V letošních parlamentních volbách uspěly i ty politické strany a hnutí, které odmítají polistopadový politický vývoj a režim a chtějí tento režim změnit, respektive – v jejich terminologii – zlomit.

Někteří političtí komentátoři i přes to dovozují, že demokratické uspořádání státu není ohroženo, protože jsou zaručeny demokratické volby, které by případné excesy napravily.

Stejný názor vyjádřil i současný prezident republiky Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus. Jenže tak jasné to není.

Pro punc legitimity

Je pravda, že jednou z velkých výhod liberální demokracie je její schopnost autokorekce. Pokud ve volbách zvítězí nedemokratické strany, existuje po uplynutí volebního období možnost lepší volby, přičemž v mezidobí ústavní mechanismy brání v zneužití moci.

Nicméně není možno ztotožňovat demokracii a svobodné volby, protože svobodné volby jsou pouze nutným, ale nedostatečným předpokladem demokracie.

I autoritářské režimy často využívají volby k získání punce legitimity a díky volbám se dostávají a udržují u moci.

Demokracie totiž vyžaduje i další liberální instituce, a to zejména nezávislá média, nezávislý systém justice a státní správy a občanskou společnost.

Tyto instituce jsou pak klíčové v případě vítězství nedemokratických sil ve svobodných volbách pro to, aby minimalizovaly škody, které tyto síly mohou způsobit.

Systém omezení a rovnováh, který je obsažen v demokratických ústavách, tak někdy může působit paradoxně proti momentální vůli většiny voličů, protože musí snižovat nebezpečí jejich volby dříve, než způsobí nezvratné systémové poškození demokratického systému.

Systém omezení a rovnováh omezuje demokraticky zvolené nedemokratické vůdce, ale společnost musí tento systém účinně využívat.

Nejdůležitější je pak samozřejmě činnost soudů a dalších státních institucí nezávislých na výkonné a zákonodárné moci. Nejen, že mohou odmítnout plnit nelegitimní a nedemokratická rozhodnutí vlády či parlamentu, ale mohou také podnítit odpor proti autokracii.

Mediální divize holdingu

Problém České republiky je ten, že velká část médií je pod vlivem Andreje Babiše; politika, který vybudoval své politické hnutí na stejném principu, na kterém fungují korporace s jediným akcionářem.

Média pod jeho vlivem jsou spíše pouze mediální divizí jeho chemicko-potravinářského a politického holdingu Agrofert.

I u dalších velkých médií se zdá, že spíše než demokracii budou bránit byznysové aktivity svých majitelů. Mezi to lze samozřejmě počítat i obranu vlastního podnikání před stále agresivnějšími zásahy státní moci a z toho plynoucí udržování přátelských vztahů s novými hegemony české politiky.

Jednou z posledních bašt demokracie tak zůstane justice, na kterou z tohoto důvodu bude vyvíjen mimořádný tlak.

Bude mít podobu kárných řízení a mediálních denunciací soudců nerozhodujících v souladu se zájmy nositelů výkonné, ekonomické a mediální moci.

Pokud se nedemokratickým stranám a hnutím podaří ovládnout většinu složek společenského života, stane se z voleb pouze určitá forma rituálu bez reálného demokratického obsahu.

Český politický systém by tak sice byl postaven na principu svobodných voleb, ale se skutečnou demokracií by mnoho společného neměl.