Populismus poráží tradiční politiku. Podle slovníku cizích slov je populismus styl politiky, který usiluje o získání široké základny voličů údajnou ochranou zájmů prostých lidí proti různým ohrožením (faktickým a také uměle stvořeným) a prosazováním témat vzbuzujících emocionální reakce veřejnosti. Hodnotová politika je proti tomu nezáživná, nemoderní, zboží z minulé éry.

Mnozí politici, kteří dostali od flexibilních a všehoschopných populistů tvrdý direkt, se často pokoušejí také naskočit na papírového draka populismu. Nejhlasitější a nejviditelnější politickou nabídku současnosti tak tvoří populismus, a pak ještě větší populismus. Ten prý zmenšuje propast mezi vládou a lidem.

Jen menšina lidí si uvědomuje, že bezbřehý populismus je zásadní hrozbou pro demokracii.

Populismus nabízí na složité otázky jednoduché odpovědi. Populista slíbí všechno všem a pro jistotu má již dopředu připravené viníky případných komplikací při naplňování svých veřejně vyřčených závazků. Populisté se vzájemně přitahují a ovlivňují. Náš Babiš vidí své vzory v Trumpovi, Johnsonovi, Orbánovi a Erdoganovi. Zeman a jeho soudruzi z KSČM zase v Putinovi a Si Ťin-pchingovi, místopředseda sněmovny Okamura v Salvinim, Wildersovi a Le Penové. Opravdu vybraná společnost. Všichni jmenovaní jsou nepřehlédnutelní a více než cokoliv jiného symbolizují dnešní dobu.

Populisté jen modifikovali původní heslo o proletářích a hlásají jeho současnou verzi o populistech všech zemí, kteří se spojí v jednu velkou triumfující populistickou masu. A jedním z paradoxů globalizovaného dneška je skutečnost, že každý z nich staví svůj lokální populismus na extrémně vypjatém nacionalismu. Ten funguje spolehlivě, je lékem na všechny mindráky, definuje nepřátele a odpoutává pozornost od skutečných problémů komplikovaného světa. Historie lidského rodu s tím má své velmi neblahé zkušenosti.

Populisté mají společnou i charakteristiku svých osobností. Jsou fascinováni sami sebou, uznávají jen úspěch a sílu, obojí přitahuje pozornost fanoušků a podporovatelů. To oni se pak vedle svého obdivovaného populisty cítí také úspěšní a silní.

Čelit populistům není vůbec snadné. Jedná se často o brutální egoisty a sociopaty. Často koncentrují velkou moc, nejen politickou, ale také ekonomickou a mediální. Nectí a nerespektují žádná pravidla. Jejich střety s oponenty jsou jednostranným ringem volným s mnoha neférovými zákroky. Lež a manipulace jsou jejich základní pracovní nástroje. Mají k tomu celé armády vykonavatelů své vůle a libovolné zdroje. Dovedou pak pěkně zatápět pod kotlem. Cíleně útočí na první signální, skutečnost dokáží překroutit podle potřeby anebo ji alespoň patřičně zrelativizovat. Pravda není důležitá. Pro ně je ideálním stavem situace, v níž nikdo nevěří nikomu a ničemu. Pak nastupují oni se svým mixem strachu z jinakosti, s pozlátky a sliby a ve finále silou, která vše přetlačí a přebije.

Konzumenti jejich produkce jsou saturováni, neboť žijí v domnění, že tady a teď patří do vítězného týmu. Při obhajobě svých oblíbených populistů používají podobné metody jako jejich modly. Zkuste pak vést diskuzi nebo jen obyčejnou komunikaci se zručným demagogem. Záhy zjistíte, že to prostě a jednoduše nejde.

Vřele doporučuji knihu německého politologa Jana Wernera Müllera Co je to populismus?. V závěru svého důkladného popisu dnešního populismu poskytuje autor čtenářům i praktické návody, jak se bránit populismu, jak s populisty jednat a jak se nenechat populisty rozdrtit. Chce to trochu odvahy, trochu námahy, ale taky trpělivosti a pokory. Snadné to není a nebude, ale ten vzdor za to stojí, když už pro nic jiného, tak pro naši duševní hygienu, a to není vůbec málo. Ale je taky jasné, že je to nikdy nekončící příběh.

Populismus je velmi účinným instrumentem hybridní války. Vlastně je jejím elementárním konceptem, který se jen upravuje podle místních specifických podmínek. Žijeme v permanentní nadprodukci informací, skutečných i smyšlených, a jsme v on-line režimu atakováni bojem o jejich interpretaci. Nepřímá, podprahová sdělení se do nás zavrtávají, aniž by nám byla dána možnost si udělat na to či ono kvalifikovaný úsudek. Vše se na nás valí silou tornáda. A populisté to dobře vědí a nabízejí svým budoucím voličům iluzorní pocit ochrany, nezřídka před fiktivním nebezpečím, které předtím rafinovaně vytvořili se svými týmy manipulátorů a tvůrců dezinformací.

Základním předpokladem sebeobrany před populisty je otevřená komunikace, bez blokací strachu a pohodlnosti. Oni nemají kapacitu na to, aby si pamatovali všechny své lži. To je jejich limit. Chorobně touží po permanentním úspěchu, po společenském uznání, mezinárodních poctách a oblibě davu. Jsou na tom všem doslova závislí. A to je ta jejich slabost. Zcela u nich absentuje to, čemu americký psycholog profesor Aaron Hass říká morální inteligence, která v lidech kultivuje dobro.

Jinými slovy platí, že největšími soky populistů jsou oni sami sobě, že někdy ten svůj závit přešroubují. Nejsou připraveni na úpornou a profesionální konfrontaci, to jejich ega neumí. I v knize knih se praví, že první budou posledními a naopak. Jen to někdy trvá déle, než by bylo zdrávo. Časy se povážlivě změnily, a mravy s nimi. Je nejvyšší čas zatáhnout za záchranou brzdu. Udělat to může každý z nás.