostalo se třeba také na fenomén „micro-targetingu“, tedy zacílení reklamy na úzce vymezenou skupinu osob. (Mimochodem, už jste si sami zkoušeli vyhledat, podle čeho cílí Google reklamu na vás?).

Do tohoto mimořádně komplikovaného tématu jsem si dovolila vnést jednu, řekněme odvážnější, myšlenku. Je micro-targeting vůbec nutný? Sama pamatuji dobu, kdy nic jako micro-targeting neexistovalo a ekonomika přesto fungovala. Proč tedy dnes musíme za tohle masové využívání osobních dat platit mnohdy i vlastní demokracií, jako ukazuje třeba případ Cambridge Analytica?

Často se v souvislosti s informacemi na internetu bavíme o svobodě slova – a je to dobře, vždyť je to jedno ze základních lidských práv. A pro nás v České republice je svobodný projev možná ještě o něco zásadnější, protože si neseme stále ještě mladou historickou zkušenost s jeho zásadním omezováním.

Dále čtěte

Jan Hrušínský: Zemanovi a Babišovi příznivci začínají vidět, jak snadno se dali oklamat

Ředitel divadla, herec a také syn ze slavné rodiny. To je Jan Hrušínský. Zároveň také člověk, který je pro své…

Pokud jde ale o reklamu, význam toho krásného slova „svoboda“ se přeci jen poněkud posouvá. Místo svobody slova bychom se měli ptát spíš na „svobodu dosahu“. A něco takového bychom mezi základními lidskými právy hledali marně. Regulování reklamy, včetně té politické, by zkrátka nemělo být kontroverzní téma. Jistě, je to náročné téma – už kvůli samotné definici politické reklamy, vlivu organického dosahu, vlivu na volby i samotnému využití v praxi. Pokud ale politická reklama v současnosti přerůstá politické systémy, musíme se jí začít vážně zabývat.

Jak mi napsal jeden diskutující: „Tohle nebude jednoduché vyřešit, ale je to zatraceně důležité.“ To podepisuji. Čím složitější problémy před nás online prostor staví, tím odvážnější myšlenky bude třeba vtáhnout do hry.

Co takhle se pro začátek bavit aspoň o transparenci financí i algoritmů?

Autorka je europoslankyně za Piráty