V České republice je 17. listopad významným datem. Je to státní svátek v upomínku začátku sametové revoluce, která ukončila – hladce a nenásilně – více než čtyři desetiletí tvrdé komunistické diktatury a zakrátko vynesla do prezidentského úřadu nejznámějšího národního obhájce lidských práv, dramatika Václava Havla. Letošní vzpomínková oslava však byla urážkou odkazu této revoluce, píše v komentáři v listu The Jordan Times spoluzakladatel organizace Human Rights Watch (HRW) Aryeh Neier.

Podle něj je obvyklé, že v tento výroční den český prezident řeční na veřejných shromážděních. Loni to pro prezidenta Miloše Zemana nedopadlo dobře, byl zasypán vejci, očividně na protest proti svým proměnlivým výrokům o ruských aktivitách na Ukrajině. Od té doby neblaze proslul i svými opileckými excesy na veřejnosti, svou opozicí vůči právům homosexuálů a popíráním role lidských aktivit jako jedné z příčin klimatických změn, píše autor v komentáři pod titulkem Vzestup antihavlů.

Letos Zeman, zdá se, našel cestu k vyvolání pozitivnějších reakcí. Známý svým nesouhlasným postojem k tomu, aby Česká republika přijímala uprchlíky z konfliktů na Blízkém východě, promluvil na shromáždění, které zorganizovala – a uspořádala na místě, kde sametová revoluce začala – protimuslimská a xenofobní iniciativa Blok proti islámu, píše Neier.

Uprchlíci ze Sýrie, Iráku a z Afghánistánu se zatím, jak je všeobecně známo, nesnaží usadit v České republice a počet žadatelů o azyl z těchto zemí nedosahuje stovky.

Nevadí: Zeman se chopil příležitosti posílit svou popularitu vemlouváním se do rasistických a xenofobních nálad a řekl několika tisícům posluchačů, že nejsou extremisté.

Zeman bohužel podle Neiera není ve střední Evropě jediným vedoucím představitelem, který se snaží využívat etnického nacionalismu a antagonismu vůči menšinám, což se stalo dominantní ideologií v regionu.

Sousední Slovensko řeklo, že přijme jen 200 syrských uprchlíků a že všichni navíc musejí být křesťané. Podobnou náboženskou „prověrku“ navrhlo i Polsko.

Tento vývoj je podle Neiera obzvláště deprimující pro mnohé dlouholeté ochránce lidských práv. My jsme viděli v revolucích ve východní Evropě v roce 1989 jeden z největších úspěchů naší věci. A velkou měrou je to stále pravda: Češi, Slováci, Poláci a Maďaři – všichni členové Evropské unie – se těší takové míře svobody, jaká byla za komunistické vlády nepředstavitelná. Mnohé z toho, co se stalo za minulé čtvrtstoletí, nám nicméně jasně ukázalo, že jsme byli přehnaně optimističtí, možná i naivní, ohledně změn, které nastanou.

Jedním z příkladů většinového veřejného postoje vůči lidským právům je pokračující a dokonce prohlubující se špatné zacházení s romskou menšinou, což je obzvláště evidentní v České republice.

Havlův postoj k lidským právům – ať už k nepopulárním menšinám, jako jsou Romové, nebo k nepopulárním bývalým menšinám, jako byly tři miliony sudetských Němců vyhnaných z Československa po druhé světové válce – přispěl k tomu, že byl více oslavován v zahraničí než doma.

Dnes reputace České republiky v důsledku toho trpí.

Ať se vám to líbí, nebo ne, symbolem této země je dnes demagog Zeman, a nikoli demokrat Havel, uzavírá Aryeh Neier.