Leonid Brežněv a Gustáv Husák FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Přední slovenští činovníci Robert Fico a Ľuboš Blaha ze strany Směr a Andrej Danko (SNS) se byli poklonit u hrobu Gustáva Husáka, hlavy normalizačních komunistů a předního kolaboranta s Moskvou. Svůj ke svému, dalo by se jednoduše říct.
„Dnes by se Gustáv Husák dožil 111 let. Někteří ho milují, jiní odsuzují. Důležité je, že něco vytvořil a něco po sobě zanechal. S premiérem Robertem Ficem a kolegou místopředsedou parlamentu Ľubošem Blahou jsme si výročí jeho narození připomněli na hřbitově v Dúbravce,“ napsal Andrej Danko na sociální síti X.
Chování těchto pánů nepřekvapuje. Robert Fico vstoupil do komunistické strany v dubnu 1987, takže se rozpomenul na své kořeny. Ľuboš Blaha už to nestihl, protože v roce 1989 mu bylo teprve deset let. Dohnal to aspoň tak, že se hlásí k marxismu. Andreji Dankovi bylo 15. Nic ale není ztraceno, důležité je uchovat si vřelý vztah k Moskvě, ať už tam sedí kdokoli. Přesněji bychom tuto lásku mohli označit jako kolaboraci, protože když někdo vychází vstříc zločinné politice režimu Vladimira Putina, nic jiného není.
Ľuboš Blaha vykládá, že „stejně jako za Hitlera velkokapitalisté vydělávají na fašismu“. A „opět bude na obyčejných pracujících lidech, aby to zastavili. Dříve si říkali nacisté a oháněli se vyvolenou rasou, dnes si říkají liberálové a ohánějí se nadřazeností Západu. Ať už si říkají jakýkoli ‚ismus‘, jde jim stále o totéž – chtějí ovládnout svět. A zotročit Slovany.“ Slovensko je podle Blahy antifašistický a mírumilovný národ a zaslouží si vládu, která „nebude posílat zbraně přes hlavy svých občanů na Ukrajinu, aby vedla válku proti Rusku“.
Andrej Danko vždy rád cestoval východním směrem. „Nejčastějším cílem jeho služebních cest bylo Rusko (kupříkladu v roce 2019 tam cestoval pětkrát), jeho údajně nejbližšími přáteli se stali ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, předseda ruské Státní dumy Viačeslav Volodin (prominent sankčního seznamu EU) anebo ministr obchodu Denis Manturov. Hlouběji a hloupěji to už skutečně nešlo, ale Danko si svoji pozici užitečného idiota Kremlu užíval a rád se chválil svými vskutku jedinečnými konexemi,“ psal deník FORUM 24 před třemi lety.
Prostě je to stará známá parta.
Na Slovensku je řada lidí, kteří Husáka považují za velkého Slováka. Někdejší katolický disident a pak slovenský premiér Ján Čarnogurský tehdy k jistému úžasu (české) veřejnosti Husáka pochválil.
„Gustáv Husák byl výraznou postavou našich dějin a myslím si, že jeho místo ve slovenských dějinách je zabezpečeno…. Nesmíme zapomenout na to, že téměř deset let byl ve vězení pro obvinění ze slovenského nacionalismu, tehdy se to nazývalo buržoazní nacionalismus,“ prohlásil Čarnogurský po Husákově smrti 18. listopadu 1991.
Ten Husákův nacionalismus byl ale zvláštní. Vešel se do něj i návrh na připojení Slovenska k Sovětskému svazu. Stalo se tak ještě za druhé světové války.
Na dokumentu ze 7. července 1944 nazvaném „O vývoji a situaci na Slovensku“, což byla souhrnná zpráva určená pro jednání s Moskvou, se Husák výrazně podílel. Co se tam dočteme?
„Jediná mocnost, která se všemožně osvědčila, je SSSR, takže i tam hledáme řešení. Proč bychom měli hledat spásu u Beneše, když osvědčený recept je u Stalina. Nikdo nečeká osvobození od Čechů, většina ho vidí hmatatelně u Rusů (…). Rusové jsou naši největší a nejsympatičtější bratři, pomohou nám postavit se na nohy (…). Chceme být součástí SSSR… Kdyby měli Slováci možnost hlasovat o tom, kam chtějí státně patřit, nejméně 70 procent by hlasovalo pro připojení k SSSR… A když se přijme i koncepce nové ČSR, její obsah se opět vidí jen podle výše uvedeného. ČSR se musí spojit s Ruskem (…). Pokud jde o budoucí státoprávní uspořádání: nejlépe spojení se SSSR, když ČSR, tak národně federativní a socialistické,“ tvrdí dokument.
Jednalo se přitom o něco, s čím komunisté vůbec oficiálně nepočítali. Šlo tedy o zvláštní iniciativu nějaké skupiny a o motivacích aktérů můžeme jen spekulovat.
Fico a jeho kumpáni se tedy jdou poklonit údajnému vlastenci, který by ze své země klidně udělal moskevskou gubernii. Proč ne, sami se chovají podobně. Vojenskou pomoc napadené Ukrajině nová vláda poskytovat už nechce, liberální demokracii nenávidí, normalizační metody s personálními čistkami jim nejsou cizí. Je jedno, pod jakou nálepkou tito kolaboranti vystupují. Přední promoskevský aktivista Ján Čarnogurský je konzervativní katolík.
Když sledujeme toto dění, dává nám smysl, proč někdo (i u nás) tak pilně šíří dojemné vzpomínky na to, jak to v komunistickém a okupovaném Československu bylo pěkné. Klid na práci, sociální jistoty, žádná západní dekadence. Na hodně starších voličů a některé mladší fanatiky nebo politické šizuňky to působí. Nesvoboda jim nevadí a na socialistickou chudobu už zapomněli. Velcí národovci mluvící neustále o hrozbě ztráty státní suverenity nemají problém s budováním závislosti na zchátralém ruském impériu. Husák lámající charaktery lidí je pro ně hvězda. Taky by rádi občas zlomili někoho, kdo to vidí jinak. Až bude mít jejich řádění neblahé dopady i na ekonomiku a lid začne chudnout, svede se to na nějaké vnější a vnitřní nepřátele.
Pokud je historie učitelkou, tak nemá moc pozorných žáků.
