O návrhu iniciativy Svobodu médiím! napsal velmi zevrubně před několika dny Bohumil Doležal. Ve středu ovšem spolek, kde odpolitizovávání médií vede Hana Marvanová a neváhá se přitom spojit s Babišovým šaškem Martinem Komárkem, vydala tiskovou zprávu, ze které každému, kdo sleduje vývoj současného režimu, musel přeběhnout mráz po zádech.
Došli jsme totiž dál nejen v tom, že politika je to nejsprostší slovo na světě a způsobuje všechno zlo. V České republice se oligarchickému hnutí ANO daří právě politiku odpolitizovávat, a tak se bývalý novinář a obdivovatel Klementa Gottwalda Komárek jal zbavovat této zátěže i média. V tiskové zprávě se píše: „Martin Komárek zdůraznil, že jde o totální odpolitizování médií veřejné služby, což Česká republika potřebuje. Podle něj je důležité, aby se politici v tomto případě vzdali části svých privilegií ve prospěch obecného dobra.“
[ctete]88472[/ctete]
Čtete správně, obecného dobra. Připomíná to něco jiného? Vůli lidu například? Ano. Obecné dobro je totiž nově důvod, kvůli kterému se zbavíme politiků a politiky, zavedeme systém, který se řídí tím, po čem volá veřejné mínění (a kdyby náhodou ne, tak to veřejné mínění zařídíme) a bude líp.
A že je zvláštní, že se Babišův poslanec rozhodl odpolitizovat média, když tu největší politizaci na nich spáchal jeho šéf? Nebojte se – v zájmu obecného dobra není odpolitizování vydavatelství Mafra, ale pouze veřejnoprávních médií. V současné době totiž do rad mohou členy navrhovat POLITICI, tedy členové jiných stran, než je hnutí ANO, plné nepolitiků. To by nešlo.
Už se nemusíme ničeho bát. Jak nám sděluje tisková zpráva s Marvanovou v čele, nyní přijdou na scénu „respektované organizace“ (a co když někdo respektuje politické strany?) a rady budou „orgánem veřejnosti“. Tak tu opět máme hlas lidu, tentokrát ale respektovaného lidu, a všechno bude v pořádku.
Chtít svobodná média, která neovlivňují zákulisní politické dohody, je věc jistě správná. Proč se ale paní Marvanová zaměřila na Českou televizi a Český rozhlas a spojila se přitom s člověkem, kterého platí nejmocnější muž v zemi, který jakožto vicepremiér a ministr financí média nejen ovlivňuje, ale hlavně vlastní, nad tím zůstává rozum stát ještě víc než nad středeční tiskovou zprávou.
