Analýzou zpráv na twitterovém účtu hradního tiskového mluvčího Ovčáčka se v současnosti zabývá Syndikát novinářů. Nic zbytečnějšího snad ani dělat nemohou, ale budiž. Organizace totiž chce zjistit, zda sprosté, urážlivé a někdy až neuvěřitelné statusy vyjadřují pouze názory hlásné trouby Miloše Zemana nebo jsou oficiálním stanoviskem Hradu.

Zkoumání, zda se jako buran vyjadřuje pouze Jiří Ovčáček nebo i jeho chlebodárce, tak trochu postrádá smysl. Kdo zažil Miloše Zemana například při jeho návštěvách v krajích, je mu jasné, že tiskový mluvčí ještě musí na sociálních sítích filtrovat, co hlava státu dokáže vypustit z úst.

Některé výroky jsou dokonce pro normálně myslícího člověka tak nepochopitelné, že je těžké rozeznat, zda se ocitly na pravém nebo fake profilu mluvčího prezidenta. To, čemu se dřív říkalo politická satira, se v současnosti zosobnilo právě do Jiřího Ovčáčka. Jen z humoru se stala trapnost a oplzlost.

Je „záslužné“, že se Syndikát novinářů snaží objasnit objasněné, ale v momentu, kdy měl skutečně zasáhnout, totálně selhal. Pokud se totiž jedná o organizaci, jejíž účelem je hájit principy svobody tisku a dalších sdělovacích prostředků, jak píše na svých webových stránkách, proč nevolala po nápravě alarmující situace po nákupu médií Andrejem Babišem?

Odpovědi se nabízí dvě. Buď se Syndikát bál přijít s varující informací o ovlivňování médií, nebo mu to bylo jedno. Obě varianty ovšem dokazují, že organizace neplní účel, proč funguje. Zdá se, jako by se zaměřovala pouze na témata, která nejsou tolik kontroverzní a nikoho moc nenaštvou, a tam, kde je cítit problém, ustupuje do pozadí.